V noci jsem snil, že jsem motýlem

Mnoha filmovým divákům, ale i jiným hledačům ztracené krásy, dělá mnohdy problém rozlišit kýč a umění. Sice neexistuje univerzální šablona, ale jedním ze znaků kýče je snaha svého diváka rozplakat srdcervoucí tragédií nespravedlivého osudu, jejíž konec navíc bývá umocněn pomalým skonem hlavního aktéra.

Taktéž srdceryvných příběhů o návratu ztraceného otce bylo již natočeno bezpočet a mohlo by se zdát, že toto téma již nemůže nabídnout, krom onoho obligátního klišé, nic nového.

Ač ale Návrat navenek plní všechny výše vyjmenované znaky kýče, je filmem, který si uchová svou hodnotu i sdělení ještě po pěti generacích, byť mu chybí to nejdůležitější, co divák od filmového díla žádá: sdělení, symbol či novou cestu. Zkrátka Návrat je film, který mohl prožít kdokoliv z nás.

Jednoho dne se v doma po dvanácti letech objeví dávno zapomenutý otec dvou dospívajících synů Andreje a Ivana, ale ani oni sami ani divák se nedozví, kde byl, proč odešel a ani proč se vrátil. Jediné, co je všem od počátku jasné, je, že se nevrátil, aby zase uviděl svou rodinu, právě naopak snad i on sám toho lituje, ale tak či onak se nikterak nesnaží dohnat ztracené roky a jen na naléhání matky vezme své syny na dvoudenní výlet k jezeru, aby si společně zarybařili. Ale čekal-li někdo, že výlet postupně rozpustí otcovu chladnost a nedůvěru svých dětí, nedočká se ani jednoho. Otec od svých dětí, které nevědí, jak se k němu chovat, vyžaduje jen náležitý respekt a neváhá si je vymoci výhružkami i silou a stejně trestá i každý projev neposlušnosti. Aby své dva syny naučil, co je to život, chytí syčáka, jež Andreji ukradl peněženku, zavleče jej do temného kouta a chce, aby jej zmlátili. Poté, co odmítnou, uhodit bezbranného, posadí je do autobusu s tím, že má nějakou práci a na výlet nemůže. Vzápětí své rozhodnutí změní, ale výlet se musí o několik dní prodloužit a i když se nakonec po několika dnech dostanou k jezeru, je především mladšímu ale rozumově vyzrálejšímu Ivanovi zcela jasné, že jsou pro otce přítěží a celou cestu se snaží v mezích, kam až nesahá otcova surovost, vzdorovat. Vrcholem pak je ostrov, který měl být místem rybolovu, ale otec si na něm jen potřeboval vyzvednout zakopaný balíček a když se Ivan s Andrejem nevrátí se člunem namísto slíbené hodiny a půl ale až za hodin pět, otec již nijak nepotlačujíc svůj vztek a začne Andreje mlátit. I Andreji konečně dochází to, co se mu Ivan snaží povědět již od počátku a to, že na ně ona otec zvysoka kašle a začne řvát, ať jej tedy otec zabije. Drama vrcholí, otec se sekerou v ruce se ptá, aby opakoval, co řekl. Ivan chce se otce zaútočit s nožem, ale dostane strach a začne utíkat k majáku na druhém konci ostrova, kde překoná svůj panický strach z výšek a vyleze na něj. Jeho táta snad poprvé za celý výlet dostává zpětnou vazbu natolik silnou, aby si uvědomil, kam až ve své lhostejnosti pokročil a snaží se Ivana přesvědčit, aby slezl a při pokusu vylézt za ním, spadne a je na místě mrtev.

V tuto chvíli jakoby si Andrej s Ivanem vyměnili role, Andrej je najednou dospělý a zmatenému Ivanovi rozkazuje, co mají dělat. Rozhodne přetáhnout otce přes celý ostrov ke člunu, což jim vzhledem k jejich dosud dětské slabosti a otcově mohutné postavě trvá celou noc. Druhý den otcovo tělo naloží, ale těsně u protějšího břehu narazí na kámen a protrhnou na dně člunu díru. Než naloží do auta všechny zbylé věci a rybářské pruty, nepřipoutanou loď odnesou vlny a pomalu ji i s tělem otce potopí. Výkřiky „Táto, táto!“, pak ukáží, že Ivan i Andrej svého otce milovali, byť se jejich láska projevila až teď, když se otec pomalu potápí.

Návrat je příběhem bez odpovědí, byť odpověď bez otázky dává závěrečná scéna, kdy Andrej sedá za volant a odjíždí pryč ze zátoky, na dně zůstává tělo navrátivšího se otce a těsně před titulky jsou promítnuty fotografie, jež Andrej s Ivanem během cesty vyfotili a na kterých vůbec není jejich otec.

Vozvrašchenje (Rusko, 2003, 105 min.)

Režie: Andrej Zvjagincev.

Scénář: Vladimir Moisejenko, Alexandr Novotockij.

Hrají: Vladimír Garin, Ivan Dobronravov, Konstatin Lavronenko, Natalya Vdovina.