V noci jsem snil, že jsem motýlem

August Strindberg je vedle Henrika Ibsena asi vůbec nejvýznamnější dramatik 2. poloviny 19. století. Avšak drtivá většina z jeho celkem 58 her, které do značné míry čerpaly z švédských historických námětů, již s úderem 20. století nenávratně zmizela ze světového repertoáru tak, že dnešnímu teatrofilovi je z jeho rozsáhléhé síla známa snad jen již zřídkavě udávaná Slečna Julie.

Znalost Strindberga je tak dnes založena spíše na jeho beletristickém díle, které však bylo pro Strindberga spíše okrajovým zájmem. Ba nemalá část jeho díla byla ztracena, či se dochovalo jen v nepříliš zdařilých překladech do dalších jazyků. Například slavná Bláznova obhajoba z roku 1888 se po dlouhá desetiletí překládala jen z německého překladu, potažmo stylisticky značně upravené francouzské verze, a teprve v roce 1973 byl původní rukopis nalezen v pozůstalosti norského malíře Edvarda Muncha. Svým vznikem o rok mladší Čandala se dochovala jen v překladu dánském, ze kterého byl o deset let později opětovně vytvořen překlad do Stridbergova mateřského jazyka.

Psychologicky laděná novela Čandala svým dějem i časem vzniku spadá do Strindbergova dánského "exilu", kam se uchýlil krátce po svém rozvodu s první manželkou Sigrid - rozenou von Essen (během dánského pobytu krom Čandaly napsal i svá dvě další nadčasová díla - jak Bláznovu obhajobu tak Slečnu Julii). A zatímco v souvislosti s dramatických dílem byl zmíněn Strindbergovu zálibu v švédské historii, jeho prozaická tvorba má mnoho autobiografický prvků. Hlavní hrdina Čandaly magistr Andreas Törner je tak nepříliš skrývaným alter agem samotného autora, který Strindbergovi slouží jako hlasatel pro jeho často nesmiřitelné názory a soudy. Jak napovídá samotný název, pomáhá si v nich inspirací v díle Friedricha Nietzscheho (sanskrtské slovo čandala Nietzche převzal z označení pro nejnižší indické kasty).

Samotnou formu románu by snad bylo možné označit za detektivní, nicméně Strindbergova motivace, potažmo smysl novely, byl čistě psychologický. - Strindberg tak alespoň v této literární podobě zúčtovat se správcem zanedbaného zámku nedaleko Kodaně, se kterým po celý svůj pobyt mezi květnem a zářím 1888 vedl otevřený boj. Dánského správce tak v rámci novely nejprve přetvořil na tatara (někdejší označení pro cikány), aby jej po důmyslném psychologickém divadle nechal v závěru roztrhat hladovými psy.