1969

Peter Yates: John a Mary

odaha — Mon, 19 Aug 2013 17:26:58 +0000

Peter Yates: John a Mary

Příběh komorního filmového dramatu John a Mary, jenž se z velké části odehrává v jednom středně velkém newyorském bytě, lze výstižně charakterizovat úvodní a závěrečnou scénou z filmu - na počátku spolu John a Mary, de facto náhodní milenci na jednu noc, leží zády k sobě v posteli, aby na konci druhého dne, tentokrát obličeji k sobě, společně usínali. Vše ostatní mimo tyto dvě sekvence je pouhá nudná, předvídatelná a současně ne příliš romantická výplň, kterou se nedaří zaplnit ani dvěma předním hollywoodským hereckým hvězdám, Dustinu Hoffmanovi jakožto Johnovi a Mie Farrow v roli Mary, a to pod režijním vedením britského režiséra Petera Yatese.

číst dál

Claude Chabrol: Nevěrná žena

odaha — Tue, 07 Aug 2012 07:56:10 +0000

Claude Chabrol: Nevěrná žena

Filmový nadšenec, velký obdivovatel britského režiséra Alfreda Hitchcocka, režisér, producent a příležitostný herec malých rolí, Claude Chabrol, debutoval v roce 1958, kdy na základě vlastního scénáře inspirovaného Hitchcockovými filmy natočil dnes již legendární snímek Krásný Serge, jenž se stal hybným činitelem celé nové etapy francouzského filmu - tak zvané francouzské nové vlny. Po velkém úspěchu, jak u diváků, tak u kritiky, s krátkým rozestupem zrežíroval hned několik velmi podobně koncipovaných snímků a to Bratranci (1959) a Na dva západy (1959) a Hezké holky (1960). Poté však stvořil několik filmových propadáků a tak v rámci finanční tísně natočil dvojici čistě komerčních snímků se špionážní zápletkou a to Tygr má rád syrové maso (1964) a Tygr se parfémuje dynamitem (1965). Po tomto intermezzu se ale zase vrátil k svému vlastnímu stylu, ve kterém je příběh stavěn na psychologické zápletce, a nechal vzniknout sérii velmi slavných filmů Lesbičky (česky uvedeno pod zcenzurovaným názvem Laně, 1968), Nevěrná žena, Bestie musí zemřít (oba z roku 1969) a Řezník (1970).

číst dál

Evald Schorm: Farářův konec

odaha — Fri, 03 Aug 2012 07:57:36 +0000

Evald Schorm: Farářův konec

Scénář k filmu Farářův konec začal Josef Škvorecký psát v roce 1965 a to na základě dávné vzpomínky na novinový článek z raných 50. let, kdy v jedné horské vesnici ve východních Čechách se jeden podvodník po osm měsíců vydával za katolického faráře. To Škvoreckého inspirovalo k sepsání takřka pohádkového příběhu o boji dobra ztělesněným farářem, jehož lze ve filmu ztotožnit s postavou Ježíše Krista, a zla, ztělesněného ateistickým učitelem, jenž silně podléhal marx-leninskému materialismu a jeho postava měla předobraz jak v Jidášovi, tak v Pilátovi. Tato dvojice je dále doplněna o postavu svůdné Majky, jež v místní vesnici plnila úlohu lehké děvy, ale po příchodu faráře obrátila svůj život naruby, stala se vroucí křesťanskou, jež faráře milovala čistě platonickou láskou a neopustila jej ani poté, co vyšla najevo pravá farářova identita a to, že není vysvěcený kněz ale pouhý kostelník. Majka pak má svůj předobraz v novozákonní Máří Magdaléně. Z dalších herců ve své roli vynikala zejména Helena Růžičková, jež si ve filmu zahrála zcela odlišný charakterový typ, než jaký hrála v pozdějších lascivních komediích.

