V noci jsem snil, že jsem motýlem

Francouzský režisér, scénárista a herec Abdellatif Kechiche má vzhledem k svému původu - narodil se a do svých šesti let vyrůstal v Tunisku - blízko k námětům z imigrantského prostředí. Snímek Černá Venuše z roku 2009, postavil na historické postavě Sarah Baartmanové, jež se narodila okolo roku 1790 jako otrokyně v Jihoafrické republice, s svým původem pocházela z kmene Khoikhoiů, nizozemskými kolonizátory posměšně přezdívaného jako Hotentoty. - Odtud její přezdívka z evropského turné, kdy byla v Londýně a Paříži uváděna jako Hotentotská Venuše. O skutečném životě Sarah Baartmanové toho není mnoho známo, naopak proslula až po své smrti, kdy byly v pařížském Přírodovědeckém muzeu po více než 150 let, konkrétně od roku 1815 do roku 1974, vystavovány její genitálie, mozek a kostra. - Některé z žen kmene Khoikhoiů totiž měly nadměrně vyvinuté pozadí a stydké pysky, jež o několik centimetrů přesahovaly hranici vaginy, a tyto tělesné znaky soudobé francouzské vědce inspirovalo k tomu, že právě genitálie, mozek a odlitek posmrtného těla Baartmanové brali jako vědecký důkaz velmi blízkého vztahu mezi domorodými afričany a opicemi.

Do širokého povědomí však Sarah Baartmanová vstoupila až v 80. letech 20. století, kdy harvardský profesor Stephen J. Gould publikoval esej Hotentotská Venuše, ve kterém vznesl humanistický požadavek o vrácení ostatků Baartmanové zpět do Jihoafrické republiky, kde by měly být s náležitou pietou pohřbeny. - To v jižní Africe vyvolalo hnutí, které vyvrcholilo v roce 1994, kdy o vydání jejích ostatků Francii požádal jihoafrický prezident Nelson Mandela tak, že v březnu 2002 skutečně došlo k vydání a o další tři měsíce později i k jejímu pohřbění.

Předchozí odstavce obsahují de facto vše, co o Sarah Baartmanové známe jako o historické postavě a tak Abdellatif Kechiche musel při vzniku svého scénáře a následně i dvaapůl hodinového filmu značně improvizovat, což mu ale nijak nebránilo v tom, aby výsledný snímek pojal jako autenticky historický, ba krom krátké zprávy v závěrečných titulcích vypustil i dění okolo Sarah Baartmanové jakožto symbolu afrického emancipačního hnutí. V dlouhých filmových pasážích nám přibližuje své představy o tom, jak probíhala londýnská představení, ve kterých byla Baartmanová svým otrokářským majitelem Hendrickem Cezarem předváděna jako divoška, svou kulturní úrovní nepřevyšující opici, a zcela si pak vymeslel druhou polovinu filmu, v níž jakožto Hotentotská Věnuše nejprve baví pařížskou smetánku a poté pracuje jako prostitutka v bordelu.

Krom snahy o dosažení historické autenticity s věrným napodobováním historických kulis a kostýmů, Kechiche též vsadil na rekonstrukci jejích londýnských a pařížských představení. - Jak bylo řečeno výše, o jejím životě z londýnského období v letech 1810 až 1813 máme jen kusé historické záznamy a to jen díky soudu, který proběhl v roce 1811 s majitelem Baartmanové, který byl na základě rok starého zákona obviněn z otroctví (jež bylo zakázáno na území Velké Británie, nikoliv však v britských koloniích). Z pařížského pobytu toho však víme ještě méně, a je známo jen to, že byla prodána francouzskému mědvědářovi, a dle úředního záznamu umírá v prosinci roku 1815 - domněmky mluví o černých neštovicích, zápalu plic ale též o syfilis.

Vlastní osobnost Sarah Baartmanové Kechiche, krom mnoha náznaků o její osamělosti, zcela opomíjí a tak se v průběhu celého velmi zdlouhavého filmu musí divák mnohokrát ptát, o čem vlastně snímek vypovídá. V interpretaci se samozřejmě nabízejí témata otroctví, rasizmu či vykořisťování, ale to jsou jednak spíše teoretické spekulace nad rámec filmu a dále tyto skutečnosti nejsou dosazeny do širšího kontextu své doby. Kechiche naopak v několika pasážích nadhazuje to, že Baartmanová byla do Evropy zavlečena proti své vůli, zatímco v rodné Africe by byla šťastná, založila rodinu, měla děti a pod. - Toto schéma opět zcela neodpovídá poměrům soudobého otrokářství, ve kterém byla Baartmanová v postavení pouhé věci, která nerozhodovala zcela o ničem, a například osud jejích dětí - to jest zda zůstanou u matky či budou prodány - by zcela závisel jen na vůli jejího majitele.