Francouzská literatura

Posedlost

odaha — Sat, 21 Dec 2013 16:45:35 +0000

Ó lesy, děsíte mě jak loď katedrál;

hlas varhan duní z vás; ve zlořečené hrudi,

komnatě smuteční, kde chroptí věčný žal,

vaše De profundis nám ozvěnou se budí.

číst dál

Vampýr

odaha — Sat, 21 Dec 2013 16:43:04 +0000

Ty, jež ses ranou jako nůž

do bolavého srdce vsekla,

šílená, samý šperk a růž,

tvrdě jak stádo běsů z pekla

číst dál

De profundis clamavi

odaha — Sat, 21 Dec 2013 16:37:13 +0000

Z dna proudu černého, kam srdce mé se hrouží,

prosím tě o soucit, mám pouze tebe rád.

V tom chmurném vesmíru, jak olověný hrad,

se jenom rouhačství a hrůzy v noci plouží.

číst dál

Mršina

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:46:02 +0000

Má duše, vzpomínáš si, moje štěstí,

po ránu v sladkém podletí

mršinu strašnou spatřili jsem na rozcestí

uprostřed štěrku ležeti.

číst dál

Had, který tančí

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:41:39 +0000

Rád vídám, lenivko má sladká,

svítit bělostí

tvou kůži jako lesklá látka

hebkou nahostí.

Z hloubky tvých vlasů stoupá hoře

vůně svíravé,

jsou vonné, nepokojné moře,

modře-hnědavé;

na němž jak loď, která se vzbouzí

z noční únavy,

má duše do nebes se h

číst dál

Vlasy

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:37:18 +0000

Ó rouno, vlnivě až na krk spadající!

Prsténky, voňavé svým zlenivělým snem!

Závrati! Zabydlit chci šero ve světnici

spoustou všech vzpomínek, v tom vlase dřímající,

a zamávat jím, jak se mává šátečkem.

číst dál

Cizokrajná vůně

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:34:44 +0000

Navečer v jeseni, když oči přimhuřuji

a lokám vlahý žár tvých prsů voňavých,

před zraky vstane sen o šťastných pobřežích,

kde slunce plápolá a ohně oslepují:

číst dál

Ztrestání pýchy

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:32:20 +0000

Když teologie - v tom skvělém čase -

ještě svou živostí a silou pyšnila se,

prý jeden z doktorů, jenž z jejích velkých byl

- když srdce lhostejných však nejdřív znásilnil

a v jejich propasti jim pohnul nocí tmavou,

pak přehnal to a dal se za nebeskou slávou

číst dál

Smolař

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:29:21 +0000

Unes bych tíži, přešel sráz,

jenom mít sisyfovské síly!

Co s odvahou, co platno chci-li?

Umění dlouhé, krátký čas.

číst dál

Špatný mnich

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:23:00 +0000

Ve starých klášterech veliké holé stěny

zdobily obrazy o pravdě svatých knih.

Tím jejich strohý chlad byl teple prozářený

a zbožnou duši hřát si o ně mohl mnich.

číst dál

Prodejná múza

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:25:18 +0000

Múzo v mém srdci, jež máš ráda paláce,

až leden vypustí zas bouřky ze svých věží,

v té černé nudě, když po celý večer sněží,

prokřehlá, -čímpak si chceš dýchat na ruce?

číst dál

Nemocná múza

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:22:42 +0000

Co je to s tebou dnes, má bědná Múzo múz?

Hned zrána oči žhnou, jsou plné nočních zdání,

jsou propadlé, tvá pleť je z šílenství, je z hrůz

tak studených jak led a němých do skonání.

číst dál

Vztahy

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:19:22 +0000

Příroda, to je chrám s živými pilíři,

jež někdy zmateně svou řečí promlouvají;

člověk tam lesem jde a bloudí jinotaji,

les si ho důvěrně a známě prohlíží.

číst dál

Vzlétání

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:14:40 +0000

Nad lesy, úvaly, nad moři, nad jezery,

nad vysočinou hor, nad hradbou oblaků,

až někam ke slunci, éteru bez mraků,

až někam v zámezí samotné hvězdné sféry,

číst dál

Albatros

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:11:31 +0000

Jen tak, jen z rozmaru veliké albatrosy,

netečné poutníky, chytají lodníci,

ptáky, jež moře snad na cestu přibralo si

k své lodi, po hořkých propastech plující.

číst dál

Květy zla

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:07:23 +0000

Les fleurs du mal, 1844-57

Epilog

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:01:32 +0000

Klid v srdci, na vrch vyšel jsem nad městem čnící,

Odkud je celé zřít, jak v šíř se táhne, v dál,

Peklo i očistec, hampejzy, nemocnici,

Vší obludnosti květ kde bujně rozkvétal.

Ty víš, ó Satane, mé bídě panující,

Že nepřišel jsem tam, bych planě naříkal:

Jak chlípník zestárlý svou starou milostnicí

Nevěstkou obrovskou já spíjet se chtěl,

Svým kouzlem pekelným mne věčně zmlazující.

číst dál

Dobří psi - Panu Josephu Stevensovi

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:59:30 +0000

Nerděl jsem se nikdy, ani před mladými spisovateli svého století, za svůj obdiv k Buffonovi; ale dnes nechci volat na pomoc duši tohoto malíře pompézní přírody. Nikoli.

Mnohem raději bych se obrátil na Sterna a řekl bych mu: “Sestup z nebe, nebo vystup ke mně z polí Elysia, abys mi inspiroval zpěv příznivý dobrým psům, ubohým psům, zpěv, jenž by byl hoden tebe, šprýmaři sentimentální, jedinečný šprýmaři! Přijeď zase sedě obkročmo na tom pověstném oslu, jenž tě provází vždy v paměti potomstva; a hlavně ať ten osel nezapomene svůj nesmrtelný makaron, delikátně pověšený mezi pysky!“

číst dál

Zabíjejme chudáky!

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:57:35 +0000

Po čtrnáct dní jsem nevyšel ze své světnice a obklopil jsem se knihami, jež právě v tu dobu byly v módě (je tomu šestnáct nebo sedmnáct let); míním knihy, v nichž se jedná o tom, kterak učinit národy ve čtyřiadvaceti hodinách moudrými, šťastnými a bohatými. Strávil jsem teď -- chci říci spolykal jsem -- všecky výpotky všech podnikatelů obecného blaha -- těch, kteří radí chudákům, aby se stali otroky, i těch, kteří je přesvědčují, že jsou všichni sesazenými králi. Nikoho nepřekvapí že jsem tehdy byl v duševním stavu hraničícím se závratí nebo zpitomělostí.

číst dál

Kdekoli mimo svět

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:55:48 +0000

Tento život je nemocnicí, v níž každý nemocný touží změnit lůžko. Jeden by chtěl trpět u kamen, jiný pak myslí, že by se uzdravil, leže u okna.

Zdá se mi, že by se mi vždy vedlo dobře tam, kde nejsem, a o této otázce stěhování diskutuji stále se svou duší.

číst dál

Slečna Bistouri

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:53:47 +0000

Když jsem docházel na konec předměstí pod blesky plynu, pocítil jsem, kterak něčí rámě vklouzá lehce pod moje a uslyšel jsem hlas, jenž mi šeptal do ucha: “Jste lékař, pane?“

číst dál

Ztráta aureoly

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:51:58 +0000

“Jakže! vy zde, můj drahý? Vy, a na špatném místě? vy, jenž pijete kvintesence! vy, který jíte ambrosii! Opravdu, to mě překvapuje.“

“Můj drahý, znáte mou hrůzu před koni a vozy. Právě teď, když jsem ve velkém spěchu přecházel boulevard, jak jsem skákal v blátě tím pohyblivým chaosem, kde smrt cvalem přibíhá ze všech stran zároveň, sklouzla mi při náhlém pohybu z hlavy moje aureola do bláta na dláždění. Neměl jsem odvahy ji zvednout. Soudil jsem, že je méně nepříjemné ztratit své odznaky než dát si přerážet hnáty. A pak, řekl jsem si, neštěstí je přece k něčemu dobré. Nyní se mohu procházet inkognito, dělat nízké skutky a oddávat se zkaženosti jako obyčejní smrtelníci. A tu mě máte, zcela podobného vám, jak vidíte!“

číst dál

Střelnice a hřbitov

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:50:11 +0000

“Hostinec u vyhlídky na hřbitov.“

“Zvláštní štít,“ praví sám k sobě muž, jenž se prochází, “ale právě vhodný, aby vzbudil žízeň! Jistě že majitel této krčmy dovede ocenit Horácia a žáky Epikurovy mezi básníky. Snad zná dokonce hlubokou rafinovanost starých Egypťanů, pro něž nebylo dobré hostiny bez kostry nebo jakéhokoli odznaku prchavosti života.“

číst dál

Polévka a oblaka

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:47:49 +0000

Můj bláznivý drahoušek mě pozval k obědu a já hleděl otevřeným oknem jídelny na ty pohyblivé architektury, jež bůh tvoří z par, na ty zázračné konstrukce z nehmotného. A myslil jsem si při svém pozorování: “Všechny tyto fantasmagorie jsou skoro tak krásné jako oči mé krásné milenky, té bláznivé potvůrky se zelenýma očima.“

číst dál

Galantní střelec

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:42:35 +0000

Když povoz jel lesíkem, dal zastavit u střelnice, řka, že by mu bylo příjemno vypálit několik ran, aby zabil Čas. Což není to nejobyčejnějším zaměstnáním každého, zabíjet tu obludu? -- A nabídl galantně rámě své drahé, rozkošné a prokleté ženě, jíž děkoval za tolik rozkoše, za tolik bolesti a snad i za velkou část svého genia.

