Básně Poe

* * *

odaha — Sat, 03 May 2008 10:35:15 +0000

Nejšťastnější den - nejšťastnější čas

chvěl zvadlým, mrtvým srdcem mým,

mé naděje v lesk slávy, moci jas

odlétly - vím.

V moc pravím? Ano! Snil jsem o ní rád,

mé vidiny, ach, kdeže jsou?

Sny minulosti - spřádal jsem je mlád -

nechť pohynou!

A slávo, ty?

číst dál

Stance

odaha — Sat, 03 May 2008 10:34:03 +0000

1827

Jak často nevnímáme čas, když v osamnění

trůn Přírody v nás vzbudí rozechvění;

její lesy - pouště - hory - její vroucí

odpověď naší inteligenci!

(Byron: ...

číst dál

Annabel-Lee

odaha — Sat, 03 May 2008 10:33:19 +0000

1849

Je to už mnoho a mnoho let,

co v přímořském království

bydlela dívka, již poznali byste hned

podle jména Annabel-Lee -

ta žila jen jediné myšlence,

že má mne ráda tak jako já ji.

Já jsem byl dítě a ona též

v tom přímořském království,

a naše láska byla větší, ...

číst dál

Kolosseum

odaha — Sat, 03 May 2008 10:32:12 +0000

1833

Ty majestátní schránko památek

starého Říma, již tu nechal čas,

abychom nad ní vážně rozjímali -

ach, konečně dnes po tolika dnech

úmorné pouti (maje krutou žízeň

po zdrojích moudrosti, již v sobě máš),

klečím v tvém stínu s velkou pokorou,

jak znovuzrozen, hltaje tvou slávu ...

číst dál

Večernice

odaha — Sat, 03 May 2008 10:31:22 +0000

1827

Byl pozdní den léta

a půlnoční čas;

hvězdy na svých drahách

blyskotaly v jas

luny, kralující

dálným planetám,

věčně zrcadlící

svou líc, danou tmám.

Vzhlížel jsem v dál,

kde úsměv plál

chladný - tak chladný pro mě!

Mrak ...

číst dál

Anně

odaha — Sat, 03 May 2008 10:30:26 +0000

1849

Už přechází ta krise,

dík Bohu, že mám klid!

Je po nemoci, jíž jsem se

nedovedl zbýt -

je po horečce, zvané "Život",

já přestávám žít.

Jaký je to žal,

když ztrácí člověk řeč;

můj každý nerv a sval

teď ochromila křeč -

nu, vždyť je mi ...

číst dál

Svatební balada

odaha — Sat, 03 May 2008 10:29:33 +0000

1837

Na ruce prsten mám

a vínek nad čelem;

kdy chci si oblékám

brokát a drahokam

a šťastna, šťastna jsem.

Můj pán mě má velmi rád;

leč hned s prvním příslibem

cítila jsem v prsou chvat -

v slovech hrany zaslechla jsem lkát,

hlas zněl hlasem onoho, jenž ...

číst dál

Sonet - Zante

odaha — Sat, 03 May 2008 10:28:38 +0000

1837

Krásný ostrove, po nejkrásnějším z kvítí

vzal jsi své vzácné z nejvzácnějších jmen!

Co vzpomínek na zářivý čas vznítí

jediný pohled, jsi-li znovu zřen!

Co výjevů rozkoše prchlé maní,

co dávno mrtvých, marných toužení,

co vzpomínek na dívku jdoucí strání,

jež nezjeví se víc v tvé ...

číst dál

Matce

odaha — Sat, 03 May 2008 10:27:34 +0000

1849

Já vím, že andělé tam nahoře,

když šeptají si jméno jezulátka,

nemají slov, jež v prosté pokoře

jsou zbožnější, než sladké slovo "Matka".

Proto jsem nazval jménem, jež mne drtí

tebe, již víc než matku vždy jsem měl

v svém srdci, kam tě zavál vánek smrti,

když s duší Virginie ...

číst dál

M-

odaha — Sat, 03 May 2008 10:26:42 +0000

1830

Netrápím se svým losem pozemským,

že je v něm Země málo,

že chvilka změní léta lásky v dým,

sotva v ní záští vzplálo:

neželím, že ti v bídě sami

mě předčí štěstím svým,

však - že jste v osud vstoupila mi,

ač kolem procházím.

(překlad: Josef ...

číst dál

Israfel

odaha — Sat, 03 May 2008 10:25:46 +0000

1831

A anděl lsrafel, jehož struny srdce jsou loutnou,

a jenž má nejsladší hlas ze všch božích tvorů.

(Korán)

Na nebesích dlel archanděl,

"struny srdce mu lyrou zněly";

s tak zvláštním žárem nezapěl

nikdo jak seraf ...

číst dál

Duchové mrtvých

odaha — Fri, 02 May 2008 12:02:58 +0000

1827

Tvůj duch se náhle octne sám,

vzdán krypty šerým myšlenkám;

jediný z lidí nevyslídí

tajemství, které čas tvůj řídí.

II.

