V noci jsem snil, že jsem motýlem

Dramatizace čistě básnických útvarů à la Máj Karla Hynka Máchy či Kytice Karla Jaromíra Erbena je v českém divadle poměrně častým fenoménem. Dramatizace se rovněž dočkaly mnohé staročeské báje a pověsti, ať již čerpané z Kosmovy a Dalimilovy kroniky nebo z převyprávění Aloise Jiráska. Dramatizace historického podvrhu Václava Hanky tzv. Rukopisu Královédvorského je však počin nejen veskrze originální ale zejména nesmírně náročný tak, aby nesklouzl do formy pouhé osvěty školou povinných.

Režisérka Eva Tálská, nestorka ansámblu, potažmo spoluzakladatelka Divadla Husa na provázku se do tohoto nelehkého úkolu pustila s velkou grandiózností i šarmem a vsadila na kvality původního básnického materiálu i na minimalistickou formu scény, kulis a kostýmů. Veškerou zátěž představení tak posadila jen a pouze na um jak své osoby režiséra, tak zúčastněných provázkovských herců.

Nicméně přes vynaložené nadšení, nápady i dlouholeté zkušenosti Evy Tálské se již apriori nelze nevyvarovat předtuchy nudy, kterou vyvolává čistě historický námět bez paralel v současnosti či příběhu nebo hrdiny, se kterým by se mohl divák alespoň částečně ztotožnit.

A představení samotné opravdu nelze charakterizovat jinak než právě jako prázdné co do obsahu i použitých forem. Veškeré devizy i trumfy, kterými by divák mohl být ohromen, jsou vyčerpány již v první čtvrthodince a tak zbylá více než hodinová část inscenace je více soubojem diváka o udržení vlastní pozornosti.