V noci jsem snil, že jsem motýlem

Poté, co skotský rodák z Edinburghu Irvine Welsh v roce 1993 vydal svou románovou prvotinu Trainspotting, respektive v roce následujícím povídkovou sbírku Acid House, jako by obrátil list v dějinách literatury a doposud kultovní autoři à Charles Bukowski, Jack Kerouac či William Seward Burroughs, kteří ještě zdaleka nestihli být přeloženi a vydáni v českém jazyce, beznadějně zapadli do propadliště dějin s tím, že jejich provokativní, ba často i exhibující próza, se v porovnání s Welshem stala četba pro čtenáře tak maximálně školou povinných.

Ač by se to českému čtenáři, který byl po dlouhá léta před oním zlým světem plným drog a násilí ukryt komunistickou cenzurou, která systematicky zakazovala cokoliv, co by zavánělo moderní literaturou, mohlo zdát jinak, drogy a opiáty jsou v literatuře přítomny již více než sto let, ale s Welshovou generací se namísto intelektuálních aristokratů à la Charles Baudelaire, Aldous Huxley čí zmíněných beatniků anebo hippies, stali hlavními hrdiny lidé z nejspodnějších sociálních vrstev, bez vzdělání, bez úrovně, a pro které není droga životním stylem ale jen východiskem z prosté nudy.

Povídková sbírka Acid House, česky někdy překládána jako Barevnej svět mapuje svět sociálně okrajové subkultury ve skotském hlavním městě Edinburghu - tedy svět narkomanů, násilníků, fotbalových rowdies či prostě jen opilců. Sbírka obsahuje celkem 21 povídek, kdy v lehce ironickém tónu s vtipnou pointou Welsh originálně popisuje pro většinu čtenářů asi exotickou atmosféru lidí bez budoucnosti. Některé povídky mají jen formu črty, tu nejkratší tvoří jen asi deset slov. Ze sbírky pak nejen pro svou literární formu, ale i důkladnější psychologické prokreslení postav a to zejména svého hlavního hrdiny, vystupuje novela Chytrák.

Kniha pak ještě více proslula pro svou úspěšnou filmovou adaptaci z roku 1998 v režii Paula McGuigana, ve kterém byly převedeny 3 povídky Záležitost mužstva Granton Star, Prostě moc měkej a Acid House.