V noci jsem snil, že jsem motýlem

Drama Nora, též uváděné pod titulem Domov loutek, norského dramatika Henrika Ibsena asi netřeba blíže představovat, protože více než o jedno z nejlepších i celosvětově nejhranějších představení se již od svého prvního uvedení v roce 1879 jedná o divadelní legendu, která patří do základních osnov nejen činohry ale i divadelních věd.

Není tedy bez zajímavosti, že v Brně nebyla Nora uvedena po dlouhých 50 let (naposledy v roce 1954), nicméně, že se toto dlouhé čekání vyplatilo, ilustruje i ocenění ztvárnění Divadla v 7 a půl třetím místem v anketě Divadelních novin Inscenace roku 2004 za výbornou režii Jana Antonína Pitínského, mimo jiné čtyřnásobného vítěze této ankety.

Skřivánek, Veveřička či Kapriciózní děvčátko z Capri, jak Noru nazývá její muž, jednoho vánočního dne zjistí, že se její svět, založený na šťastném manželství a domácí klícce, nezadržitelně hroutí pod nápory jejího vlastního uvažování i jednání, k němuž byla donucena přestat skrývat poté, co začne být vydírána pro padělaný dokument, kterým kdysi chtěla zachránit manželskou harmonii i zdraví svého manžela.

Ve vlastním provedení hry dominuje neobvyklá scéna, jež je postavena ve dřevem obložené vstupní chodbě divadla - divák se tak na svá místa musí dostat přes vnitřní prostory divadla, což dává představení tísnivý klaustrofobický výraz. Celkový dojem je pak navíc umocněn otevíracími dveřmi v zadní části pokoje, kterými sice proniká vnější svět, ale ještě více se tak prohlubuje pochopení Nořiny deziluze. V pozadí vnějšího pokoje pak stojí trol, jež na činely zdůrazňuje již tak dramatickou atmosféru představení.

Divákova pozornost je po celé představení zcela prostoupena hereckými výkony, ze kterých je na jedné straně cítit silná režijní koncepce, jež však dává hercům dostatečný prostor pro vlastní pochopení a ztotožnění se svými postavami tak, že lze Noru směle nazvat režijní i hereckou exhibicí, ze které mrazí divákům morek kostí.

Pitínský při volbě hereckého obsazení dbal na psychologický podtext a tak jsou rozdílné charaktery jednotlivých postav zdůrazněny zcela odlišnou hereckou koncepcí, jež vyplývá z charakteru a povahy svého herce. V hlavní roli Nory tak exceluje Dana Růžičková, jejího dominantního a lehce psychopatického manžela Helmera se výborně zhostil Václav Neužil, jako krásná a tajemná je Nořina přítelkyně Kristýna v podání Barbory Milotové, tragického a smutného doktora Ranka, zamilovaného do Nory výborně ztvárnil Dalibor Přecechtěl, Nořina věřitele a vyděrače skvěle zahrál Martin Siničák a v poněkud nevděčné roli Trola dal hře tajemnou atmosféru Sergej Sanža.