číst dál

Portréty milenek

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:40:17 +0000

V mužském boudoiru, totiž v kuřárně náležející k elegantní krčmě, pokuřovali a popíjeli čtyři muži. Nebyli vlastně ani staří ani mladí, ani hezcí ani oškliví; ale ať staří nebo mladí, měli onu distingovanost, kterou nelze nepoznat, cosi nepopsatelného, ten chladný a výsměšný smutek, jenž jasně praví: “Mnoho jsme žili, a hledáme, co bychom mohli milovat a ctít.“

číst dál

Přístav

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:38:20 +0000

Přístav jest rozkošný útulek pro duši unavenou zápasy života. Rozpětí nebes, pohyblivá architektura oblaků, měnivé zbarvení moře, jiskření majáků jsou prismatem, kupodivu schopným bavit oči a nikdy neunavovat. Svižné formy lodí se složitým lanovím, jež vlny uvádí v harmonické houpání, udržují v duši dojem rytmu a krásy.

číst dál

Zrcadlo

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:35:47 +0000

Jakýsi strašně ohyzdný člověk vejde a dívá se na sebe do zrcadla.

“Proč hledíte na sebe do zrcadla, vždyť nemůžete se tam vidět, aniž byste byl zarmoucen?“

číst dál

Ušlechtilý oř

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:34:02 +0000

Je velice ohyzdná. A přece je rozkošná!

Čas a Láska ji poznamenaly svými drápy a krutě ji poučily, co mládí a svěžesti odnáší každá minuta a každý polibek.

číst dál

Která je ta pravá?

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:31:50 +0000

Znal jsem jakousi Benediktu, jež plnila atmosféru ideálem a jejíž oči šířily touhu po velikosti, po kráse, po slávě a po všem tom, co nám dává víru v nesmrtelnost.

Leč tato zázračná dívka byla příliš krásná, aby mohla dlouho žít, a také zemřela za několik dní po tom, co jsem ji poznal, a já sám ji pochoval jednoho dne, kdy jaro rozhoupalo svou kadidelnici i na hřbitovech. Já to byl, jenž ji pochoval, pevně uzavřenou do rakve ze dřeva vonného a neporušitelného jako indické truhlice.

číst dál

Dobrodiní luny

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:29:42 +0000

Luna, jež je rozmar sám, pohlédla oknem na tebe, když jsi spala ve své kolébce, a pravila sama k sobě: “To dítě se mi líbí.“

A sestoupila měkce po svém oblačném schodišti a beze zvuku pronikla okenními tabulemi. Pak se rozestřela po tobě s poddajnou něžností matky a položila své barvy na tvoji tvář. Tvé zorničky od toho zůstaly zelené a tvé líce neobyčejně bledé. Hledíce na tuto návštěvnici, oči tvé se bizarně zvětšily; a tak něžně ti stiskla hrdlo, že je ti od té chvíle navždy do pláče.

číst dál

Touha malovat

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:27:19 +0000

Snad nešťastný člověk, ale šťastný umělec, jejž rozdírá touha!

Hořím touhou namalovat tu, která se mi objevila tak zřídka a jež uprchla tak rychle, jako krásná želená věc prchá dozadu za cestovatelem unášeným do noci. Jak tomu již dávno, co zmizela!

číst dál

Okna

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:25:03 +0000

Kdo hledí zvenčí dovnitř otevřeným oknem, nevidí nikdy tolik jako ten, jenž pohlíží do okna zavřeného. Není hlubšího a více oslňujícího předmětu, než okno osvětlené svíčkou. To, co je možno spatřit v sluneční záři, je vždy méně zajímavé než to, co se děje za skleněnou tabulí. V té černé nebo rozzářené díře žije život, sní život, trpí život.

číst dál

Již!

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:22:30 +0000

Již stokrát slunce, zářivé nebo zasmušilé, vytrysklo z té obrovské mořské kádě, jejíž břehy lze stěží postřehnout. Stokrát se, zářící nebo zamračené, opět ponořilo ve svou nesmírnou večerní lázeň. Již hezkých pár dní mohli jsme pozorovat protější stranu firmamentu a luštit nebeskou abecedu svých protinožců. A každý cestující vzdychal a reptal. Řekl bys, že přiblížení země přivádí jejich bolest v zoufalství. “Kdy už,“ říkali, “přestaneme spát spánkem, jímž otřásá mořská vlna, jejž ruší vítr, který chrápe silněji než my? Kdy budeme moci zažívat v nehybné lenošce?“

číst dál

Opíjejte se!

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:19:17 +0000

Je třeba být stále opilým. V tom je vše: toť jediná otázka. Abyste necítili strašlivé břímě Času, jež drtí vaše ramena a ohýbá vás k zemi, je třeba opíjet se bez oddechu.

Ale čím? Vínem, poesií nebo ctností, čím chcete. Ale opíjejte se.

číst dál

Thyrsus -- Ferenci Lisztovi

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:11:49 +0000

Co je to thyrsus? Ve smyslu morálním a poetickém je to sacerdotální odznak v ruce kněze nebo kněžky, oslavující božstvo, jehož jsou mluvčími a sluhy. Ale fyzicky je to jen hůl, pouhá hůl, chmelová tyčka, kůl révy, suchý, tvrdý a rovný. Kolem této hole v rozmarných závitcích pohrávají si a laškují stonky a květy, jedny vlnité a prchavé, druhé skloněné jako zvonky nebo převrácené číše. Úžasná sláva tryská z této směsice čar a barev něžných nebo zářivých.

číst dál

Náklonosti

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:08:05 +0000

V krásné zahradě, kde paprsky podzimního slunce zdály se zdržovat s rozkoší, pod zelenavou již oblohou, na níž plula zlatá oblaka jako putující kontinenty, čtyři krásné děti, čtyři hoši spolu hovořili, nabaživše se patrně hry.

číst dál

Šňůra -- Eduardu Manetovi

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:05:14 +0000

“Iluze,“ pravil mi přítel, “jsou snad tak nespočetné jako vztahy lidí mezi sebou nebo jako vztahy lidí a věcí. A když iluze zmizí, to jest, když vidíme bytost nebo fakt tak, jak existuje mimo nás, zakoušíme bizarní pocit, z polovice lítost pro zmizelý fantom, z polovice příjemné překvapení nad novinkou, nad skutečným faktem. Je-li nějaký zjev samozřejmý, všední, vždycky podobný, takové povahy, že se v ní nelze mýlit, je to mateřská láska. Jest právě tak nesnadno předpokládat matku bez lásky mateřské jako světlo bez tepla; což není úplně oprávněno přičítat lásce mateřské všecky činy i slova matky, vztahující se na její dítě? A přece poslyšte tuto historku, při níž jsem byl podivně mystifikován nejpřirozenější iluzí.“

číst dál

Velkomyslný hráč

odaha — Sat, 21 Dec 2013 10:58:57 +0000

Včera, mezi davem na boulevardu, pocítil jsem, že se mne dotkla tajemná Bytost, již vždy jsem toužil seznat a již jsem ihned poznal, ač jsem jí nikdy nespatřil. Měl patrně sám vůči mně podobnou touhu, neboť, jda mimo, na mne významně mrkl; rychle jsem ho poslechl. Pozorně jsem kráčel za ním a brzy jsem sestoupil za ním do podzemního bytu, oslňujícího, kde skvěl se přepych, jemuž přibližný příklad nemohlo poskytnout žádné z nejvznešenějších obydlí v Paříži. Zdálo se mi podivné, že jsem mohl tak často chodit kol toho nádherného doupěte, aniž bych si byl všiml jeho vchodu. Zde vládla vybraná, až opojná atmosféra, jež působila skoro okamžité zapomenutí vší odporné hrůzy života; zde to dýchalo pochmurným blaženstvím, analogickým tomu, jež asi zakoušeli ti, kteří pojedli lotosu, když, vystupujíce z lodi na okouzleném ostrově, ozářeném svity věčného odpoledne, cítili, kterak se v nich rodí, při omamujících zvucích melodických kaskád, touha nespatřit již nikdy svoje penaty, své ženy, své děti a nikdy již nevstoupit na vzduté vlny moře.

číst dál

Falešný peníz

odaha — Sat, 07 Dec 2013 16:05:29 +0000

Když jsme se vzdalovali od trafiky, můj přítel pečlivě roztřídil své peníze; do levé kapsy u vesty vstrčil malé zlaté mince; do pravé drobné stříbrné peníze; do levé kapsy u spodků spoustu velkých sous, a konečně do pravé stříbrný dvoufrank, jejž si byl zvláště prohlížel.

číst dál

Heroická smrt

odaha — Sat, 07 Dec 2013 16:02:36 +0000

Fancioulle byl obdivuhodný šašek a patřil skoro mezi přátele Knížete. Ale pro osoby, oddané ze řemesla komice, mají věci vážné osudovou přitažlivost, a ač by se mohlo zdát bizarním, že ideje vlasti a svobody despoticky se zmocní mozku histrionova, Fancioulle jednoho dne vstoupil do spiknutí, zosnovaného několika nespokojenými šlechtici.

číst dál

Oči chudých

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:56:03 +0000

Ah! vy chcete vědět, proč vás dnes nenávidím. Vám bude nejspíše méně snadno to pochopit než mně vám to vysvětlit; neboť jste, myslím, nejkrásnější příklad ženské nedovtipnosti, jaký lze vůbec najít.

Strávili jsme spolu dlouhý den, jež se mi zdál krátkým. Slíbili jsme si ovšem, že všechny naše myšlenky nám budou oběma společné a že duše nás obou od nynějška splynou v jedinou; -- sen, v němž celkem vzato není nic originálního, leda to, že byl sněn všemi lidmi, nikým však uskutečněn.

číst dál

Krásná Dorothea

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:52:08 +0000

Slunce mučí město svým přímým a hrozným světlem; písek oslňuje a moře se třpytí. Ztrnulý svět malátně ochabuje a oddává se dřímotě, která jest jakousi příjemnou smrtí, kdy spící v polobdění chutná rozkoše svého umrtvení.

