1946

Boris Vian: Naplivu na vaše hroby

odaha — Sat, 07 May 2011 12:25:26 +0000

Boris Vian: Naplivu na vaše hroby

J'irai cracher sur vos tombes, 1946

V roce 1946 požádal Jean d'Halluin, majitel začínajícího pařížského nakladatelství Les éditions du Scorpion, které se nacházelo těsně před krachem, Borise Viana, který byl již v té době v uměleckých kruzích znám jako vyhlášený recesista, zda by proň dokázal napsat titul podobný erotickému Obratníku Raka Henryho Millera. Boris Vian odvětil, "No dobře, dej mi na to čtrnáct dnů". (V originále: « Ecoute, Boris… Est-ce que tu pourrais me faire un bouquin qui plaise autant que Tropique du cancer de Henry Miller ? » « Bon, ben tu me laisses quinze jours et je te ponds un truc »).

číst dál

Boris Vian: Flanďákova koupel

odaha — Tue, 14 Jul 2009 23:02:48 +0000

Boris Vian: Flanďákova koupel

Le Ratichon baigneur), 1946–52 / Le Loup-garou, 1945–52

Nejstručnějším a současně i nejvýstižnějším způsobem jak neznalému čtenáři přiblížit život a dílo Borise Viana je prostřednictvím jeho nejslavnějšího a současně nejkontroverznějšího románu Naplivu na vaše hroby - dílko Vian sepsal během 15 dnů v roce 1947 s tím, že se jedná o francouzský překlad zesnulého amerického spisovatele Vernona Sullivana. Tato parodie na detektivní román s rasistickým černým humorem Vianovi okamžitě přinesla obrovskou popularitu, peníze a zejména soudní proces, ve kterém byl Vian odsouzen za nemravnost k 15 dnům vězení (, aby byl poté zase osvobozen po přiznání pravé identity autora, potažmo skutečného podtextu svého díla).

číst dál

Jak umírají chudí

odaha — Fri, 02 May 2008 10:25:52 +0000

V roce 1921 jsem strávil několik týdnů v Hôpital X patnáctého pařížského obvodu. Úředníci mě podrobili obvyklému výslechu u přijímací přepážky. Asi dvacet minut jsem byl nucen zodpovídat nejrůznější dotazy, než mi vůbec dovolili vstoupit dovnitř. Jestli jste někdy vyplňovali formuláře v románsky mluvících zemích, víte asi, jaký druh otázek mám na mysli. Už několik dní jsem nebyl s to převádět Réaumury na stupně Fahrenheita, pamatuji se jen, že jsem měl teplotu kolem 103 (39,5 °C), a než bylo interview u konce, sotva jsem se držel na nohou. Za mnou čekal hlouček pacientů, až přijdou na řadu, nesli si šatstvo v ranečcích z barevných šátků.

číst dál