V noci jsem snil, že jsem motýlem

V krátkém období jednoho roku se v našich kinech vyrojily hned dva snímky - Román pro ženy a Účastníci zájezdu, jež již pro jméno autora literárního námětu, potažmo filmového scénáře, Michala Viewegha, nevzbuzují příliš velké naděje na alespoň průměrný film. Nicméně, je-li Michal Viewegh nazýván netalentovaným literárním prasetem, pak Vieweghův scénář jde ještě dále a nepokrytě krade nápady snad ve všech televizních seriálech, jež v posledních pěti letech shlédl.

Michal Viewegh po roce 1990 velmi chytře zaplnil díru na literárním trhu a daří se mu ukájet čtenářskou obec s typickým vzorkem prodavačky v hypermarketu a tak kritizovat Vieweghovo ať již literární tak filmově odvozené dílo je již samo o sobě absurdum. Nicméně odmyslíme-li se od bohapusté nudy, absence nápadů, myšlenek i vtipu, jen čas od času zaplněné Vieweghovými naturalistickými životními reflexemi à la „umyj si žalud“ či milostná předehra okomentovaná slovy „pěkně ti to tam čvachtá“, zbude nám u obou snímků alespoň rozdílná osobnost potažmo filmový přístup režiséra.

Co do divácké obce pak slavil větší úspěch zdařilý plagiátor a vyhledávaný tvůrce televizních reklam Filip Renč, jenž si při natáčení Románu pro ženy nebral velké servítky a scénářem nekriticky pověřil Michala Viewegha, který ladem skladem ukradl základní leitmotiv ze seriálu Sex ve městě a několika béčkových amerických komedií pro pubertální publikum, okořenil to svým osobitým smyslem pro krásu s drhnutím žaludů a přidal několik psychologických postřehů o české provinčnosti. Sám Renč pak jen výsledek oživil a zdynamičtil hudebním pozadím několika prověřených interpretů, sem tam střihl sekvence sobě velmi blízké reklamní branže a snímek spatřil světlo světa. To, že příběh obsahuje řadu alogismů a nesmyslných protimluvů, herci vlastně nevědí, co by měli hrát - tedy v tom lepším případě Miroslava Donutila, Stelly Zázvorkové či Marka Vašuta, či dokonce hraní ani příliš nepředstírali - Simona Stašová, Ladislava Něrgešová, ale i mnoho dalších, Renčovi nijak nepřekáželo. Ba nevadil mu ani fakt, že Simona Stašová v roli tlumočnice a překladatelky, jež příchodem na letiště „začíná myslet v angličtině“ není schopna anglicky vykoktat ani jednu základní frázi.

O řád lépe si s Vieweghovým námětem Účastníci zájezdu poradil Jiří Vejdělek, kdy byť výsledek příliš nepobaví, jeho plusem je alespoň snaha o natočení filmu a nikoliv reklamního klipu. Jistě ani génius Miloše Formana by nedokázal z plotkého námětu vykřesat cokoliv více než pouhý odvar toho, co zde již bylo mnohokrát a v mnoha variacích - nevzdělaní, hloupí, chudí a frustrovaní Češi vyrážejí do zahraničí, nicméně Vejdělkovým kladem je alespoň sázka na méně neokoukané neherecké tváře v čele Annou Polívkovou. A když nic jiného, snímek aspoň nebyl až taková křeč, byť Vieweghův středoškolský humor à la zmizelé podšálky začnou již při třetím opakování poněkud nudit a udržet plnou pozornost až do konce filmu vyžaduje maximální nároky na potlačení značné části divákovy inteligence.