V noci jsem snil, že jsem motýlem

Graham Greene napsal novelu Desátý muž v roce 1944 a to jako filmový námět pro hollywoodské studio MGM, se kterým byl Greene nucen jakožto začínající spisovatel uzavřít nevýhodnou smlouvu, kdy se krom jiného vzdal veškerých autorských práv. Ale film nebyl nakonec realizován a novela tak upadla do zapomnění a to jak v MGM, tak v paměti samotného Greena. V roce 1948 tak Greene napsal opět jako podklad ke scénáři jinou povídku s podobným názvem, avšak se zcela rozdílným motivem a to Třetí muž, jež byla naopak velmi úspěšně zfilmována, kdy stejnojmenný film je dnes považován za jeden z nejlepších snímků žánru noir. Samotná novela Desátý muž byla objevena až po čtyřiceti letech v roce 1983, kdy americký nakladatel Anthony Blond od MGM odkoupil veškerá práva a poslal ji Greenovi, aby na ní dle svého uvážení udělal případné úpravy. Greene si sice na text Desátého muže nevzpomínal, ale ve svém soukromém archivu objevil, že se tímto námětem jako možným filmovým scénářem zaobíral již v roce 1937.

Námět Desátého muže, který se sice v rámci novely odehrává ve fašistickým Německem okupované Francii, ale dle původního konceptu byl inspirován občanskou válkou ve Španělsku, do jisté míry připomíná slavnou existencialistickou povídku Zeď Jeana Paula Sartra, kdy v obou povídkách čeká skupina politických vězňů na ranní popravu. Ale Sartreho dílo je mnohem vybroušenější, má existencialistické vyznění a společný leitmotiv obou povídek, to jest zbabělost a zrada, má u Sartreho podobu paradoxu.

Ve vězeňské kobce je zavřeno třicet mužů z nichž se vydělují zejména dva, starosta jedné menší vesnice, jenž má jako jediný z vězňů u sebe hodinky, a dále poměrně movitý advokát Chavel. V mezičase je ve městě spáchán atentát na jednu exponovanou osobu a německým dozorcem je určeno, že každý desátý muž z řad vězňů bude v rámci aktu odplaty i varování popraven. Vězni se rozhodnou, že o tom, kdo bude popraven, budou losovat a jedním z těch tří, kdo si vytáhnou k smrti odsuzující los, je i advokát Chavel. Ten však se však na rozdíl od dvou zbylých odsouzenců k smrti, jež svůj úděl berou velmi klidně, chová velmi zbaběle a nabídne tomu z vězňů, kdo se obětuje místo něj, veškerý svůj majetek. - Nakonec se mu přihlásí mladík jménem Janvier, jenž s Chavelem podepíše darovací smlouvu a současně uzavře závěť ve prospěch své matky a jednovaječné sestry.

Po skončení války se Chavel, jenž se za okupace zapletl i jako kolaborant, skrývá pod jménem Charlot a bez práce i peněz nakonec dorazí k svému rodnému domu, který teď obývá Janvierova matka a sestra. - Zejména sestra chová ke zbabělému Chavelovi nenávist a tak se nyní Charlot snaží všemi způsoby utajit své pravé jméno.

Paradoxně však příběh o zbabělém advokátovi vyslyšel jiný člověk, někdejší slavný herec a kolaborant s fašisty Carosse, jenž se za Chavela vydává s tím, že se dozvěděl, že nová vláda zrušila platnost všech podobných darovacích smluv jako byla ta Chavelova. - Chavel, jenž se mezi tím do Janvierovy sestry zamiloval, tak stojí před paradoxním problémem, zda má prozradit svou pravou identitu a prozradit se jako lhář a zbabělec, nebo má přenechat jak svůj majetek tak Janvierovu sestru drzému Carossovi. Nakonec se rozhodne přiznat své pravé jméno, Caross jej postřelí do břicha a Chavel umírá šťastný, kdy sice ztratil svou draze vykoupený život, ale rehabilitoval se ze své zbabělosti.