V noci jsem snil, že jsem motýlem

Byť u nás patří jihoafrický spisovatel John Maxwell Coetzee k relativně neznámým a s jistou nadsázkou pro masového čtenáře i nezajímavým autorům, ve světovém kontextu je jediným spisovatelem, jenž se může honosit dvojnásobným oceněním prestižní Booker Prize. Asi též nelze opomenout, že Coetzee je nositelem Nobelovy ceny za rok 2003. V češtině doposud vyšla Coetzeeho klíčová díla (oceněná zmíněným Booker Prize) Život a doba Michaela K (1983) a Nemilost (1999), potažmo Čekání na barbary (1980), Chlapectví (2002), Elizabeth Costello (2003) a Pomalý muž (2005).

John Coetzee je ve svém díle přímo inspirován Franzem Kafkou, novela Život a doba Michaela K pak v postavě Michaela K avizuje souvislost s Josefem K. z Kafkova Procesu, byť za jeho leitmotiv lze položit kritiku apartheidu ad absurdum snoubenou s existencialistickou oslavou svobody.

Michael K se vlivem útrap daných jak vlastní ošklivostí - narodil se se štěpem nad horními rty, tak probíhající občanskou válkou postupně odpoutává od své fyzické podstaty a protože mu není umožněno to nejmenší - být svobodný byť za tu cenu, že byl nucen jíst hmyz a kořínky - přestává přijímat potravu a stává se symbolem svobody, která překračuje onu linii dobrovolného otroctví za cenu naplněného žaludku.

Michaela K se narodil a žil jako ten nejposlednější z posledních, nicméně celý svůj krátký život - zemřel těsně po své třicítce s fyzickým tělem starce - směřoval ke svobodě, žít a nechat žít, to že mu to bylo umožněno de facto až v hodině své smrti, kdy se stal symbolem života v té nejčistší podobě.

Na pozadí vlastního příběhu Michaela K je sice stále hmatatelná přítomnost rasové segregace v té nejhrozivější podobě, Coetzee své postavy však nijak nezařazuje a černou barvu Michaelovy pleti si musí čtenář odvodit jen z mnoha velmi jemných náznaků tak, že je děj románu přenositelný a poplatný i v našich zeměpisných šířkách.