„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Oliver Stone: The Doors

27. Prosinec 2008
If the doors of perception were cleansed,
everything would appear to man as it truly is, infinite
William Blake
Oliver Stone: The Doors

Oliver Stone: The Doors

Ač snímek Olivera Stonea, The Doors nesnese tak přísná měřítka jako jeho legendární výtvory à la Četa, Narozen čtvrtého července či JFK, je přes řadu nedostatků jednoznačně tím nejlepším filmem nejen ve své kategorii autobiografických hudebních snímků.
Oliver Stone: The Doors

Oliver Stone: The Doors

Navenek se nemůže zdát nic snadnějšího než natočit autobiografický film o The Doors a Jimovi Morrisonovi, nicméně skutečná cesta Olivera Stonea ke vzniku filmu nebyla nikterak snadná: Prvopočáteční úvahy o natočení filmu se datují kolem roku 1981, kdy hollywoodský producent Sasha Harari koupil filmová práva na legendární, a dodejme i nejlepší autobiografickou knihu o Doors, Nikdo to tu nepřežije. O hlavní roli mimo jiné usiloval i John Travolta, Richard Gere a Charlie Sheen, o režii pak například i taková osobnost typu Francise Forda Coppoly. A současně jak zbývající členové skupiny tak zejména rodina Morrisononů a Coursonů (kdy Jim Morrison veškerou svou pozůstalost odkázal své dlouholeté přítelkyni Pamele, jež však zemřela záhy po Jimovi bez dědické závěti a o dědictví se tedy rodiny obou pozůstalých podělili - v tomto směru je to poněkud ironie, kdy Jimovu pozůstalost spravují rodiny bývalého admirála a ředitele střední školy, se kterými Jim po celou svou krátkou existenci bojoval, až bil umlčen) kladla vzniku filmu řadu překážek tak, že konečný výsledek je kompromisem mnoha podmínek, kdy nesměla být použita předloha Nikdo to tu nepřežije a ani zmíněna Morrisonova rodina, jež je však klíčem k pochopení nejen destruktivní osobnosti Jima Morrisona, ale i k provokativnímu podtextu The Doors vůbec. Konečný scénář tak ztratil veškerý svůj původní nádech, děj i podtext a byl degradován na jakýsi průvodce životem Jima Morrisona od jeho setkání s klávesistou Rayem Manzarekem až po Jimovu záhadnou smrt, kdy francouzská policie dlouhá léta tajila přesné okolnosti jeho úmrtí, v Paříži, kam utekl před americkou „spravedlností“ - Morisson byl odsouzen za svlékání se na veřejnosti (skutečným důvodem byl při absolutním nedostatku důkazů a jediným svědkem z řady policie spíše trest za Jimovy dlouholeté a okázalé provokace vůči státnímu establišmentu, jenž z principu nenáviděl vše, co jen trochu zavánělo hnutím svobody, hippies, jež byla při hlubší neznalosti a strachu z neznámého řazena na roveň Carterova strašáku 50. let - komunismu).
Ze snímku The Doors tak bylo takřka cenzorskými nůžkami vypuštěno vše, co by jen trochu zavánělo konfliktem, avšak díky osobnostem Olivera Stonea a Val Kilmera se přesto stal filmem doslova kultovním, jenž probudil mnohé z dávno zapomenutých 60. let a zejména jejich odvrácené tváře, kdy dnes zcela běžná fráze „mother fucker“, jež před pár lety vynesla na hudební i populární vrchol zpěváka Eminem, byla na sklonku 60. let zcela legitimním důvodem pro Morrisonovo zatčení.
Oliver Stone: The Doors

Oliver Stone: The Doors

Oliver Stone: The Doors

Oliver Stone: The Doors

Oliver Stone: The Doors

Oliver Stone: The Doors

Oliver Stone: The Doors

Oliver Stone: The Doors

Oliver Stone: The Doors

Oliver Stone: The Doors

Vrcholem, který dělá The Doors legendou je zejména neuvěřitelný herecký výkon Val Kilmera, kdy sice možná neoslní naprosto věrné napodobování Jima Morrisona, které ostatně svého času dle videokazet nastudoval i takový John Travolta, ale co každého hudebního příznivce hudby 60. let a všeho s čím je spojena, osloví zcela jistě, jsou koncertní záběry, nejen doslova složené z masa a kostí, ale kompletně přezpívané samotným Kilmerem tak, že působí autentičtěji než původní koncertní videonahrávky The Doors a když pro nic jiného tak právě pro ně, stojí za to film shlédnout, protože kdo nemá rtuť v žilách, nezůstane při něm v klidu.
The Doors, USA, 1991 (140 min.)
Režie: Oliver Stone
Scénář: Randall Jahnson, Oliver Stone
Kamera: Robert Richardson
Hudba: Olivia Barash, The Doors, Carl Orff ("Carmina Burana")
Hrají: Kathleen Quinlan … Patricia Kennealy, Michael Wincott … Paul Rothchild, Michael Madsen … Tom Baker, Josh Evans … Bill Siddons, Dennis Burkley … Dog, Billy Idol … Cat, Kyle MacLachlan … Ray Manzarek, Meg Ryan … Pamela Courson, Kevin Dillon … John Densmore, Frank Whaley … Robby Krieger, Val Kilmer … Jim Morrison, John Densmore … Engineer-Last Session, Gretchen Becker … Mom, Jerry Sturm … Dad, Sean Stone … Young Jim

Použitá literatura:

  1. Peter K. Hogan, The Doors, Votobia:Olomouc, 1997.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (1 hodnocení )