číst dál

Josef Škvorecký: Lvíče

odaha — Thu, 05 Apr 2012 11:12:24 +0000

Josef Škvorecký: Lvíče

1969

Satiricky pojaté novele Lvíče dal Josef Škvorecký podtitul Koncové detektivní melodrama s tím, že jak zůrazňuje úvodem, všechny postavy i jejich charaktery jsou zcela smyšlené a novela samotná není nic jiného než pouhou brakovou detektivkou. Ale Josef Škvorecký je znám nejen jako jeden z nejlepších českých spisovatelů 2. poloviny 20. století, či jako výborný vypravěč i pozorovatel, ale již od své prvotiny Zbabělci (z let 1948-49 vydáno ale až roku 1958) proslul svým ironií prodchnutým humorem. Detektivní zápletka Lvíčete, jež je pro své filmové ztvárnění i anglický překlad novely též známa pod názvem Flirt se slečnou Stříbrnou, je v příběhu jaksi navíc, a tvoří v něm jen pointu přidanou právě jen proto, aby novela mohla být nazvána detektivní variací na nevážné téma. Škvorecký ale opět proslul tím, že vnější háv takřka humoristicky laděného díla, je u něj pouhou zástěnou, za kterou se skrývá nejenom satira ale i velmi trefně pojatá kritika tak, že i nebýt faktu, že v roce 1969 emigroval do Kanady, byla takřka po celé období mezi léty 1948 až 1989, krom krátkého mezidobí v 2. polovině 60. let, drtivá část jeho díla zakázána.

číst dál

Josef Škvorecký: Farářův konec

odaha — Sun, 05 Jun 2011 16:49:52 +0000

Josef Škvorecký: Farářův konec

Na základě dávné vzpomínky odkudsi z novin spolu sepsali spisovatel Josef Škvorecký a filmový režisér Evald Schorm scénář o kostelníkovi, který se kdesi v zapadlé vesničce v horách po několik měsíců vydával za kněze a byl nakonec odhalen biskupem shodou okolností v předvečer dne, kdy se jej jakožto reakcionáře a štváče chystala zatknout tajná policie.

číst dál

Graham Greene: Cesty s tetičkou

odaha — Sun, 29 Nov 2009 21:47:54 +0000

Graham Greene: Cesty s tetičkou

Travels With My Aunt, 1969

Po povídkové sbírce Smíme si půjčit vašeho manžela? je dalším z příspěvků Grahama Greenea do lehkého žánru humoristické literatury je hříčka z roku 1969 Cesty s tetičkou, jež se tři roky poté dočkala i svého filmového zpracování.

číst dál

Otakar Vávra: Kladivo na čarodějnice

odaha — Mon, 26 Jan 2009 22:34:25 +0000

Otakar Vávra: Kladivo na čarodějnice

Přes veškeré adorace, které se na filmovou derivaci románu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice snášejí - během roku od své premiéry v roce 1970, jej v kinech shlédlo více než milión diváků, je tento snímek v prvé řadě produktem nestora českého filmu Otakara Vávry a to bohužel i se všemi jeho nešvary. Vávrův režijní styl je hluboce zakořeněn v kinematografii 30. až 50. let se všemi neduhy nejprve podbízivě lidových komedií či později produkty socialistického realismu tak, že film Kladivo na čarodějnice v mnoha ohledech spadá do kategorie tzv. filmů pro pamětníky, byť v roce 1969 v Československu vrcholí nová filmová vlna, která doposud zcela bezvýznamnou českou kinematografii pozdvihla až na úroveň přední světové scény.