číst dál

Záměry

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:48:57 +0000

Pravil sám k sobě, procházeje se ve velikém opuštěném parku: “Jak by byla krásná v složitém a nádherném dvorním kostýmu, sestupujíc atmosférou krásného večera po mramorových stupních paláce, proti velikým trávníkům a bazénům! Vždyť má od přírody vzezření princezny!“

číst dál

Samota

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:46:46 +0000

Jeden lidumilný novinář mi pravil, že samota člověku neslouží; a aby podepřel svou tezi, citoval, jako všichni nevěřící, slova Církevních Otců.

číst dál

Soumrak

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:42:41 +0000

Je podvečer. Veliké uklidnění nastává v ubohých duších, znavených denní lopotou; a jejich myšlenky nabývají nyní jemných a nejasných barev soumraku.

číst dál

Pokušení čili Eros, Plautus a sláva

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:39:39 +0000

Dva nádherní Satani a jedna Ďáblice, ne méně neobyčejná, vystoupili dnes v noci po tajemném schodišti, kudy Peklo na slabost spícího člověka útočí a s ním tajně se spojuje. I přišli postavit se slavnostně přede mne, zpříma jako na estrádě. Sirnatá záře vydechovala z těch tří osob, které se odrážely od temného pozadí noci. Měli vzezření tak hrdé a tak plné moci, že jsem je pokládal zpočátku všecky tři za pravé Bohy.

číst dál

Dary víl

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:34:48 +0000

Bylo to veliké shromáždění Víl, aby přikročily k rozdělení darů všem novorozeným, kteří přišli na svět za posledních čtyřiadvacet hodin.

Všecky ty antické a rozmarné Sudičky, všecky ty bizarní Matky radosti a bolesti se od sebe velmi lišily; jedny měly vzezření zasmušilé a mrzuté, druhé vzezření bláznivé a chytrácké; jedny mladé, jež byly vždycky mladé; druhé staré, jež byly vždycky staré.

číst dál

Hračka chudého

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:31:31 +0000

Chci vám povědět o nevinném vyražení. Je tak málo zábav, které by nebyly hříšné!

Až vyjdete zrána s určitým úmyslem zevlovat po silnicích, naplňte si kapsy malými vynálezy po sou -- jako třeba plochý kašpar, jímž pohybuje jediná nit, kovář bušící na kovadlinu, jezdec s koněm, jehož ocas je píšťalkou -- a u krčem, pod stromy, dejte je darem neznámým a chudým dětem, s nimiž se setkáte. Uvidíte, jak jejich oči se nesmírně rozšíří. Zpočátku neodváží se to vzít; budou pochybovat o svém štěstí. Pak jejich ruce rychle uchopí dárek a ony prchnou jako kočky, které jdou sníst daleko od vás kousek, jejž jste jim dali, naučivše se nedůvěřovat člověku.

číst dál

Vyzvání k cestě

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:28:52 +0000

Jest prý jedna nádherná země, země Cocagnská; sním o tom, že ji navštívím s dávnou přítelkyní. Zvláštní to země, ponořená v mlhy našeho Severu, jež by mohla být nazvána Východem Západu, Čínou Evropy, tolik se tam rozpoutala, teplá a rozmarná fantazie, tak trpělivě a svéhlavě ji okrášlila svým umělým a delikátním rostlinstvem.

číst dál

Hemisféra ve vlasu

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:25:15 +0000

Dovol, abych dlouho, dlouho vdechoval vůni tvých vlasů, abych v ně nořil celý svůj obličej, jako žíznivý v pramenitou vodu, abych jimi pohrával rukou, jako vonným šátkem, abych rozvířil vzduchem vzpomínky.

číst dál

Hodiny

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:33:31 +0000

Číňané vidí v oku koček, kolik je hodin.

Jeden misionář, procházeje se jednou v okolí Nankinu, zpozoroval, že zapomněl své hodinky, a ptal se jednoho malého hocha, kolik je hodin.

Uličník nebeské říše zpočátku váhal; pak rozhodnuv se, odpověděl: “Hned vám to povím.“ Po několika okamžicích se opět objevil s velikou tlustou kočkou v náručí, a dívaje se jí upřeně do očí, prohlásil bez váhání: “Není ještě docela poledne.“ A bylo tomu tak.

číst dál

Koláč

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:31:28 +0000

Cestoval jsem. Krajina, v níž jsem se ocitl, měla v sobě neodolatelnou velikost a vznešenost. Něco z ní přešlo nepochybně v tom okamžiku v mou duši. Myšlenky mé poletovaly s lehkostí rovnou lehkosti atmosféry. Sprosté vášně, jako nenávist a profánní láska, zdály se mi nyní tak vzdálenými jako mračna, která táhla na dně propastí pod mýma nohama; duše má zdála se mi tak rozklenutou a tak čistou jak kopule nebes, jež mne obklopovala; vzpomínka na věci pozemské vcházela v mé srdce jen zeslabená a ztlumená jako znění zvonků nespatřitelných stád, jež se pásla daleko, velmi daleko na svahu jiné hory. Po nehybném jezírku, černém svou nesmírnou hloubkou, táhl chvílemi stín oblaku, jako odraz pláště vzdušného obra, letícího nebem. A vzpomínám si, kterak tento slavnostní a vzácný pocit, jejž působil veliký a úplně tichý pohyb, mě naplňoval radostí a spolu i bázní. Krátce, dík úchvatné kráse, jíž jsem byl obklopen, cítil jsem se v dokonalém souladu se sebou samým a vesmírem; ba myslím, že ve své dokonalé blaženosti a ve svém úplném zapomnění všeho zla pozemního dospěl jsem docela k tomu, že nezdály se mi již tak směšnými žurnály, které tvrdí, že člověk se zrodil dobrým; -- když tu nevyléčitelná hmota obnovila své požadavky a já pomýšlel na to, zahnat únavu a utišit chuť k jídlu, již způsobilo tak dlouhé stoupání. Vytáhl jsem z kapsy veliký krajíc chleba, koženou číšku a lahvičku jakéhosi elixíru, jejž lékárníci tenkrát prodávali turistům, aby jej příležitostně mísili se sněhovou vodou.

číst dál

Starý komediant

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:29:15 +0000

Všude se rozběhl, rozlil a rozdováděl lid, mající prázdný den. Byla to jedna z oněch slavností, na něž po tak dlouhou dobu spoléhají komedianti, ti, kteří ukazují zvířata, a potulní kramáři, aby se odškodnili za špatné doby roční.

Zdá se mi, že v těchto dnech lid zapomíná na vše, na bolest i na práci; stává se podobným dětem. Pro malé je to den prázdna, hrůza před školou je odložena na čtyřiadvacet hodin. Pro velké je to krátké příměří uzavřené se zhoubnými mocnostmi života, odklad všeobecného úsilí a zápasu.

číst dál

Vdovy

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:25:47 +0000

Vauvenargues praví, že ve veřejných zahradách jsou aleje, navštěvované hlavně těmi, jež zklamala ctižádost, nešťastnými vynálezci, těmi, jejichž sláva mrtvě se narodila, zlomenými srdci, všemi těmi dušemi bouřlivými a uzavřenými, v nichž buší ještě poslední vzdechy bouře, a jež couvají daleko před pohledem veselých a zahálejících. Tyto stinné útulky jsou dostaveníčkem těch, jež život zmrzačil.

číst dál

Davy

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:22:00 +0000

Není každému dáno koupat se v množství: těšit se z davu jest umění; a jen ten může na útraty lidského pokolení hýřit životní silou, jemuž sudička vdechla v kolébku náklonnost k přestrojení a k přetvářce, nenávist k bydlišti a vášeň k cestování.

Množství, samota: termíny souznačné a zaměnitelné pro činného a plodného básníka. Kdo nedovede zalidnit svou samotu, nedovede býti sám ani v hlučném davu.

číst dál

Divá žena a můj miláček

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:19:44 +0000

“Opravdu, má drahá, unavujete mne bez míry a slitování; člověk by řekl, slyše vás vzdychat, že trpíte více než šedesátileté paběrkářky a více než staré žebračky, které sbírají chlebové kůrky u dveří krčem.

číst dál

O jedné hodině zrána

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:16:18 +0000

Konečně! Sám! Je už slyšet hrčení několika opožděných a unavených fiakrů. Po několik hodin budeme mít ticho, ne-li klid. Konečně! Tyranie lidských tváří zmizela a budu trpět již jen sebou samým.

Konečně! Je mi tedy dovoleno oddechnout si v lázni tmy! Nejprve zamknout na dva západy. Zdá se mi, že toto otočení klíčem zvětší mou samotu a zesílí barikády, jež mne teď oddělují od světa.

číst dál

Špatný sklenář

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:14:14 +0000

Jsou povahy čistě kontemplativní, naprosto neschopné činu, které přesto pod jakýmsi tajemným a neznámým impulsem jednají leckdy s prudkostí, jíž by se samy považovaly za neschopné.

číst dál

Pes a flakon

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:10:21 +0000

“Můj krásný pse, můj dobrý pse, můj drahý pejsku, pojď sem blíž a přičichni si k výtečné voňavce, koupené u nejlepšího voňavkáře v městě.“

A pes, vrtě ocasem, což jest, tuším, u těch ubohých bytostí znamením, odpovídajícím smíchu a úsměvu, přiblíží se a položí zvědavě svůj vlhký čenich na otevřený flakon; načež, náhle s hrůzou couvaje, zaštěká proti mně jakoby s výčitkou.

číst dál

Blázen a Venuše

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:06:16 +0000

Jaký to podivuhodný den! Širý park se svíjí pod palčivým okem slunce, jako mládí pod vládou Lásky.

