„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer bývá v českých reáliích považován za enfant terrible, který si cílevědomě kráčí vlastní cestou bez ohledu na (ne)vkus diváka či komerční prodejnost, v případě horším za hračičku a nesrozumitelného podivína. Nicméně je-li v české kinematografii jméno, jež by mělo svou úctu a vážnost napříč celou Evropou, Amerikou a Japonskem, pak je to právě výtvarník, loutkář, filmový scénárista a režisér, nestor surrealismu Jan Švankmajer. (Ostatně toto paradigma ilustruje i fakt, že kompletní Švankmajerovu filmografii si můžeme na DVD zakoupit třeba i v Patagonii či na ostrově Svatého Tomáše, nikoliv však v České republice).
Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Téma erotiky jakožto nedílnou část surrealistického hnutí, ke kterému se Švankmajer programově hlásí, se ve Švankmajerově díle poprvé objevuje až v jeho celovečerním snímku z roku 1996, Spiklenci slasti (a poté i v jeho dalších filmech Otesánek /2000/ a Šílení /2005/) a to nejen v rovině ústředního tématu, ale i ve formě, které pod vnější maskou perverze a fetišismu objevuje skrytou krásu či psychoanalytické hlubiny lidské psýché a posedlost sexem staví za středopól lidského bytí, tedy onu konečnou podstatu všeho.
Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Synonymem takřka všech Švankmajerových filmů jsou výtvarné experimenty, které jim dodávají nejen onu zcela nezaměnitelnou atmosféru, která pomyslně spojuje hranici mezi tvůrcem a divákem, potažmo vědomím a nevědomím či skutečností a snem. Spiklenci slasti pak jdou ještě dále, kdy pod premisou ve fantazii a v sexu je možné zcela vše (a Švankmajer se netají inspirací v osobě a díle Markýze de Sade), diváka zavádí do doposud zcela netušených zákoutí lidské Sexuality, která povyšuje pouhou nutkavost nad umění, filozofii ale i drogovou extázi.
Spiklenci slasti, ČR/SZ/UK 1996, 75 min.
námět, scénář, režie: Jan Švankmajer
kamera: Miloslav Špála
hudba: Jarda Jankovec
kostýmy, výtvarník: Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová
hrají:
Petr Meissel … Pivoňka, Gabriela Wilhelmová … Loubalová, Barbora Hrzánová … listonoška, Anna Wetlinská … hlasatelka, Jiří Lábus … prodavač novin, Pavel Nový … komisař
Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Jan Švankmajer: Spiklenci slasti

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.7 (7 hlasů)