„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Albert Camus: Léto

„Jsou dvě pravdy a jedna z nich nesmí být nikdy vyslovena.“
Albert Camus

Albert Camus

Když francouzský existencialismus tak pro většinu Jean Paul Sartre, avšak Albert Camus jehož osudy mají se Sartrem až podivuhodně blízké paralely, není rozhodně nějakým laciným napodobitelem ba, jeho koncepce existencialismu tvoří k Sartrovi nejenom protipól, ale jde ve svém zpracování ještě dále tak, že Camus bývá zařazován do nového myšlenkového směru s označením absurdismus.

Nástin životopisu

Ale zpět k životním osudům: Albert Camus se narodil jako potomek francouzských osídlenců v Mondovi v Alžíru dne 7. listopadu 1913. Krátce poté, kdy jeho otec padl v roce 1914 na bojištích I. Světové vály, jednostranně osiřel a se svou matkou, navíc postiženou hluchotou, se dostal do dlouhodobých existenčních problémů, nicméně vystudoval Alžírskou univerzitu, přičemž si při studiu musel přivydělávat mnoha vedlejšími zaměstnáními, počínaje domácím učitelem a konče výpomocí pro Meteorologický institut. V roce 1930 pak onemocněl tuberkulózou, svá studia musel načas přerušit a studium završil až v roce 1935, kdy obhájil titul licence de philosophie (obdoba bakaláře) a v roce 1936 diplôme d'études supérieures (obdoba magistra) svou známou prací na téma Plótinových myšlenek a novoplatonismu Néo-Platonisme et Pensée Chrétienne, kterou se erudoval jako filozof.
V tomto období se rovněž vytváří jeho radikální politické názory, kdy v návaznosti na španělskou občanskou válku v roce 1934 vstupuje do Francouzské komunistické strany (ostatně stejně jako Sartre či Picasso, později předhazovaná marxisticko-leninistická ideologie doktrína nebyla), v roce 1936 pak do osamostatněné Alžírské komunistické strany, ale udržoval též kontakty se stranou Le Parti du Peuple Algérien, což nakonec vedlo k ochlazení jeho vztahů se stranickými soudruhy, kdy byl nakonec odhalen jako Trockista.
V roce 1934 se oženil se Simone Hie, ale manželství se záhy rozpadlo pro Simoninu závislost na morfiu. V roce 1935 pak založil divadlo Théâtre du Travail (Divadlo pracujících), v roce 1937 přejmenovaném na Théâtre de l'Equipe, které existovalo do roku 1939. V letech 1937 až 1939 Camus působil jako dopisovatel socialistického deníku Alger-Republicain, kde mimo jiné psal o nuzných podmínkách Arabů, což jej nakonec stálo místo a v roce 1940 i vyhoštění z Alžírska. V letech 1939-40 pak pracoval pro názorově blízký list Soir-Republicain. V roce 1940 se pak podruhé oženil s Francine Faure.
Během mobilizace pak byl odmítnut pro chatrné zdraví. Za následné okupace Camus se Camus snažil zachovávat své pacifistické názory, kdy v roce 1942 přesídlil do Bordeaux, kde sepsal svá nejznámější díla Cizinec a Mýtus o Sisyfovi, ale poté, co byl svědkem procesu s Gabrielem Perim, přidal se v roce 1943 k francouzskému odboji v buňce Combat, jež vydávala tajné noviny stejného jména.
V redakci magazínu Combat Camus setrval až do roku 1947, kdy se přeměnil v komerční médium. Po válce se stal členem Satrovy skupiny, jež se scházela v kavárně Café Flore na Boulevard St. Germain v Paříži, V USA podnikl sérii přednášek o francouzském existencialismu a přestal se dále politicky angažovat, byť tvrdě kritizoval komunistickou ideologii, pročež se navždy rozešel nejen se svými bývalým komunistickými souputníky ale i se samotným Sartrem.
V roce 1949 znovu onemocněl tuberkulózou a dva roky strávil v osamění. V roce 1951 vydává své další klíčové dílo Člověk revoltující, filozofické dílo pojednávající o revoltě a revoluci, kdy odmítal kolektivní revoluci a uznával jen právo na vzporu proti zlu a utrpení s tím, že v revolta člověk sám sebe přesahuje a potvrzuje svou existenci. Dílo tak s konečnou platností potvrdilo Camusův odpor ke komunismu i oddělení se od Sartra. Odpor vůči své osobnosti jej poté uvrhl do těžkých depresí a v dalším období zejména překládal divadelní hry.
V počátkem 50. se rovněž angažoval v boji za lidská práva, ale poté, co bylo v roce 1952 do Organizace pojených národů přijato Frankovo Španělsko, ukončil svou práci pro UNESCO. V roce následujícím byl jedním z mála, kdo kritizovali sovětské potlačení stávek ve Východním Berlíně a v roce 1956 krvavé masakry v Maďarsku.
V letech 1955-56 pracoval pro noviny L'Express. V roce 1957 pak byl za své dílo Pád z předešlého roku oceněn Nobelovou cenou za literaturu. Při diskuzi se studenty na Stockholmské univerzitě obhajoval svou neangažovanost v Alžíru, protože se zde bál o život své matky, což zavdalo podnět k jeho pranýřování ze strany levicově orientovaných francouzských intelektuálů.
Albert Camus zahynul dne 4. ledna 1960 při autonehodě i s řidičem a svým blízkým přítelem a nakladatelem Michelem Galliardim.