Všeobecná extáze věcí se neprojeví ani zašuměním; i vody jako by usnuly. Zcela jinak, než při slavnostech lidských, to zde je orgie mlčelivá.

Řekl bys, že ve světle stále rostoucím předměty víc a více jiskří, že vznícené květiny hoří touhou závodit s azurem nebes silou barev a žár, jímž vůně stávají se viditelnými, že povznáší je k slunci jako dýmy.

číst dál

Každý svou chiméru

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:02:44 +0000

Pod širým šedým nebem, na velké, prašné pláni bez cest, bez pažitu, bez jediného bodláku, bez jediné kopřivy, potkal jsem několik shrbeně kráčejících lidí.

Každý z nich nesl na zádech ohromnou Chiméru, těžkou jako pytel mouky nebo uhlí nebo jako výzbroj římského pěšáka.

číst dál

Dvojitá komnata

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:00:26 +0000

Komnata, jež podobá se snu, komnata opravdu duchová, kde nehybná atmosféra je lehce zbarvena do růžova a do modra.

Tam duše koupá se v lenosti, prodchnuté vůní touhy a lítosti. -- Je to něco soumračného, něco namodralého a narůžovělého; sen rozkoše při zatmění.

Nábytek má tvary prodloužené, vysílené, zmalátnělé. Zdá se, že ten nábytek sní; řekl bys, že jest nadán jakýmsi somnambulickým životem jako rostliny a kamení.

číst dál

Vtipkář

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:55:04 +0000

Byl to výbuch nového roku; chaos bláta a sněhu, jímž prolétalo tisíc kočárků, jiskřící hračkami a bonbony, třesoucí se vášní a zoufáním, oficielní delirium velkého města, stvořené, aby pomátlo hlavu největšímu samotáři.

číst dál

Umělcovo confiteor

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:51:50 +0000

Jak dojímavé jsou sklonky podzimních dnů! Ach! dojímavé až k bolesti! neboť jsou jisté lahodné senzace, jichž mlhavost nevylučuje intenzitu; a není ostřejšího hrotu než hrot Nekonečna.

Jaká to rozkoš nořit svůj pohled v nesmírnost nebe a moře! Samota, ticho, nepřirovnatelná cudnost azuru! Malá plachta chvějící se na obzoru, jež svou nepatrností a osamělostí upomíná na mou nezhojitelnou existenci, monotonní melodie vzdutého moře, všechny tyto věci myslí mnou nebo já myslím jimi (neboť naše Já se ztratí rychle ve velikosti snění!); ony myslí, pravím, avšak hudebně a malebně, bez mudrování, bez sylogismů, bez dedukcí.

číst dál

Zoufání stařeny

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:49:06 +0000

Malá scvrklá stařena se cítila velice potěšenou, vidouc to krásné dítě, jemuž se každý podivoval, jemuž se každý chtěl líbit; ta hezká bytost, tak křehká jako ona, ta malá stařenka, a právě jako ona bez zubů a bez vlasů.

číst dál

Cizinec

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:45:36 +0000

“Koho miluješ nejvíce, záhadný muži, rci? Otce, matku, sestru či bratra?“

“Nemám ni otce, ni matku, ni sestru, ni bratra.“

“Přátele?“

číst dál

Věnování Arsenu Houssayovi

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:38:29 +0000

Drahý příteli, posílám Vám dílko, o němž by se nedalo bez nespravedlnosti říci, že nemá ani hlavy ani paty, poněvadž naopak jest tam všechno najednou, hlavou i patou, střídavě i vzájemně. Uvažte, prosím, jaké podivuhodné pohodlí poskytuje tato kombinace nám všem, Vám, mně i čtenáři. Můžeme přerušit, kde chceme, já svoje snění, Vy rukopis, čtenář svou četbu; neboť já nezavěšuji vzdornou vůli tohoto na nekonečnou nit velejemné intriky. Odstraňte jeden článek a oba kusy této zmotané fantasie se beze všeho opět spojí. Rozsekejte ji v četné fragmenty a uvidíte, že každý může existovat o sobě. Doufaje, že některé z těchto pahýlů budou mít dosti života, aby se Vám líbily a Vás pobavily, dovoluji si Vám dedikovat toho hada celého.

číst dál

Malé básně v próze

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:32:25 +0000

Petits poèmes en prose, 1869

Dílo

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:29:05 +0000

Charles Baudelaire

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:20:16 +0000

Charles Baudelaire

Charles Baudelaire: Umělé ráje

odaha — Thu, 05 Dec 2013 15:46:55 +0000

Charles Baudelaire: Umělé ráje

Les Paradis artificiels, 1860

Původní vydání knihy Umělé ráje z roku 1860 sdružuje dva eseje Charlese Baudelaira na témata v té době velmi populárních a lehce dostupných drog hašiše a opia. - Baudelaire jejich účinky i celoživotní následky znal velmi zebrubně a to na základě vlastního dlouhodobého užívání.

číst dál

Alexis Jenni: Francouzské umění válečné

odaha — Sun, 03 Nov 2013 17:38:22 +0000

Alexis Jenni: Francouzské umění válečné

L'Art français de la guerre, 2011

Román Francouzské umění válečné byl v rámci marketingové propagace českého vydání na jaře 2013 v mnoha recenzích uvozován jako literární bomba, jež přinesla nový neotřelý pohled na moderní dějiny Francie. - Alexis Jenni sice žádný nový pohled nepřinesl, ale Francouzské umění válečné byl nejenom jeho první vydaný román, kdy údajně již napsal dva jiné romány, ale nikdy je ani nenabídl nakladateli, ale zejména za něj získal nejprestižnější francouzskou literární cenu Prix Goncourt, což samo o sobě znamená, že vítěz této ceny jen ve Francii prodá na 400.000 výtisků.

číst dál

Jean Paul Sartre: Mládí vůdce

odaha — Wed, 21 Aug 2013 12:42:41 +0000

L'Enfance d'un chef, 1939

»V těch andílkovských šatičkách vypadám rozkošně.« Paní Portierová řekla mamince: »Ten váš chlapec je přímo k nakousnutí. V těch andílkovských šatičkách vypadá rozkošně.« Pan Bouffardier si Luciena přitáhl mezi kolena a pohladil ho po pažích: »Vždy je to úplná holčička,« řekl s úsměvem. »Jakpak se jmenuješ?

číst dál

Jean Paul Sartre: Intimita

odaha — Wed, 21 Aug 2013 12:05:53 +0000

Intimité, 1939

I

Lulu spala nahá, protože ráda cítila dotek prostěradla a protože praní prádla přijde draho. Zpočátku byl Henri proti tomu; člověk si nelehá do postele nahý, to se nedělá, je to neslušné. Nakonec přece následoval příkladu své ženy, ale u něho to byla spíš pohodlnost; ve společnosti byl škroben jako panák, z pozérství (obdivoval Švýcary a hlavně Ženevany, připadali mu vznešení, protože jsou jako kus dřeva), ale v maličkostech na sebe nedbal, nebyl například moc čistotný, neměnil si dost často spodky; když mu je Lulu dávala do prádla, nemohla si nevšimnout, že jsou dole zažlucené, jak se třely o rozkrok. Osobně se Lulu špína neprotivila: je to intimnější, dělá to měkké stíny; třeba v důlku loktů; nelíbili se jí Angličané, ta neosobní těla, která nemají žádný pach. Ale manželova nedbalost jí byla protivná, protože on se tím jen tak hýčkal. Když ráno vstával, byl na sebe velice něžný; měl hlavu plnou snů a bílý den, studená voda a štětiny kartáčů mu připadaly jako hrubá nespravedlnost.

číst dál

Jean Paul Sartre: Hérostratos

odaha — Wed, 21 Aug 2013 11:41:48 +0000

Érostrate, 1939

Lidi musí člověk vidět shora. Zhasínal jsem světlo a přistupoval k oknu: ani je nenapadlo, že by je někdo mohl pozorovat svrchu. Dbají na fasádu, někdy na zadek, ale všechny jejich efekty jsou vypočítané pro diváky měřící metr sedmdesát. Kdo kdy uvažoval, jaký tvar má čtvrťák viděný ze šestého patra? Zapomínají chránit si ramena a lebky pestrými barvami a nápadnými látkami, nedovedou bojovat proti tomu velikému nepříteli lidstva: perspektivě z nadhledu. Vykláněl jsem se a dával jsem se do smíchu: kampak se poděl ten slavný »vzpřímený postoj«, na který jsou tak pyšní? Rozplácávali se o chodník a dvě dlouhé, poloplazivé nohy jim trčely zpod ramen.

číst dál

Jean Paul Sartre: Místnost

odaha — Wed, 21 Aug 2013 11:30:51 +0000

La Chambre, 1939

I

Paní Darbédatová držela v ruce kousek rahatu. Opatrně jej přibližovala ke rtům a zadržovala dech, aby nesfoukla jemný cukrový poprašek, jímž byl posypán. »Tenhle je z růží,« říkala si. Prudce se zakousla do sklovité masy a ústa jí naplnil zápach ztuchliny. »To je zvláštní, jak nemoc zjemňuje chuť.« Začala vzpomínat na mešity, na lepkavě zdvořilé Orientálce (byla na svatební cestě v Alžíru) a na bledých rtech se jí mihl úsměv: i v rahatu bylo cosi lepkavého.

číst dál

Jean Paul Sartre: Zeď

odaha — Wed, 21 Aug 2013 11:19:44 +0000

Le Mur, 1939

Vehnali nás do velkého bílého sálu a já začal mhouřit oči, protože mě v tom světle bolely. Pak jsem viděl stůl a za ním čtyři chlapy v civilu, jak se dívají do papírů. Ostatní vězně nahnali dozadu, museli jsme za nimi přes celý sál. Mnoho jsem jich znal, ale byli tam i cizí. Ti dva přede mnou měli světlé vlasy a kulaté lebky; byli si podobní: asi Francouzi. Ten menší si v jednom kuse vytahoval kalhoty: nervy.

