„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Frank Herbert: Duna

19. Květen 2011
Frank Herbert: Duna

Frank Herbert: Duna

Dune, 1965

Frank Herbert nastoupil na plný úvazek spisovatele ve svých 52 letech v roce 1972, kdy mu bylo do konce jeho kariéry ale i života odměřeno 14 posledních let. Do této doby se živil jako velmi plodný autor na částečný úvazek - jen do zmíněného roku 1972 napsal 13 ze svých celkově 22 románů a několik desítek dalších povídek. Krom toho na plný úvazek působil nejprve jako fotograf, novinář, editor, konzultant a vysokoškolský učitel - on sám svá studia tvůrčího psaní nedokončil. V roce 1959 začal sbírat podklady pro svůj nejúspěšnější a nejznámější román Duna, na kterém pracoval celkem šest roků - v roce 1963 začala v časopise Analog vycházet na pokračování nejprve část Svět Duny, od roku 1965 pak tamtéž část Prorok Duny. Herbert se současně snažil najít vydavatele knižní podoby románu, ale byl odmítnut takřka 20 nakladateli, až obě části pod názvem Duna v roce 1965 vydává malé nakladatelství Chilton, jež se do té doby specializovalo na nebeletrijní literaturu ` la manuály „udělej si sám“. Román okamžitě po svém vydání vzbudil obrovský rozruch, byl příznivě přijat i u kritiky a dodnes je vedle Pána prstenů Johna Tolkiena pokládán, a to jak u čtenářů tak u kritiky, za nejlepší román ze žánrů fantasy a sci-fi, který byl kdy napsán. Co do komečního úspěchu jej pak v poslední dekádě překonala až sága Harryho Pottera Joanne Rowlingové.
Zatímco další nejnámější příspěvky do žánru fantasy a sci-fi, zmíněný román Pán prstenů a románová sága Harry Potter, byly původně určeny výhradně pro dětské čtenářské publikum, Herbert se v Duně pokusil o přesahy k životní moudrosti a proto bývá Duna často předívána jako enviromentální a ekologický román - obyvatelé písečné planety Duna, na které je jen minimální množství vody a potravy, zvaní jako fremeni, důsledně recyklují a minimalizují svou spotřebu ale i dopady na okolní ekosystém. Velmi důležitou rovinou v románu hraje náboženství, které ve své inspiraci vychází ze zen buddhismu, co do pojmosloví pak využívá některé prvky z islámu. To vše je navíc střiženo křesťanstvím, kdy se hlavní hrdina Paul stává náboženským prorokem s atributy živoucího Boha. Velmi důležitou rovinou jsou dále drogy, kdy boj o drogu zvanou koření nebo též melanž, což je ve své podstatě trus obřích písečných červů - dorůstají až do délky mnoha kilometrů, slouží v knize jako výchozí zápletka. Koření s planety Duna totiž slouží jednak jako palivo při dlouhých meziplanetárních letech nadsvětelnou rychlostí, a jednak prodlužuje život a rozšiřuje schopnosti vědomí.
Herbertův svět, který je položen asi 20.000 let do budoucnosti poté, co pozemská civilizace již dávno opustila svou rodnou planetu, není rozhodně nijak vědecky dokonalý - Herbert se sice vyvaroval jakýmkoliv technickým popisům tím, že v ději románu jsou po zkušenosti s dávnou válkou mezi umělou inteligencí a lidmi zakázány počítače, a na rozdíl od jiných soudobých děl tak jeho romány nezastarávají, nicméně přes poměrně rozsáhlý průzkum podkladů nalezneme v popisu jeho světa řadu nesmyslů ale i protimluvů. To však nijak nebrání v tom, že se Duna již krátce po svém vydání stala kultovní záležitostí s desítkami miliónů oddaných čtenářů po celém světě.
Herbert sám v dalších letech napsal pět dalších objemných pokračování (jen pro dokreslení, každý díl má běžně kolem 450 až 650 stran!): Spasitel Duny (Dune Messiah, 1970), Děti Duny (Children of Dune, 1976), Božský imperátor Duny (God Emperor of Dune, 1981), Kacíři Duny (Heretics of Dune, 1984) a Kapitula: Duna (Chapterhouse: Dune, 1985). Pojeho smrti v psaní ságy dodnes dále pokračuje jeho syn Brian Herbert a spisovatel Kevin Anderson: Lovci Duny (Hunters of Dune, 2006), Píseční červi Duny (Sandworms of Dune, 2007), Předehra k Duně: Atreidové (Dune: House Atreides, 1999), Předehra k Duně: Harkonnenové (Dune: House Harkonnen, 2000), Předehra k Duně: Corrinové (Dune: House Corrino, 2001), Historie Duny: Služebnický džihád (Dune: The Butlerian Jihad, 2002), Historie Duny: Křížová výprava strojů (Dune: The Machine Crusade, 2003), Historie Duny: Bitva o Corrin (Dune: Battle of Corrin, 2004), Cesta k Duně (Road to Dune, 2005), Paul z Duny (Paul of Dune, 2008) a Vichry Duny (The Winds of Dune, 2009). Připravované jsou části Trůn Duny (The Throne of Dune) a Leto z Duny (Leto of Dune).
Podobné osudy jako původní román Duna sdílí i jeho první a nejlepší filmové zpracování z roku 1984 v režii a dle vlastního scénáře Davida Lynche, pro nějž to byl v pořadí teprve druhý film. - Snímek měl na svou dobu velmi obří rozpočet 42 miliónů dolarů a byl do kin uveden jako filmový trhák s masivní propagací. V amerických kinech však zcela propadl a nit suchou na něm nenechala jak filmová kritika, tak čtenáři, kterým se nelíbila Lynchova svébytná verze, jež se značně odchýlila od literární předlohy. - Z mého osobního pohledu je však Lynchova verze lepší pro svou střízlivost. Film sice slavil velký úspěch v Evropě a v Japonsku, a to u diváků i kritiky, jako celkový finanční propadák to však nezachránilo. Avšak podobně jako na počátku odmítaná knižní podoba, je dnes i Lynchův film brán jako kultovní záležitost.

Použitá literatura:

  1. Frank Herbert, Duna, Baronet, Praha: 2006.
  2. Frank Herbert, Wikipedia.
  3. Brian Herbert, Wikipedia.
  4. Dune (film), Wikipedia.
  5. Dune (novel), Wikipedia.
  6. Dune (saga), Wikipedia.
Zatím nikdo nehlasoval