Léto

Soubor esejů Léto vznikalo v letech 1939 až 1953, v černých letech Camusova život, kdy se ve vzpomínkách vrací do rodného Alžírska a ačkoliv jsou jednotlivé eseje plné spalující ironie a teorie absurdna, avšak rovněž i lásky a nádherných básnických obrazů.
»Co znamená Prometheus pro dnešního člověka? Patrně by se dalo říci, že tento revoltující, který se vzbouřil proti bohům, je vzorem soudobého člověka a že ten protest vznesený před tisíci let ve skytských pustinách se dnes završuje dějinnou křečí, jež nemá obdoby. Ale současně nám něco říká, že tento perzekvovaný je mezi námi nadále pronásledován a že my dosud neslyšíme na hlasitý výkřik lidské revolty, k níž dává osamocený signál.
Dnešní člověk je totiž člověk, který na stísněném povrchu této země v obrovských počtech hromadně trpí, člověk, kterému se nedostává ohně a potravy a pro něhož svoboda je jenom přepych, který může počkat; u tohoto člověka zatím nemůže jít o nic jiného než o to, že bude trpět o trochu víc, jako u svobody a jejích posledních svědků může jít jedině o to, že trochu víc vymizí. Zato Prometheus je onen hrdina, který měl lidi dost rád na to, aby jim dal současně oheň i svobodu, technologie i umění. Dnes lidstvo potřebuje jedině technologie a stará se výhradně o ně. Revoltuje prostřednictvím strojů a považuje umění a to, co umění předpokládá, za překážku a známku otroctví. Prometheus se naopak vyznačuje tím, že stroj od umění nedokáže oddělit. Myslí si, že lze osvobodit zároveň těla i duše. Současný člověk má za to, že nejdříve je třeba osvobodit těla, i když duch bude muset dočasně zemřít. Ale může duch zemřít dočasně? Ve skutečnosti kdyby se Prometheus vrátil, dnešní lidé by se zachovali jako někdejší bohové: přikovali by ho ke skále ve jménu právě toho humanismu, jehož je prvním symbolem. Nepřátelské hlasy, jež by pak poraženého tupily, by byly tytéž, které zaznívají v Aischylově tragédii: hlasy Moci a Násilí.«[1]

Použitá literatura:

  1. Albert Camus, Léto, Hynek: Praha, 1999.

Pavučina:

  1. Albert Camus by Wikipedia
[1] Prometheus v podsvětí (1946). Cit. dle Albert Camus, Léto, s. 43-44.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 3.6 (5 hlasů)

Článek “Albert Camus: Léto” One response

  1. Polemika

    Ačkoliv opravdu nemám ve zvyku reagovat na podobné pokusy o, jak to říct, publicistiku, s níž se lze na internetu v hojném počtu setkat, cítím v tomto případě povinnost udělat výjimku. Při hledání relevantních informací jsem omylem narazil na Váš článek. Hned po přečtení úvodních řádků jsem se zarazil a začal uvažovat, zdali mám zapotřebí jeho dočítáním ztrácet čas a - co je hlavní - kazit si náladu.

    V úvodním odstavci řadíte Camuse k existencialismu a "k novému myšlenkovému směru" zvanému absurdismus. Pokud byste se obtěžoval důkladněji pročíst některé z Camusových teoretických (míním tím k filosofii se více či méně vážících) děl, věděl byste, že sám Camus podobné označení, jež je snad ještě ospravedlnitelné např. v českých středoškolských učebnicích, razantně odmítal. Doporučuji mimoto jeho Zápisníky (dostupné v češtině), kde se k tomu opakovaně vyjadřuje.

    "Krátce poté, kdy jeho otec padl v roce 1914 na bojištích I. Světové vály, jednostranně osiřel...", píšete. Velmi by mě zajímalo, jaký časový interval od sebe tyto dvě události (tj. smrt otce a jednostranné osiření) odděluje. Přiznám se totiž, že s informací o této prodlevě jsem se v žádné Camusově biografii nesetkal. Těším se tedy, že rozšíříte můj obzor (a rovněž chápání pojmu souběžnosti).

    S čím jsem se v literatuře naopak setkal, bylo jméno Michel Gallimard - jenž řídil 4. ledna 1960 vůz, v němž Camus zahynul. Na jméno Michela Galliardiho jste, prosím Vás, narazil kde?!

    Submitted by Honza (bez ověření)