V noci jsem snil, že jsem motýlem

Accattone je v kontextu filmografie Piera Paola Pasoliniho nejenom jeho prvním filmovým počinem, ale i jedním z mála jeho filmů, jež se vyhnuly společenskému skandálu. Příběh s ústřední postavou pasáka holek, Accattonem, nebyl a ani dodnes není nijak zevšednělým námětem, ale snad pro obdobně laděnou sondu Federica Felliniho Cabiriiny noci, na jejímž scénáři spolupracoval právě i Pasolini (což je samo o sobě považováno za impuls, proč se Pasolini, v té sobě již poměrně úspěšný spisovatel a filozof, vrhl na dráhu filmového tvůrce), byl Accattone pro již v té době známou Pasoliniho homosexualitu i otevřenou „levičáckost“ (ostatně Pasolini byl i členem italské komunistické strany, avšak byl vyloučen právě pro svou neskrývanou sexuální orientaci) zatracován snad jen sympatizanty italské neofašistické pravice.

Accattone bývá obvykle označován jako jakýsi zpozdilý dozvuk odcházejícího neorealismu, nicméně mnohem přesnější je uvodit jej Pasoliniho původním literárním námětem - povídkou Násilný život a zejména pak jeho pozdější filmovou tvorbou, ve které se již Pasolini vydal zcela vlastní cestou, jejíž základy - tj. práci s neherci, černobílé ladění, otevřenost a absenci vnější i vnitřní cenzury, si Pasolini vyzkoušel právě v Accattonem.

Ústřední rovina příběhu je postavena na postavě pasáka Vittoriovi, přezdívaném Accattone, jenž si žije bezstarostný život vydržovaného povaleče, ale poté, co je jeho ovečka Maddalena odsouzena za falešnou přísahu, je nucen nejenom postupně prodat svůj majetek, třít bídu, ale dokonce i okrást svého malého pětiletého syna. Ostatně tato scéna je vrcholem celého snímku a zacloumá i tím nejotupělejším divákem.

Accattone dotknuvší se svého dna se rozhodne najít si novou dívku, jež by jej slepě zamilovaná dál živila svým tělem. Nicméně krásná a naivní Stella, jež je až do svého setkání s Accattonem ve všech směrech velmi počestná dívka, není schopna jít se zákazníkem tak, že se okouzlený ba zamilovaný Accattone vydá na stále sestupnější dráhu a poté co se neúspěšně pokusí pracovat, se ještě méně úspěšněji pokusí stát zlodějem tak, že při útěku před policií se zabije na ukradené motorce.

Snímek lze i co by Pasoliniho prvotinu s minimem předchozích filmových zkušeností označit jako vrcholný snímek jednoho z nevýznačnějších filmových režisérů, který byť snad měl více odpůrců než sympatizantů, nelze jej přinejmenším nepoložit jako nejojedinělejší a nejoriginálnější úkaz v historii světové kinematografie. Ba proslul-li Pasolini svou vynikající prací s neherci, ze kterých dokázal dostat neuvěřitelně civilní a autentický výkon, Accattone jako vůbec první filmová role Franca Cittiho patří za hranice hereckých snů.