číst dál

Alfred de Musset: Neradno s láskou zahrávat si

odaha — Tue, 11 Jun 2013 14:25:06 +0000

Alfred de Musset: Neradno s láskou zahrávat si

On ne badine pas avec l’amour, 1834

Milostná satiricky pojatá komedie Neradno s láskou zahrávat si romantického dramatika Alfreda de Musseta z roku 1834, obrací naruby klasický příběh lásky ` la Romeo o Julie Williama Shakespeara, tedy boj zamilované dvojice proti vůli svým rodičům, kdy v Mussetově podání jsou si naopak hlavní hrdinové dvacetijednaletý syn Perdican a osmnáctiletá schovanka Camila bohatým Baronem předurčeni, ale nad jejich vzájemnými sympatiemi a rozhořívající se láskou zvítězí jejich pýcha tak, že hra končí tragicky smrtí Camilininy soukojenky Rosetty.

číst dál

Boris Vian: Vlkodlak

odaha — Fri, 07 Jun 2013 12:40:21 +0000

Boris Vian: Vlkodlak

Le Loup-garou, 1945–53 (poprvé otištěno 1972)

V povídce Vlkodlak si francouzský patafyzik, novinář, hudební skladatel, dramatik, herec, malíř, hudebník, kritik, překladatel, scenárista a v poslední řadě i spisovatel, Boris Vian, pohrál s tradiční mytologickou postavou vlkodlaka, kdy však hlavním hrdinou není člověk, který by se v noci, případně při úplňku, proměňoval ve vlka, ale je jím černý vlk s červenýma očima jménem Denis, jenž jedné úplňkové půlnoci, právě když se potuloval po lese hledaje svou oblíbenou potravu, tj. trávu a modré hyacinty, jež příležitostně prokládal houbami, vyrušil „Siamského mága, jehož skutečné jméno znělo Etienne Pample, a drobnou Lisette Cachounovou, tmavovlasou servírku z restaurace Groneil, přilákanou sem Mágem pod podvodnou záminkou, [jež] právě zkoušela zbrusu nový podvazkový pás zn. Obsese […], který stál Siamského mága šest hodin zoufalého úsilí.“ A byť se Denis za vyrušení okamžitě omluví a odkluše, zlý mág jej kousne do ramene. Jak se druhého dne ukázalo, zlý mág byl vlkodlak a z Denise se stal člověk.

číst dál

Alfred de Musset: Marianniny rozmary

odaha — Wed, 05 Jun 2013 11:23:28 +0000

Alfred de Musset: Marianniny rozmary

Les Caprices de Marianne, 1833

Leitmotiv hry Marianniny rozmary Alfreda de Musseta z roku 1833 postaveném na klasické zápletce s mladou manželkou, starým klamaným manželem a drzým milencem, se v nejrůznějších variacích objevuje již od barokního commedie dell'arte, ba jako jeden z prvních tento námět použil Niccolò Machiavelli ve hře Mandragora z roku 1512. Mussetova inovace tohoto již po tři staletí opakovaného a v mírných obměnách rozvíjeného námětu spočívá jednak v postavě kamaráda - dohazovače, kterou o půl století dále rozvinul Edmond Rostand a to ve své nejslavnější hře z roku 1897 Cyrano z Bergeracu, a jednak v tragickém vyústění hry, kdy oproti klasice i očekávání čtenáře a diváka, hra nekončí vyznáním a naplněním lásky.

číst dál

Jean-Paul Dubois: Život po francouzsku

odaha — Fri, 03 May 2013 16:07:26 +0000

Jean-Paul Dubois: Život po francouzsku

Une vie française, 2004

Život po francouzsku je jubilejní v pořadí desátý román francouzského novináře Jean-Paula Duboise, jehož prostřednictvím se mu ve svých čtyřiapadesáti letech podařilo proniknout do širšího čtenářského povědomí a z románu se nejen stal obchodní bestseller ale i byl nominován na ocenění hned ve čtveřici nejrespektovanějších francouzských výročních literárních cenách - Goncourt, Médicis, Renaudot a Femina (nakonec získal ocenění v rámci poslední zmiňované). Život po francouzsku je románová sága, jež zachycuje čtyřicet let vývoje francouzské společnosti a je vyprávěn pohledem padesátiletého Paula Blicka, jenž po sérii krátce po sobě jdoucích událostí - smrt manželky, krach rodinného podniku, psychická nemoc dcery, stařecká nemohoucnost matky - jež mu obrátí život zcela na ruby, bilancuje svůj možná pestrý ale současně i velmi fádní a nudný život.

číst dál

Françoise Saganová: Tři romány o lásce

odaha — Tue, 23 Apr 2013 08:42:19 +0000

Francoise Saganová: Tři romány o lásce

Dans un mois, dans un an (1957)
Aimez-vous Brahms... (1959)
Un certain sourire (1956)

Françoise Saganová vstoupila do dějin francouzské literatury ve svých osmnácti letech v roce 1954, kdy v prestižním nakladatelství Reného Julliarda vydala román Dobrý den smutku, jenž byl velmi dobře přijat jak kritikou, tak zejména čtenáři. Pro vydání své prvotiny si Saganová, skutečným občanským jménem Françoise Quoirez, zvolila umělecký pseudonym Sagan, který si vypůjčila od postavy Princesse de Sagan z díla Hledání ztraceného času Marcela Prousta.

číst dál

Louis Pauwels a Jacques Bergier: Jitro kouzelníků

odaha — Fri, 25 May 2012 13:30:07 +0000

Louis Pauwels a Jacques Bergier: Jitro kouzelníků

Le Matin des magiciens, 1960

Knihu Jitro kouzelníků, jež poprvé vyšla v roce 1960, spolu sepsali dva francouzští milovníci okultních záhad, mysterií ale i sci-fi literatury, Jacques Bergier (původní profesí chemik) a Louis Pauwels (novinář). Kniha byla přeložena do několika dalších jazyků, ale podobných záhadologikých spisků plných senzačních zpráv o tajných spiknutích, ale i zapomenutých vědomostech starých civilizací či zaniklých okultních hnutí vycházelo již od konce 19. století nepřeberné množství tak, že Jitro kouzelníků sice ve své době vzbudilo jistý ohlas, ale kniha záhy zapadla stejně jako ostatní tituly tohoto ražení. V tehdejším Československu však v té době vládla jak cenzura tak především pseudofilozofická ideologie marx-lininistického materialismu a po podobných publikacích tak mezi čtenáři vládl obrovský hlad.

číst dál

Boris Vian

odaha — Wed, 28 Sep 2011 21:44:06 +0000

Albert Camus

odaha — Wed, 28 Sep 2011 21:39:55 +0000

Binet Laurent: HHhH

odaha — Sun, 17 Jul 2011 15:48:12 +0000

Binet Laurent: HHhH

HHhH, 2010

Zcela neznámý francouzský spisovatel Binet Laurent napsal v roce 2010 svou románovou prvotinu s nic neříkajícím názvem HHhH. V témže roce byl tento román oceněn, ve Francii sice velmi prestižní, ale u nás opět zcela neznámou, Goncourtovou cenou a to ve vedlejší kategorii za nejlepší románovou prvotinu. V témže roce román přeložila Michala Marková a vydalo jej nakladatelství Argo. A tento román zcela neznámého a začínajícího autora se takřka bez publicity stal okamžitě nejprodávanější knihou na českém trhu.

číst dál

Boris Vian: Naplivu na vaše hroby

odaha — Sat, 07 May 2011 12:25:26 +0000

Boris Vian: Naplivu na vaše hroby

J'irai cracher sur vos tombes, 1946

V roce 1946 požádal Jean d'Halluin, majitel začínajícího pařížského nakladatelství Les éditions du Scorpion, které se nacházelo těsně před krachem, Borise Viana, který byl již v té době v uměleckých kruzích znám jako vyhlášený recesista, zda by proň dokázal napsat titul podobný erotickému Obratníku Raka Henryho Millera. Boris Vian odvětil, "No dobře, dej mi na to čtrnáct dnů". (V originále: « Ecoute, Boris… Est-ce que tu pourrais me faire un bouquin qui plaise autant que Tropique du cancer de Henry Miller ? » « Bon, ben tu me laisses quinze jours et je te ponds un truc »).

číst dál

Boris Vian: Flanďákova koupel

odaha — Tue, 14 Jul 2009 23:02:48 +0000

Boris Vian: Flanďákova koupel

Le Ratichon baigneur), 1946–52 / Le Loup-garou, 1945–52

Nejstručnějším a současně i nejvýstižnějším způsobem jak neznalému čtenáři přiblížit život a dílo Borise Viana je prostřednictvím jeho nejslavnějšího a současně nejkontroverznějšího románu Naplivu na vaše hroby - dílko Vian sepsal během 15 dnů v roce 1947 s tím, že se jedná o francouzský překlad zesnulého amerického spisovatele Vernona Sullivana. Tato parodie na detektivní román s rasistickým černým humorem Vianovi okamžitě přinesla obrovskou popularitu, peníze a zejména soudní proces, ve kterém byl Vian odsouzen za nemravnost k 15 dnům vězení (, aby byl poté zase osvobozen po přiznání pravé identity autora, potažmo skutečného podtextu svého díla).

číst dál

Anatole France: Ostrov Tučňáků

odaha — Tue, 17 Feb 2009 09:08:23 +0000

Anatole France: Ostrov Tučňáků

L'Ille des pingouins, 1908

Anatole France ve své satiře Ostrov Tučňáků reflektoval zejména francouzské společensko-historické reálie se středopólem v antisemitisté vlně, která svého vrcholu dosáhla v tzv. Dreyfusově aféře. Avšak pro Franceho obrovský intelektuální rozmach, kdy francouzské dějiny alegoricky ztvárnil v podobě kroniky národa Tučňáků, lze román položit i jako sžíravé zrcadlo dějin západní civilizace, podstaty křesťanství, buržoazie, nacionalismu a šovinismu v tom nejširším významu.

