V noci jsem snil, že jsem motýlem

Film Pánská jízda spatřil světlo světa ze dvou příčin: snaží se navázat na veleúspěch bláznivé komedie S tebou mě baví svět (mimo jiné získala divácké ocenění Veselohra století) a předpokládá, že dětský divák, pro kterého je jako cílovou skupinu určen, je hloupý a nepozná, že film nemá špetky nápadu, nemluvě snad dokonce o humoru.

Film postavený na 100× opakovaném scénáři dvou nešiků, kteří rozbijí, pokazí a zdemolují vše, co jim padne do rukou je dále podpořen snahou o vytvoření humorných situací, scénárista a zejména režisér však nepochopili, že pointu i toho nejtrapnějšího vtipu nesmí divák uhodnout předem, a tak je oněch 75 minut sledování filmu (pokus se najde někdo takový, kdo to vydrží až do konce) přehlídku nudy a údivu, do jakých hlubin je možné se v české kinematografii propadnout.

Divák je poněkud zmaten již úvodní „humornou“ scénou filmu, ve které hlavní dva protagonisté pánské jízdy ráno zaspí a poté se opožděně dostaví na pohřeb své milované matky a manželky - humor přinejlepším notně černý. Ale uvedla-li úvodní sekvence diváka do shovívavých rozpaků, pak tyto rozpaky s dalšími pomalu přibývajícími minutami filmu narůstají strmou řadou tak, že v pudu zachování zdravého rozumu musí nejpozději v půlce odejít.

Lze se samozřejmě dohadovat, kde nastala ona osudová chyba, pro kterou je Pánská jízda zcela nesledovatelná - zda ve špatné režii, scénáři či toporných hercích, nicméně se já sám přikláním k názoru, že se jedná o kategorii filmů jež vznikla jen pro nedostatečnou zpětnou vazbu a přecenění tvůrčích sil svých autorů i protagonistů.