„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Merenptahova (Izraelská) stéla

Kategorie
26. Únor 2008
merenptahova-stela.gif
Tzv. Merenptahova neboli Izraelská stéla je kamenný sloup vztyčený přibližně kolem roku 1220 př.n.l. na památku vítězného egyptského zpěvu k oslavě porážky Chetitů (viděno ze strany Egypta, ve skutečnosti však zůstala vzájemná sféra vlivu po desetiletí vzájemných půtek mezi egyptským faraónem Ramessem II. (1290-1224) a chetitským králem Mutavallišem (asi 1300-1285) téměř beze změny zachována) i několika polokočovných kmenů za vlády Remessova syna a nástupce Merenptaha (1224-1214) a to v dlouhodobém boji o zachování egyptské nadvlády nad Palestinou.
Z její závěrečné části:
Knížata jsou pokořena a jen říkají: „Šalom!“
Žádný z příslušníků Devíti luků až nezvedá hlavu.
Cekenu je poražen, Chatti je v klidu,
Kanaán je zbědovaný.
Aškalón je dobyt, Gezer uchvácen,
Jenoam už neexistuje.
Izrael je zpustošen a nemá plody,
Charu se stal vdovou vydanou napospas Egyptu.
Všechny země jsou v klidu.
Každého, jenž se volně pohyboval, zastavil
Král Horního a Dolního Egypta, Baenre Merenptah,
Syn Réa, Merenptah Hetephermaat,
Obdarovaný životem každým dnem jako Ré.“[1]
je z hlediska judaismu významná věta Izrael je zpustošen a nemá plody:
Již někdy po roce 1700 př.n.l. proniká do Kenaánu (pozdější Palestiny) v rámci 3. semitské (aramejské) vlny z východu většina kmenů, které se později spojily ve společenství Izraele (tj. Bojuje Bůh). Tradičně se jich uvádí dvanáct (dvanáct synů Jákobových). Osídlení pravděpodobně probíhalo ze severu a zcela určitě se nedělo vojenskou cestou, ale postupným usazováním. Část hebrejských kmenů proniklo rovněž až do Egypta.
Merenptahova stéla dokazuje, že Izraelské kmeny byly v Palestině již před příchodem Mojžíšovského společenství z Egypta (kolem 1200) s kultem Hospodina (Jahve – egyptský původ), které se spojilo s ostatními severními kmeny s kultem Boha (‘elohím – původ kenaánský).
Tradiční vyprávění Bible o exodu z Egypta je pravděpodobně retrospektiva s odstupem více než půl tisíciletí, zapsaná až v době Babylónského zajetí (587 př.n l.). Tento předpoklad naznačují i dva původní prameny, které byly do Bible nepříliš důsledně zkompilovány (viz nedůslednost ve jméně izraelského boha či dvojí verze desatera[2]).
Z hlediska Bible jen oním utlačujícím egyptským vládcem, který nutil Hebreje (z původního egyptského označení pro všechny cizince) se podílet na stavbě nového hlavního města Raameses[3] (dokončeno 1224) již zmíněný Remesse II. a oním pronásledovatelem nikdo jiný než sám Merenptah. Odchod Hebrejců z Egypta, však nebyl proveden přes odpor a pronásledování faraónovo, ale pravděpodobně umožněno celkovou krizí Egyptské říše po vpádu tvz. "mořských národů" (krátce před r. 1200), pod kterým se zhroutila celá Chetitská říše a Egypt se ubránil jen s největším vypětím za cenu ztráty všech držav v Malé Asii.

Použitá literatura:

  1. Alfred Jepsen, Královská tažení ve starém Orientu, Praha: Vyšehrad 1997.
  2. Bible – ekumenický překlad z r. 1985, Ekumenická rada církví v ČSSR 1989.
[1] Alfred Jepsen, Královská tažení ve starém Orientu, Praha: Vyšehrad 1997, s. 102.
[2] Srov. Bible, Ex 20 a Dt 5.
[3] Srov. Ex 1, 11.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 3.2 (6 hlasů)