číst dál

Pierre Beaumarchais: Lazebník sevillský

odaha — Wed, 11 Feb 2009 10:26:36 +0000

Pierre Beaumarchais: Lazebník sevillský

Le Barbier de Séville, 1773

Muž mnoha tváří i zaměstnání, který se angažoval hned ve dvou světových revolucích - francouzské i americké, Pierre Beaumarchais, je více než sám o sobě či svým dílem znám zejména prostřednictvím dvou oper - Figarovou svatbou Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1786 a Lazebníka sevillskéhoGioacchina Rossiniho z roku 1816.

číst dál

Paul Gauguin: Před a po

odaha — Thu, 05 Feb 2009 09:13:35 +0000

Paul Gauguin: Před a po

Avant et Aprés, 1903

Do uměleckého odkazu Paula Gauguina je krom několika stovek olejových pláten, skic, dřevorytů a sochařských experimentů nutné zařadit i dvojici knih ve formě deníkových zápisků - Noa Noa napsaná během pobytu na Tahiti v letech 1893-94 a Před a po, jíž Gauguin napsal na Markézách v lednu a únoru roku 1903, tedy jen několik měsíců před svou smrtí.

číst dál

Eugène Ionesco: Židle

odaha — Mon, 02 Feb 2009 12:55:49 +0000

Eugène Ionesco: Židle

Les Chaises, 1952

Po Nosorožci a Plešaté zpěvačce je Židle asi nejvýznamnější a současně nejabsurdnější drama Eugèna Ionesca. Židli lze též pak považovat za inicializační dílo absurdního dramatu jako takového, kdy Ionesco poprvé překročil hranice pouhé dadaistické provokace, jak lze charakterizovat prvotinu Plešatá zpěvačka. Kombinací absurdní humoru s hlubším existencialistickým kontextem pak de facto stanovil pravidla, ve kterých se bude žánr absurdního dramatu, jakožto dominantní dramatický útvar zvláště 60. let, pohybovat.

číst dál

Eugène Ionesco: Král umírá

odaha — Mon, 02 Feb 2009 11:51:32 +0000

Eugène Ionesco: Král umírá

Le roi se meurt, 1962

Méně známé drama Eugèna Ionesca Král umírá z roku 1962 lze do značné míry uchopit jako satirickou reflexi základních myšlenek v té době vrcholící módní vlny existencialismu, kdy si Ionesco až ad absurdum utahuje ze základních existencialistických témat smrti, bytí i svobody jedince.

číst dál

Boris Vian: Mravenci

odaha — Sat, 31 Jan 2009 13:31:29 +0000

Boris Vian: Mravenci

Les fourmis, 1949

Ač Boris Vian zemřel velmi předčasně v 39 letech na zástavu srdce, stihl toho za tento svůj velmi krátký život požehnaně. Spíše než jako spisovatel tak bývá uvozován přízvisky jako prozaik, novinář, hudební skladatel, dramatik, herec, malíř, hudebník, kritik, překladatel, scenárista a snad nejvíce jako člen Collegia Pataphysicum, tedy společností bojující satirou proti lidské hlouposti inspirované posmrtně vydaným dílkem Alfreda Jarryho Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika.

číst dál

Milan Kundera: Nesmrtelnost

odaha — Mon, 26 Jan 2009 15:51:15 +0000

Milan Kundera: Nesmrtelnost

L'Immortalité, 1990

Stěžejní bod díla Milana Kundery, v současnosti zcela neoddiskutovatelně nejlepšího českého spisovatele, lze definovat zejména jako přesah od čistě beletristického pojetí k filozofickým a estetickým úvahám tak, že je Kundera často zmiňován jako stvořitel moderního esejistického žánru.

číst dál

Milan Kundera

odaha — Mon, 26 Jan 2009 15:44:14 +0000

Milan Kundera

Romány:

Žert, 1965
Valčík na rozloučenou, 1972
Život je jinde, 1973
Kniha smíchu a zapomnění, 1978
Nesnesitelná lehkost bytí, 1984
Nesmrtelnost, 1987-1988

číst dál

Markýz de Sade: Justina čili prokletí ctnosti

odaha — Wed, 21 Jan 2009 12:30:58 +0000

Markýz de Sade: Justina čili prokletí ctnosti

1787

Původní verzi Justiny nazvanou Nehody ctnosti z roku 1787 Markýz de Sade koncipoval jako filozofický manifest svého pojetí libertinismu - odsuzuje ctnost, ba dokazuje, že nad ctí a mravy mají vždy navrch bezskrupulózní a bezohlední darebáci, ba příroda, potažmo bůh, je k lidskému konání zcela nezúčastněná.

číst dál

Pascal Bruckner: Hořký měsíc

odaha — Wed, 21 Jan 2009 11:36:24 +0000

Pascal Bruckner: Hořký měsíc

Lunes de fiel, 1981

Čtenářský úspěch prvotiny Pascala Brucknera, Hořký měsíc, je na prvním místě dán vznikem svého filmového derivátu v režii Romana Polanského z roku 1992 (k němuž ostatně odkazuje i české vydání tím, že původní název díla ohýbá právě dle filmového názvu). Na místě druhém pak pro ty, co blíže neznají dílo Markýze de Sade, může mít Hořký měsíc současně i příchuť zakázaného ovoce, ba sexuální hrátky s močí a stolicí sličné Rebekky mohou nejen pobouřit ale i inspirovat. Nicméně krom této lehké, navíc velmi špatně ztvárněné kontroverze, je četba románu jinak zcela bohapustou nudou.

číst dál

Gustave Flaubert: Citová výchova

odaha — Sun, 18 Jan 2009 17:26:23 +0000

Gustave Flaubert

L'Éducation sentimentale: Histoire d'un jeune homme, 1843-45

Francouzskou literaturu 19. století můžeme zhodnotit jako kvantitativně mimořádně plodné období, dodnes s celosvětově obrovitou čtenářskou obcí, kterému se však jen v ojedinělých případech podařilo překročit ať již literárními kvalitami tak zejména nadčasovým poselstvím svých myšlenek hranici století 20. století.

číst dál

Eugène Ionesco: Fotografie plukovníka

odaha — Tue, 13 Jan 2009 21:17:00 +0000

Eugène Ionesco: Fotografie plukovníka

La photo du colonel, 1962

Jen ostudou, kulturní zaostalostí i dluhem vůči modernímu divadlu lze nazvat ignorance s jakou česká divadla zcela opomíjejí dramatické dílo absurdního dramatu jakožto dominantního směru divadla 20. století, Eugèna Ionesca, kdy české divadlo stále nesplatilo svůj dlouholetý dluh a Ionescově nastudování se ostentativně vyhýbá.

číst dál

Boris Vian

odaha — Tue, 13 Jan 2009 11:03:17 +0000

Boris Vian

Rozruch v Andénách (Trouble dans les Andains), 1942-43
Motolice a planktón (Vercoquin et le plancton), 1943-44
Vlkodlak (Le Loup-garou), 1945–53?
Naplivu na vaše hroby (J'irai cracher sur vos tombes), 1946 - publikováno pod pseudonymem Vernon Sullivan

číst dál

Boris Vian: Rozruch v Andénách

odaha — Tue, 13 Jan 2009 10:57:31 +0000

Boris Vian: Rozruch v Andénách

Troubles dans les Andains, 1942-43

Význam ať již literárního tak dramatického odkazu Borise Viana dosahuje nemenších výšin jako u jeho slavného předchůdce a stvořitele Krále Ubu Alfred Jarry či jeho rumunského souběžníka Eugèna Ionesca. Ale přesto není jeho cesta ke čtenáři potažmo k divadelnímu diváku zdaleka jednoduchá či dokonce snad přímočará.

číst dál

Choderlos de Laclos: Nebezpečné známosti

odaha — Fri, 09 Jan 2009 15:36:24 +0000

Choderlos de Laclos: Nebezpečné známosti

Les liaisons dangereuses, 1782

V souvislosti s francouzským osvícenstvím předcházejícího francouzskou revoluci jsou více zmiňována jména typu Voltaire, Jean Jacques Rousseau, Denis Diderot či Charles Louis Montesquieu. Nicméně přes svou kontroverzi a nedocenění jak díla tak pozdějšího vlivu, můžeme mezi tyto přední postavy zařadit i Markýze de Sade a právě Choderlose de Laclos.

číst dál

Eugène Ionesco: Plešatá zpěvačka

odaha — Thu, 08 Jan 2009 11:37:22 +0000

Eugène Ionesco: Plešatá zpěvačka

La Cantatrice chauve, 1948

Dramatickou tvorbu Eugèna Ionesca můžeme hodnotit všelijak, avšak obviňovat jej z konformity, konservatismu či dokonce absence originálního smyslu pro humor si nedovolí ani krátkozraký milovník divadelního kabaretu. Ano, Eugène Ionesco není pouhým revolučním dramatikem, jenž pomohl přijít na svět žánru absurdního divadla. Eugène Ionesco je fenomén a jeho hry se dají bezmála přirovnat k archivnímu vínu - nejen čím starší tím lepší, ale též čím starší tím aktuálnější tak, že jeho vůbec první drama Plešatá zpěvačka z roku 1948 sice předběhlo svou dobu a na svého diváka si muselo jedno až dvě desetiletí počkat, nicméně o to větší požitek skýtá svému pragmatismem a účelovostí odkojenému divadelnímu labužníkovi dnes.

