V noci jsem snil, že jsem motýlem

Letos v březnu předložilo Nakladatelství Zlín nedočkavému českému čtenáři román Spasitel - další, v celkovém pořadí již šestou, část detektivní ságy policejního inspektora Harryho Holea z pera norského spisovatele a jednoho z nejprodávanějších autorů u nás, Jo Nesbø. V českém překladu zatím Nakladatelství Zlín vydalo ještě část čtvrtou Nemesis a pátou Pentagram, a plánováno je vydání i části sedmé Sněhulák, osmé Pancéřové srdce a zatím poslední deváté Fantom. Vydání prvních čtyř částí se však český čtenář v dohledné době nedočká.

Pro detektivní ságu Harryho Holea se vžilo marketingové označení „severská detektivka“, což je pojem označují fenomén, který vznikl a kulminoval v 60. a 70. letech, se kterým však co do označení žánru nemá Nesbø nic společného. - Nesbø naopak ve své inspiraci vychází z detektivní tradice literatury americké. Podobně se také vžila další marketingová značka a to označení samotného Nesbøa jakožto druhého anebo též norského Stiega Larssona. - Ale opět Nesbø nemá se svým slavnějším kolegou, s výjimkou toho, že jsou oba ze Skandinávie, moc společného.

Zápletka Spasitele je tradičně velmi komplikovaná, obsahuje řadu falešných indicií, překvapivých zvratů a především geniálních logických indukcí a dedukcí Harryho Holea, jenž na straně jedné svého čtenáře odvrhuje tím, že je asociální opilec, a současně jej přitahuje svým charismatem, jemuž v románu neodolá takřka žádná ze ženských postav. A čtenáře dále přitahuje i svým sysifovským bojem dobra proti zlu, kdy je ale čtenář nakonec vždy ukojen tím, že zlo bylo příkladně potrestáno, a osamělý Harryho Hole, jenž nejvíce připomíná černobílého hrdinu z amerických westernů, ve svém boji proti všem v čele se zabijáckými maniaky, sériovými vrahy, ale i organizovaným zločinem prorostlým do nejvyšších pater policie i vlády, opět zvítězil. Tedy alespoň dočasně.

Další ingrediencí, kterou Nesbø do svých románů pravidelně míchá, je cizokrajný element v podobě hlavní postavy vesměs odněkud z východní Evropy. - V případě Nemesis se jednalo o cikánského barona, v Pentagramu byla klíčová Praha a speciálně pak Václavské náměstí, ve Spasiteli pochází hlavní postava, nájemný vrah, z bosenského Sarajeva.

Hlavním a asi i jediným důvodem, proč Jo Nesbøa číst, je napětí, jež dokáže u svého čtenáře vyvolat, kdy byť jsou jeho velmi složité a často až příliš překombinované zápletky nevěrohodné, nelogické a občas čtenáře nudí svou naivitou, nelze přesto knihu odložit a nechat ji rozečtenou. A nejinak je tomu v části Spasitel, která je na rozdíl od předešlých částí Nemesis, Pentagram a v češtině zatím nevydané Července, ochuzena o napínavou a dlouho rozvíjenou zápletku v podobě skupiny pašeráků zbraní, kterou vedl Holeův policejní kolega Tom Waaler, jenž měl krom jiného na svědomí vraždu Holeovy parťačky Ellen Gjeltenové. A snad i proto vznikal Spasitel na Nesbøa velmi dlouhé dva roky s tím, že Nesbø musel na radu svého nakladatele román kompletně přepsat. Ve Spasiteli Nesbø rovněž zavedl prvek, který se používá u lacinějších filmů a televizních seriálů, a to přerušování děje uprostřed těch nejnapínavějších pasáží. - Krom zvýšeného napětí tak Nesbø dosáhl i toho, že čtenář je z těchto střihů mnohdy zmatený a dezorientovaný tak, že čtenář poté snadněji přijme náhlé a nelogické zlomy v toku vyprávěného příběhu.

Jak již asi vyplývá z předchozího odstavce, Spasitel je jednoznačně tou nejslabší částí z doposud tří do češtiny přeložených pokračování, avšak současně je díky vzrůstajícímu věhlasu Jo Nesbøa, jakožto novodobé pop-kulturní hvězdě, částí nejprodávanější.