Buď tichý v pusté samotě,

opuštěn nejsi - netušíš:

duchové mrtvých, kteří ...

číst dál

Ulalume

odaha — Fri, 02 May 2008 12:02:00 +0000

1847

Byl sychravý den a v deštivém chladu

listí provázelo každý krok -

šustíc, provázelo každý krok,

byla noc v pustém listopadu,

už nevím ani, který to byl rok -

u ponurých, auberských vodopádů,

tak, kde je bařinatý veletok,

u ponurých, auberských vodopádů.

tam, kde je bařinatý ...

číst dál

Zvony

odaha — Fri, 02 May 2008 12:01:00 +0000

1849

Slyš hru zvonků: saně, zvon -

stříbro, zvon!

Rolničky se třpytí ve sněhu, jede, jede postilion.

Jak to cinká, cinká, cinká

cestou, na niž padá sníh;

koník podkovama břinká -

v dálce telegrafní linka -

slyš hru zvonků na ...

číst dál

Heleně

odaha — Fri, 02 May 2008 11:59:38 +0000

1831

Tvá krása, lásko, vyniká

nad dávné bárky z Nikeje,

jež vezly bouří poutníka

přes moře, které vonné je

až k mysu Dobré naděje.

po bludné pouti přivolal

mne hyacintový Tvůj vlas,

tvář, již jsem vroucně miloval,

zpěv, který v Řecku zpívalas

a v Římě, ...

číst dál

Heleně II

odaha — Fri, 02 May 2008 11:58:21 +0000

1848

Já jsem tě viděl jednou - před lety:

jak je to dávno?

číst dál

Sny

odaha — Fri, 02 May 2008 11:57:34 +0000

1827

Ó, kéž by snem můj mladý život byl!

Můj duch by se z něj dříve nevzbudil,

než věčnosti svit přinesl by ráno.

A být jen trýzní bez naděje, ano,

byl by sladší nad chladný bdění klid

pro toho, jehož srdce musí být

a bylo vždy na této zemi milé

bludištěm vášní od své první ...

číst dál

Město v moři

odaha — Fri, 02 May 2008 11:56:36 +0000

1831

Trůn smrti ční bez svatozáře hvězd

v nejpochmurnějším městě ze všech měst,

kde táhnou černé mraky od pólů

a kde při míruplném hlaholu

je zlo i dobro věčně pospolu.

Stráž věží, oltář, staré opery,

(čas neotřásl žádnou, jaký div!)

jsou plny démonické nádhery

a vítr neubral jim ...

číst dál

Lenora

odaha — Fri, 02 May 2008 11:55:34 +0000

1831

Již praskla zlatá sklenice! duch navždy zmizel v čase!

Ať zazní zvon! - stín světice kol Styxu ubírá se.

Ach, Guy de Verre, ty nemáš strach? - plač tedy, leč víckrát ne!

nad Lenorou, jež na márách zde mrtvá vychladne.

Pojď blíž!

číst dál

Údolí neklidu

odaha — Fri, 02 May 2008 11:54:31 +0000

1831

Kdys vál dolem smavý klid,

lid tu dávno přestal žít;

když odtáhl války vést,

svěřil vlídným očím hvězd

ze svých azurových věží

ať každou noc květy střeží,

v kterých líně rozvalen

slunce jas plál den co den.

Nyní poutník v pohnutí

vidí chvat a ...

číst dál

Eldorado

odaha — Fri, 02 May 2008 11:53:23 +0000

1849

Světácký šat,

princ bloudil rád

přes lesy, pole a lada

a bloudil sám

vstříc krajinám Eldorada.

A bloudil dál -

Leč sestaral -

Stín srdce mu padá,

však žel, ó žel,

když nenašel

ani stop Eldorada,

a když už ...

číst dál

Havran (překlad: Vítězslav Nezval)

odaha — Fri, 02 May 2008 11:51:36 +0000

1845

Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje

nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné -

když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání

velmi jemné zaťukání na dveře - a pak už ne.

„Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné -

jednou jen a pak už ne.“

Ach, již při vzpomínce blednu!

číst dál

Havran (překlad: Jaroslav Vrchlický)

odaha — Fri, 02 May 2008 11:50:21 +0000

V půlnoci kdys v soumrak čirý

chorý bděl jsem sám a sirý,

nad věd zapomenutých svazky

starými jsem skláněl líc -

Skoro schvátilo mne spaní,

an ruch lehký znenadání

ozval se jak zaklepání

na mé dveře - a zas nic.

„Návštěva to,“ pravím k sobě,

„klepá na dveře, víc nic ...

číst dál

Havran

odaha — Fri, 02 May 2008 10:40:59 +0000

Oné noci, sláb a znaven, hlavu těžkou jako kámen,

Do prazvláštních starých spisů byl jsem zrovna ponořený.

O půlnoci chmurné, temné, náhle ťukot probere mne,

Zaklepání velmi jemné - těžkých dveří tiché chvění.

Povídám si: „Někdo přišel navštívit mne po setmění.

Návštěva - nic víc to není.“

Roční ...

číst dál