číst dál

Easy rider - Bezstarostná jízda

odaha — Sun, 25 Jan 2009 10:29:35 +0000

Easy rider - Bezstarostná jízda

Jistě, existuje typ filmu, který lze nazvat pro svou nadčasovost, stálost ve svém sdělení i oblíbenost mezi diváky jako kultovní. Nicméně pak existuje ještě jeden druh filmu, který překračuje samotnou filmovou kategorii a bývá spíše charakterizován jako deklarace, v tomto případě svobody. Ano, je jen jeden snímek tohoto typu a to autorský počin trojice Peter Fonda, Dennis Hopper a Terry Southern, kteří se krom námětu, scénáře podělili i o herecké ztvárnění v hlavních rolích, režii a produkci, protože na konci 60. let se v Americe nenašel producent, který by byl ochoten do snímku propagující a hlásajícím tehdy politicky velmi problematickou svobodu vložit jediný dolar. Ano, mluvíme o filmu Easy rider - Bezstarostná jízda z roku 1969.

číst dál

Pier Paolo Pasolini: Vepřinec

odaha — Sun, 18 Jan 2009 22:13:18 +0000

„Zabil jsem otce, jedl jsem lidské maso a chvěl jsem se blahem.“

Pier Paolo Pasolini: Vepřinec

Vepřinec označil sám Pier Paolo Pasolini za výtvor, který koketuje se samou hranicí přijatelného. Přesto ale bude divák, který prahne po kontroverzi, případně očekává pikantní obrazy ze života sexuálních deviantů, z Vepřince zklamán, protože nosnou rovinou je alegorie s kritikou poválečné neokapitalistické společnosti, kdy smysl celého filmu je nutné hledat čistě racionální cestou. Vepřinec je tak v Pasoliniho filmografii asi tím nejméně přístupným filmem.

číst dál

Mario Puzo: Kmotr

odaha — Fri, 09 Jan 2009 11:30:50 +0000

Mario Puzo: Kmotr

The Godfather, 1969

Kmotra Maria Puza si snad vedle Hlavy XXII Josepha Hellera troufám označit jako nejzákladnější dílo moderní anglosaské literatury, které ač nemaje přímých literárních následovníků, do značné míry přerostlo hranice literární fikce a stalo se zcela běžnou součástí běžného hovorového slovníku ale i obecné vzdělanosti.

číst dál

Ladislav Fuks: Smrt morčete

odaha — Fri, 02 Jan 2009 00:14:05 +0000

Ladislav Fuks: Smrt morčete

1969

Právě pro zcela nezpochybnitelné literární kvality Ladislava Fukse, jehož známost, dosah i význam spadají daleko za hranice české prózy, by bylo možné sbírku Fuksových lehce groteskních povídek Smrt morčete označit za literární křeč snad hodnou jedině mladého začínajícího autora. Nicméně chabé kvality povídek s ústřední Smrtí morčete by bylo možné přejít bez hlubšího zastavení se, nebýt jak Fuksova dosavadního díla, kdy jej román Pan Theodor Mundstock či volný cyklus Mí černovlasí bratři ve velmi krátkém období proslavily po celém světě, tak posledního příspěvku v této sbírce - co do rozsahu novely Cesta do zaslíbené země.

číst dál

Václav Gajer: Flirt se slečnou Stříbrnou

odaha — Fri, 26 Dec 2008 01:24:21 +0000

Václav Gajer: Flirt se slečnou Stříbrnou

Snímek Flirt se slečnou Stříbrnou nabízí to nejlepší co lze v české kinematografii vůbec shlédnout, plně zapadá do koncepce pro český film zlatého období druhé poloviny 60. let a vedle snímku Farářův konec je vůbec jediným z relativně značného množství filmů dle předlohy Josefa Škvoreckého, který stojí za to, aby byl zhlédnut. Přesto je ale poněkud neprávem opomíjen či dokonce odstrkován pro značný kvalitativní odstup i zjednodušení děje a psychologie postav mistrovsky podaných v literární předloze Lvíče vydané v roce natočení i filmové verze, 1969, kde zvláště hlavní postava redaktora Karla Ledna je ztvárněna jen v podobě konformního don juana, který se úzkostlivě střeží do čehokoliv se namočit či projevit kritický názor.

číst dál