číst dál

Eugène Ionesco: Nosorožec

odaha — Wed, 07 Jan 2009 23:49:22 +0000

Eugène Ionesco: Nosorožec

Les Rhinocéros, 1959

Troufám si říci, že Eugène Ionesco a jeho Nosorožec je vedle Čekání na Godota Samuela Becketta a Krále Ubu Alfreda Jarryho jedním z nejzákladnějších pilířů moderního divadla, který odráží nejen to nejlepší z absurdního či existencialistického dramatu, ale odvíjí se od něj celá současná divadelní koncepce včetně stylu, jakým jsou dnes nastudovány díla starších konzervativnějších autorů.

číst dál

Samuel Beckett: Čekání na Godota

odaha — Tue, 06 Jan 2009 14:55:22 +0000

Samuel Beckett: Čekání na Godota

En attendant Godot, 1949

»Co se takhle oběsit?«

Při příležitosti převzetí Nobelovy ceny, Samuel Beckett prohlásil, že Čekání na Godota, jakožto jedno z nejuznávanějších existencialistických výtvorů absurdního divadla, začal původně psát pro vlastní pobavení, aby si tak odpočinul od svého prozaické tvorby. Snad je též určitou hříčkou osudu, že Beckettovo drama sepsané mezi 9. říjnem 1948 a 29. lednem 1949 dle legendy odmítlo na třicet pět divadelních režisérů s tím, že si Čekání na Godota pouze hraje na něco nového, co je však ve skutečnosti zcela nehratelné, ba krom prvoplánovitého šoku nemá nic, co by mohlo zhýčkanému pařížskému publiku nabídnout.

číst dál

Jean Paul Sartre: S vyloučením veřejnosti

odaha — Tue, 06 Jan 2009 09:52:04 +0000

Vezmeme-li si pomyslný seznam ať již nejvýznamnějších filozofů, dramatiků anebo spisovatelů 20. století, nebude nám v žádném z nich chybět jméno francouzského existencialisty, zarytého nepřítele hodnot západní buržoazní společnosti, ba člena komunistické strany, jenž v souladu se svou morálkou jako jediný v historii odmítl přijmout Nobelovu cenu za literaturu, Jean Paul Sartre.

číst dál

Jean Paul Sartre: S vyloučením veřejnosti

odaha — Tue, 06 Jan 2009 09:44:37 +0000

(Stmívá se. Za chvíli začíná představení. Přibíhá Gus celý udýchaný s krabicí popcornu v ruce. Vypadá to, jako by měl na sobě pyžamo. Sedá si do první řady a s chutí se pouští do popcornu. S nadšením očekává začátek představení.)

číst dál

Eugène Sue: Tajnosti pařížské

odaha — Sun, 04 Jan 2009 12:32:13 +0000

Eugène Sue: Tajnosti pařížské

Les Mystères de Paris, 1842-43

Vrcholné dílo Eugèna Suea, Tajnosti pařížské, bude dnes hledat svého čtenáře asi jen s velkými obtížemi - ti náročnější jej záhy odhodí jako jakousi směs dobrodružného románu, jenž mísí sociální kritiku s velmi naivním romantismem s apriori určeným duševním vývojem černo-bíle stvořených postav, ne nepodobnému stylu psaní Alexandra Dumase; mladší čtenářské publikum zas odradí značný přesah od šablony s rychlým spádem děje a překvapivým rozuzlením směrem k románu mravů. Nicméně z hlediska vývoje francouzské literatury lze Tajnosti pařížské položit jako základ nejen pro vznik slavných Bídníků Victora Huga, ale jeho vliv lze vysledovat i v raném tvůrčím období Émila Zoly.

číst dál

Émile Zola: Břicho Paříže

odaha — Fri, 02 Jan 2009 12:50:36 +0000

Émile Zola: Břicho Paříže

Le ventre de Paris, 1874

Tak jako osobnost Émile Zoly nelze pominout při výčtu nejvlivnějších osobností druhé poloviny 19. století, tak nelze bez hlubšího pozastavení se pominout Zolovo dílo, v době svého vzniku a ostatně i dnes charakterizované jako přehnaně brutální, ba přeexponované, ne-li se sklonem k patetičnosti, jako významný fenomén doby svého vzniku, který významně spoluurčoval soudobou společenskou náladu.

číst dál

Alfred Jarry: Ubu králem

odaha — Fri, 02 Jan 2009 00:34:47 +0000

Alfred Jarry: Ubu králem

Ubu Roi (1896)

S označením Alfreda Jarryho jako nejvlivnějšího dramatika všech dob se sice příliš často nesetkáme, snad také proto, že Jarryho boj proti hlouposti světa je dnes aktuálnější než kdy dříve, ale byť byl Jarry plnohodnotně doceněn až mnoho desetiletí po své smrti, stojí na jeho odkazu celé moderní divadlo, dadaismem a surrealismem počínaje, absurdním divadlem pokračuje a současným divadlem jako takovým konče.

číst dál

Albert Camus: Cizinec

odaha — Sun, 28 Dec 2008 23:34:59 +0000

Albert Camus: Cizinec

L'Étranger, 1942

Cizinec Alberta Camuse je nejen stěžejním dílem nejvrcholnějšího existencialismu potažmo literatury jako takové, ale jeho záběr a podstata, jež prvoplánově definuje lidskou svobodu, kterou, jak asi leckterý čtenář tuší, Camus nehledá ve vnějším projevu, společnosti či politickém zřízení, ale uvnitř člověka samotného - v jeho vnímání, hodnotách i pochopení sebe samého tak, že se pro ostatní stává cizincem, ne-li cynickou či bezcitnou bestií, překračuje hranice svobody, revolty potažmo existencialismu jako celku směrem k jedné z nejlepších a nejvšestrannějších definic člověka, kdy Cizinec, byť mnohé z jeho interpretací mnohdy hraničí s naprostým nepochopením Camusova sdělení a soustředí se na vnější příběh viny či neviny Mersaulta, jeho popravy jako justiční vraždy, vyvolala okamžitě po svém vydání v roce 1942 revoluci.

číst dál

Albert Camus: Exil a království

odaha — Mon, 22 Dec 2008 23:47:21 +0000

Albert Camus: Exil a království

L'exil et le royaume, 1957

Počátkem 50. let (20. století) Albert Camus završil druhou etapu svého literárně-filozofického díla, kdy po vytvoření filozofie absurdna (esej Mýtus o Sisyfovi, román Cizinec a divadelní hry Nedorozumění a Caligula) definoval nutnost revolty (esej Člověk revoltující, román Mor, divadelní hry Spravedliví a Stav obležení) a nyní stál před otázkou, jakým způsobem obě předešlá období završit a dát jim vyšší smysl: „7. března 1951. Ukončena první verze Člověka revoltujícího. Touto knihou se uzavírají první dva cykly. 37 let. A teď už může být tvorba svobodná?“[1].

číst dál

Marcel Proust: Eseje

odaha — Mon, 22 Dec 2008 00:54:51 +0000

Marcel Proust

Contre Sainte-Beuve, 1954

Přestože je Marcel Proust autorem pouhých dvou románů, Radosti a dny a Hledání ztraceného času, a jeho dílo zůstalo zcela bez následovníků i bez vlivu na další vývoj francouzské i světové literatury, bývá jeho jméno i těmi největšími génii 20. století vyslovováno jen s nejvyšší, takřka náboženskou, úctou.

číst dál

Pierre Boulle: Most přes řeku Kwai

odaha — Fri, 19 Dec 2008 10:03:14 +0000

Pierre Boulle: Most přes řeku Kwai

Le Pont de la Rivière Kwai, 1952

Světový věhlas jež dílo Pierra Boulla Most přes řeku Kwai záhy po svém vydání v roce 1952 vzbudilo, není paradoxně dán ani tolik svými nezpochybnitelnými literárními kvalitami, kdy jeho koncepce balancuje na hraně mezi ironií, absurdnem a žurnalistickou reportáží, ale jeho nepochopením, kdy byla Boulleho fikce vzhledem k reportážnímu stylu pokládána za ohlas autentických událostí. Druhou a doposud nevysychající vlnu zájmu pak vzbudila slavná filmová adaptace z roku 1957, jež byla oceněna 7 Oskary a patří mezi nejoceňovanější filmy všech dob.

číst dál

Émile Zola: Nana

odaha — Thu, 18 Dec 2008 13:31:33 +0000

Nana, 1880

Émile Zola: Nana (reprodukce na obálce - Henri de Toulouse-Lautrec: Venuše z Montmartru)

Dne 25. ledna 1879 francouzský list Voltaire zveřejnil reklamní zprávu: „Je čas oznámit našim čtenářům velkou novinu: Voltaire právě projednal s věhlasným autorem Rougon-Macquartů… publikování Nany, která je pokračováním Zabijáku EMILA ZOLY.“. Ve skutečnosti však o vydání Nany usilovalo na deset deníků, jelikož bylo jasné, že dosáhne přinejmenším stejného obchodního úspěchu jako Zabiják.

číst dál

Guillaume Apollinaire: Hrdinské činy mladého donchuána

odaha — Sun, 14 Dec 2008 00:01:03 +0000

„Radosti lásky jsem poznal jakožto dítě ani ne patnáctileté.“

Guillaume Apollinaire

Guillaume Apollinaire: Hrdinské činy mladého donchuána

Wilhelm Apollinaris Albertus de Kostrowitzky alias Guillaume Apollinaire je znám zejména jako básník, jež objevil cestu, kterou se vydal nejen Apollinairův „žák“ André Breton a surrealismus ale i celá moderní poezie, z toho nevyjímaje i nejpřednější české básníky včetně Jiřího Wolkera, Vítězslava Nezvala, Konstantina Biebla, Jaroslava Seiferta, …. Méně znám je pak jako kritik, jež jako jeden z prvních rozpoznal umělecké kvality tvořícího se moderního malířství v čele s kubismem a futurismem či jako znovuobjevitel Markýze de Sade, kdy svou Předmluvou k dílu markýze de Sade otevřel pro moderní umění doposud zcela opomenuté souvislosti. A právě Sadeho vlil jistě stál i u vzniku dvou Apollinairových erotických próz Hrdinské činy mladého donchuána a Jedenáct tisíc prutů.

