1964

Pietro Germi: Svedená a opuštěná

odaha — Mon, 06 May 2013 09:14:02 +0000

Pietro Germi: Svedená a opuštěná

Italský režisér Pietro Germi se celosvětově proslavil zejména díky dvou svým filmovým komediím z 1. poloviny 60. let, ve kterých si bere na paškál nepsané sicilské zákony, kterými se chránila rodinná čest: V Rozvodu po italsku z roku 1961 se hlavní hrdina Fernando, jenž je již ženatý, zamiluje do jiné, přirozeně mnohem krásnější ženy. Na Sicílii však rozvod nepřichází v úvahu a proto Fernando plánuje způsob, jak svou manželku zabít. Situace se však prudce obrátí poté, co jeho manželka uteče s milencem a z Fernanda, jakožto podlého vraha, se dle společenských konvencí musí naopak stát vrah ze cti, který musí zabít manželčina milence a tím se mu otevře i cesta k bezproblémovému rozvodu. V druhém snímku z roku 1964 Svedená a opuštěná si Germi hraje s jinou sicilskou konvencí a to, že v případě znásilnění anebo svedení nezletilé se tento zločin promíjí v případě, že se násilník - svůdce se svou obětí ožení. Neboli svatba vše smaže.

číst dál

Bruno Šefranka: Praha ze soboty na neděli

odaha — Thu, 08 Mar 2012 10:45:43 +0000

Praha ze soboty na neděli

Filmový dokument Bruna Šafránka z roku 1964 Praha ze soboty na neděli nabízí neopakovatelnou a dnes i nostalgickou vzpomínku nejen na Prahu před téměř již půl stoletím, kde nebyla všudepřítomná auta a návaly turistů, svítilo se plynovými lampami, jezdilo se po Karlově mostě, ale i vzpomínku na dobu, kdy se chodilo v sobotu do práce, a vše nebylo tak černé, jak se dnes při hodnocení éry československého budování socialismu poněkud stereotypně předkládá.

číst dál

Evald Schorm: Proč?

odaha — Thu, 08 Mar 2012 08:28:41 +0000

Evald Schorm: Proč?

Evald Schorm je dnes znám zejména pro své snímky ze 60. let, které patří k tomu nejlepšímu, co kdy vzniklo nejen v rámci zlaté filmové éry Československé nové vlny, ale v české kinematografii vůbec - Každý den odvahu (1964), Farářův konec (1968) či Den sedmý, osmá noc (1969). Všechny tyto snímky, ale i celé Schormovo dílo ze 60. let pak pojí nesmiřitelná kritika stavu soudobé společnosti.

číst dál

Evald Schorm: Každý den odvahu

odaha — Sun, 18 Dec 2011 12:35:30 +0000

Evald Schorm: Každý den odvahu

Evald Schorm, přední představitel Československé nové vlny, je celosvětově znám zejména pro svou stejnojmennou filmovou adaptaci novely Josefa Škvoreckého Farářův konec z roku 1968, jež v alegorii popisuje skutečné události z 50. let, kdy byl farář Josef Toufar z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti mučen a umučen k smrti v rámci chystaného monstr procesu, ve kterém měla tajná bezpečnost, respektive komunistická soudní justice zatočit s katolickými kněžími. Ale ani jeho další klíčové snímky Den sedmý, osmá noc z roku 1969 a Každý den odvahu z roku 1964 nelze označit za smířlivé - Každý den odvahu se své premiéry dočkal až rok po svém natočení v roce 1965, kdy s předvěstí Pražského jara začalo všeobecné tání a větší tolerance cenzorský zásahů. A už vůbec ne syrové podobenství sovětské okupace Československa Den sedmý, osmá noc, jež okamžitě po svém dokončení putovalo do trezoru a své premiéry se tak tento snímek dočkal až v roce 1990, tedy dva roky po Schormově smrti.

číst dál

Kóbó Abe: Tvář toho druhého

odaha — Mon, 13 Jul 2009 17:49:44 +0000

Kóbó Abe: Tvář toho druhého

他人の顔 "Tanin no kao", 1964

Kóbó Abe (vlastním jménem Kimifusa Abe) se do povědomí světového čtenářstva dostal díky své surrealistické novele s patrným odkazem na Franze Kafku, Písečná žena z roku 1962.

číst dál

Vittorio De Sica: Manželství po italsku

odaha — Fri, 30 Jan 2009 10:25:29 +0000

Vittorio De Sica: Manželství po italsku

Vittoria de Sica sice to nejlepší natočil již v nejranějším období italského filmového neorealismu v 2. 40. a počátkem 50. let. Skutečně masového ohlasu ať již na straně diváků tak filmových ocenění se dočkal až v letech 60., kdy v průběhu čtyř let natočil hned čtveřici snímků, ve kterých vsadil všechny karty na obsazení Sophie Loren, bez pochyby největší herecké hvězdy 60. let a snad nejlepší filmové herečky všech dob - Horalka (1960), Boccaccio '70 (1962), Včera, dnes a zítra (1963) a Manželství po italsku (1964).

