V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ačkoliv můžeme Grahama Greena zařadit mezi nejvýznamnější spisovatele 20. století, bývá charakteristika jeho díla mnohdy nejednoznačná. - V kontextu anglosaské literatury bývá zařazován do druhokolejné kategorie s přívlastkem autora co do názorů i obsahu díla příliš přimknutého ke katolicismu. Na straně druhé se v souvislosti s Greenem můžeme potkat s označením „Dostojevský 20. století“ či s výčtem mnoha ocenění, jež jeho dílo, v čele s romány Moc a sláva, Tichý Američan a Jádro věci, bývá zařazováno do seznamu toho nejlepšího, co kdy bylo napsáno. K nejednoznačnému postoji může též přispět Greenovo členství v britské komunistické straně ve 20. letech (vstoupil tam dle svých slov z pouhé recese) či angažmá v britských tajných službách během II. světové války, kdy mimo jiné působil i v africké Sierra Leoně.

Grahama Greena se sice důrazně ohrazoval proti označení katolického autora, nicméně právě náboženská víra, respektive dilema mezi vlastním relativně divokým životem (měl řadu milenek, ale se svou ženou se kterou žil odděleně se nikdy nerozvedl - tento námět je rozveden právě v Tichém Američanovi i Jádru věci) a náboženským přesvědčením (po rodičích anglikán, avšak později přijal katolickou víru své manželky) tvoří v jeho díle tu nejvýznamnější myšlenkovou rovinu, jež jej svým způsobem donutila myslet a psát právě tak jak psal.

Podobnost mezi autorem a hlavním hrdinou románu z roku 1948 Jádro věci tedy není nijak náhodná, ba v mnoha ohledech lze policejního důstojníka Henryho Scobieho považovat za Greenovo alter ego. Rovněž, byť to není v textu nijak blíže specifikováno, můžeme děj románu lokalizovat do Sierra Leona a jeho hlavního města Freetown, kde sám Greene v letech 1941 až 1943 působil.

A opět se nelze nedomnívat, že psychologické dilema Henryho Scobieho, jenž není schopen hlubšího citu, ba sám sebe stylizuje do roviny sociálního psychopata, avšak současně raději proti svému zarytému životnímu postoji začne lhát, ba nakonec skrytě spáchá sebevraždu a jde dle svého nejhlubšího přesvědčení dobrovolně do pekla, než aby musel volit mezi láskou, která v jeho vnitřním prožívání spíše připomíná protektorskou ochranu, buď ke své manželce nebo k své milence, jsou reminiscencí těžkého rozhodnutí, které musel činit sám Greene.