číst dál

Émile Zola: Zabiják

odaha — Wed, 10 Dec 2008 23:58:03 +0000

L'Assommoir, 1877

Henri de Toulouse-Lautrec: Žena se skleničkou

Émile Zola se svého čtenáře Zabijáka snaží připravit o jeho poslední iluze, ať již v podobě svobodné vůle, štěstí, lásky či dobra, a dokazuje, že člověk je jen malým kolečkem obrovského společenského soukolí, jenž ho dříve nebo později rozdrtí. Vzdej se veškerých nadějí, není-li člověk bestií, pak je svět peklem, kde chudí budou ubiti, umořeni alkoholem a jejich děti skončí na ulici či ve veřejném domě. Jiná možnost dle Zoly zkrátka není možná.

číst dál

Émile Zola: Lidská bestie (Člověk bestie)

odaha — Wed, 10 Dec 2008 23:43:05 +0000

Émile Zola: Lidská bestie (Člověk bestie)

La béte humain, 1890

Émile Zola pak svému úkolu ukázat onu dřímající bestii v nás podřizuje vše tak, že valnou část z jeho životního díla - cyklu Rougon-Macquartové s podtitulem „přírodopisná a sociální studie rodiny za druhého císařství" nelze brát jinak než jako antitezi k umírajícímu romantismu I. poloviny XIX. století, jež má však k pravdě, plné obsáhlosti a pochopení člověka stejně daleko.

číst dál

Émile Zola

odaha — Wed, 10 Dec 2008 23:37:55 +0000

Povídky Ninoně (Contes á Ninon), 1864
La confession de Claude, 1865
Tereza Raquinová (Thérése Raquin), 1867
Édouard Manet, 1867
Madeleine Férat, 1869

číst dál

Albert Camus: Léto

odaha — Tue, 09 Dec 2008 23:40:56 +0000

„Jsou dvě pravdy a jedna z nich nesmí být nikdy vyslovena.“

Albert Camus

Když francouzský existencialismus tak pro většinu Jean Paul Sartre, avšak Albert Camus jehož osudy mají se Sartrem až podivuhodně blízké paralely, není rozhodně nějakým laciným napodobitelem ba, jeho koncepce existencialismu tvoří k Sartrovi nejenom protipól, ale jde ve svém zpracování ještě dále tak, že Camus bývá zařazován do nového myšlenkového směru s označením absurdismus.

číst dál

Charles Baudelaire: Báseň o hašiši

odaha — Tue, 09 Dec 2008 23:08:45 +0000

Les paradis artificiels, 1860

I. Záliba v nekonečnu

Ti, kteří dovedou pozorovat sami sebe a udrží si své dojmy v paměti, ti, kteří si jako Hoffmann dovedli sestrojit duševní barometr, ti jistě na pozorovatelně své mysli zaznamenali doby krásného počasí, šťastné dny a rozkošnické chýle. Jsou dny, kdy se člověk probudí a jeho duch je mladý a svěží. Sotva se jeho víčka zbaví spánku, který je sklížil, objeví se mu vnější svět v mohutném reliéfu, s podivuhodnou čistotou obrysů a podivuhodným množstvím barev.

číst dál

Charles Baudelaire: Báseň o hašiši

odaha — Tue, 09 Dec 2008 23:04:09 +0000

Charles Baudelaire: Báseň o hašiši

Les paradis artificiels, 1860

Charles Baudelaire se do dějin nesmazatelně nezapsal ani tak vydáním své básnické sbírky Květy zla dne 25. června 1855, ale jejím úředním zabavením přesně tři týdny po vydání a následným monstr procesem, který byl ukončen soudním zákazem publikování šesti básní z této sbírky, jež jsou ironií osudu dodnes známější než ostatní Baudelairovy básně. Ironií osudu je rovněž fakt, že autor sám původně uvažoval o názvu Les Limbes (Předpeklí) či Les Lesbiennes (Lesbičky). Nakonec však zvítězil jako nejvýstižnější název Les fleurs du mal.

číst dál

Markýz de Sade: Julietta čili Slasti neřesti

odaha — Thu, 24 Apr 2008 09:48:40 +0000

Markýz de Sade: Julietta čili Slasti neřesti

1796

Celý text vlastního díla viz Julietta.

Hraběte Donatiena Alphonse Françoise de Sade, známého pod přízviskem Markýz de Sade, má ve svém širším povědomí i zarputilý ignorant, pro kterého je Sade v nejlepším případě synonymem pro sadismus, či obvykleji pro sexuální úchylnost. Také mnohé pokusy odhalit skutečnou osobnost i zamýšlený význam jeho tvorby se zejména v 19. století omezovaly jen na doslovné citace z jeho díla a Sadeho tak odsoudily jako nejzvrhlejší bestii. Obrat o 180° pak přinesli tzv. Prokletí básnící, jež jej z principu adorovali jako bojovníka proti předsudkům i pokrytecké morálce, což dále převzala nová umělecká hnutí, jež na Prokleté básníky navazovala. Vyvrcholení pak přišlo s monstrózními procesy v polovině 20. století, jež byly vedeny ve smyslu boje svobody slova a umění versus pokrytectví, a Sadeho dílo tak bylo možné opět svobodně publikovat až počátkem 90. let (Velká Británie, Francie, USA - blíže viz 120 dnů Sodomy).

číst dál

Markýz de Sade: Julietta čili Slasti neřesti

odaha — Thu, 24 Apr 2008 09:37:20 +0000

1796

Recenze díla viz Julietta čili Slasti neřesti

Byly jsme s Justinou vychovány v Panthemontském klášteře. Eufrosina, která jako mladé děvče utekla ze sousedního rodného domu, aby se vrhla celou duší v rozkoše, byla v klášteře naší společnicí.

číst dál

Markýz de Sade: 120 dnů Sodomy

odaha — Thu, 24 Apr 2008 09:27:23 +0000

Markýz de Sade: 120 dnů Sodomy

Vrcholné dílo, o kterém každý zasvědceně mluví, avšak současně dílo, které nikdo nečte a vychází jen v malých bibliofilských nákladech. Jistě, čtenář v něm může najít mnohou inspiraci pro další rozvoj svého sexuálního života, může ho i odhodit a spálit na veřejném prostranství, je rovněž možno v něm objevit mnohé další asociace, které v tobě, potenciálním Sadeho objevovateli, 120 dnů Sodomy vyvolá, ale smysl je skryt hlouběji, než v sobě nese ono povrchní ukojení se perverzních a pedofilních „choutek“.

číst dál

Marcel Proust: Hledání ztraceného času - Ve stínu kvetoucích dívek

odaha — Thu, 24 Apr 2008 08:53:43 +0000

A l’ombre des jeunes filles en fleurs, 1918

Byla-li první část Hledání ztraceného času, Svět Swannových, věnována lásce či posedlosti Swannově, je druhý díl tohoto šestidílného cyklu zaměřen na milostná vzplanutí dospívajícího vypravěče (Marcela Prousta). Děj samotný však netvoří podstatu, ale jen jakousi spojnici mezi náladami, myšlenkami a pocity, jež mají více než k běžnému chápání literárního díla blíže k malířství, k němuž autor ostatně nijak neskrývaně odbíhá pro výpomoc a často po dočtení několika stránek nelze v čtenářově vědomí určit, zda slovní obrazy jež se mu objevují před očima pocházejí z knihy nebo ze silného prožitku impresionistické výstavy.

číst dál

Marcel Proust: Hledání ztraceného času - Svět Swannových

odaha — Thu, 24 Apr 2008 08:38:11 +0000

Du coté de chez Swann, 1913

První část Proustova životního cyklu, jak již asi napovídá sám název, pojednává o panu Swannovi, který sice není v přímé spojitosti s životem hlavního vypravěče, přesto se ale jeho životem prolíná jak plazivá liána a jeho vliv má dalekosáhlé důsledky na jeho pozdější vývoj.

číst dál

Marcel Proust: Hledání ztraceného času

odaha — Tue, 22 Apr 2008 14:53:50 +0000

Dílo, kterému se Marcel Proust obětoval, a které ho nakonec zabilo. Není ho vůbec jednoduché hodnotit a není tedy náhodou, že se ve své historii mnohokrát setkalo s úplným odmítnutím, kdy byl Proust donucen vydat první díl - Svět Swannových - pod autorským nákladem, protože pro něj nemohl najít žádného vydavatele. Autor ale nezakolísal a již tato první část plánovaného rozsáhlého cyklu se setkala s velkým ohlasem. Díl druhý byl v roce 1919 oceněn Goncoutvovou cenou, ale tak jako když si musel Proust klestit cestu přes všeobecnou nedůvěru a nepochopení, byly další díly oceňovány jen těmi nejnadnesenějšími přívlastky doprovázené přirovnáními o autorově genialitě. Ale ani tentokrát se nenechal Proust vytrhnout ze svého ponoření se do minulosti a dál bojoval s nelítostně ubíhajícím časem, silami a podlomeným zdravím, aby své kolosální dílo dokončil.

číst dál

Malý princ

odaha — Mon, 10 Mar 2008 13:50:55 +0000

Jako olivy vydávají nejlepší olej, když se nejvíc mačkají, tak umělec vytvoří nejlepší svá díla zatímco se nachází na samotném dně bytí. A nejinak je to s Malým princem.

číst dál

Antoine de Saint-Exupéry

odaha — Mon, 10 Mar 2008 11:41:58 +0000

Jsou lidé, kteří píší pro psaní samotné. A jsou lidé, kteří mají co říci.

číst dál