číst dál

Pier Paolo Pasolini: Evangelium sv. Matouše

odaha — Sun, 18 Jan 2009 16:09:46 +0000

Pier Paolo Pasolini: Evangelium sv. Matouše

Asi oprávněně je Evangelium sv. Matouše uvozováno jako vůbec nejlepší filmový výtvor Piera Paola Pasoliniho. Pasoliniho originální filmový postup kombinuje dokonalou ruční kameru s angažováním neherců bez jakékoliv předchozí zkušenosti (v Evangeliu mimo jiné obsadil i svou matku, řadu svých přátel ale i španělského studenta ekonomie do ústřední role Ježíše). To vše s podtextem, který prozrazuje Pasoliniho skutečné ambice filozofa tak, že umělecký žánr filmu kvalitativně i svým sdělením vysoce převyšuje.

číst dál

David Lodge: Den zkázy v Britském muzeu

odaha — Sun, 04 Jan 2009 12:44:23 +0000

David Lodge: Den zkázy v Britském muzeu

The British Museum is Falling Down, 1964

V anglosaských zemích, Velké Británii pak zejména, má v humoristické literatuře poměrně silné zastoupení tzv. akademický román mezi jehož nejznámější představitele jednoznačně patří Šťastný Jim Kingsleyho Amise, Jíst lidi je neslušné Malcolma Bradburyho, ale též Hostující profesoři anebo Den zkázy v Britském muzeu Davida Lodge.

číst dál

Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

odaha — Sat, 03 Jan 2009 00:21:41 +0000

Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Ač by se navenek mohlo zdát, že tématika holocaustu s takřka nekonečným lidským utrpením s protikladem v bezbřehém cynismu, sadismu i ztrátě lidské důstojnosti sama o sobě volá, aby s ní byla napsána největší díla moderní literatury, je pravdou přesný opak a z takto tragicky laděných literárních počinů si svou cestu světlu, potažmo širšímu čtenáři, nalezlo jen opravdu nemálo děl. A mezi ty náměty, jež odolávají změnám času i společenským náladám, patří i jedno z nejznámějších románů Arnošta Lustiga, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.

číst dál

Ladislav Fuks: Mí černovlasí bratři

odaha — Thu, 01 Jan 2009 23:56:04 +0000

Ladislav Fuks: Mí černovlasí bratři

1964

Byť je Ladislav Fuks v českých luzích a hájích proslaven zejména skrz filmové ztvárnění svého Spalovače mrtvol, co do kvality i celosvětového ohlasu lze za Fuksovo nejústřednější dílo položit jeho rané povídky z roku 1958, jež vyšly až po obrovském úspěchu Fuksova prvního románu a i prvního publikovaného díla vůbec, Pan Theodor Mundstock, z roku 1963, v roce 1964 pod názvem Mí černovlasí bratři.

číst dál

Gabriel García Márquez: Sto roků samoty

odaha — Mon, 02 Jun 2008 08:49:50 +0000

Gabriel García Márquez: Sto roků samoty

Cien aňos de soledad, 1964-65

Tak jako je Sto roků samoty více než obyčejná kniha, ale i jedním z nejlegendárnějších literárních děl 20. století, jež si k sobě již po čtyři desetiletí láká stále nové a nové zástupy čtenářů, není Gabriel García Márquez obyčejným spisovatelem, ale i vypravěčským mágem. Avšak přes veškeré adorace, jež se na Márqueze právě od vydání Sto roků samoty v roce 1967 snesly, těmi čtenářskými počínaje a Nobelovou cenou za literaturu za rok 1982 konče, často váhám nakolik je tato chvála oprávněná a nakolik se jedná o určitou formu emočního šoku, v čemž je sice Márquez mistr svého oboru, nicméně měl-li bych jej zařadit do světového kontextu právě po bok svého někdejšího vzoru, Franze Kafky, ke kterému má přes veškerou absurdnost tohoto srovnání i naprostou odlišnost stylu i myšlení přec jen velmi blízko, nemohu se Márquezovy nevytknout povrchnost, absenci duševní a psychologické složky svých postav a potažmo i vlastního příběhu, což je o to s větší mírou nahrazováno obrovským spádem událostí, střídáním postav a těch nejnepravděpodobnějších konstrukcí s množstvím nenadálých zvratů, úmrtí, narození, revolucí ba stěhováním národů a to vše s přívlastkem tajemna balancujícím někde mezi Kafkou a jihoamerickou křesťanskou mystikou.

číst dál