V noci jsem snil, že jsem motýlem

Základní premisou románu Komedianti je, že každý člověk hraje navenek nějakou komedii, kdy před druhými předstírá to, čemu často sám věří a jen ve slabé chvilce si dokáže říci pravdu. Graham Greene však k vykreslení této nikterak originální myšlenky spotřeboval více než tři sta stran papíru, který namísto toho, aby byl zaobalen do psychologicko-existencialistické hávu, či měl alespoň ironický podtext, je podán jako čistě zábavný dobrodružný román, jenž se odehrává v exotickém prostředí Tahiti v době po nástupu krvavého diktátora Françoise Duvaliera známého také jako Papa Doc, disponuje řadou obskurních a zcela nevěrohodných postav a zejména pak nepřináší žádné téma, které by Greene nezpracoval již dříve a v mnohem lepším provedení.

Sám Greene byl na Haiti poměrně častým návštěvníkem, tedy až do vydání tohoto románu, který haitského diktátora velmi rozčílil tak, že proti Greenovi dokonce protestoval v mezinárodním tisku. Ale byl-li pro Greena hlavní podnět pro sepsání tohoto v kontextu Greenenova díla velmi chabého románu jeho politický a humanistický aktivismus, kdy se jakožto autor, jehož romány v dobách jeho největší slávy četly celosvětově milióny čtenářů, potom jeho cíl zůstal nedosažen. - Krvavý a brutální diktátor François Duvalier vládl na Haiti nerušeně a s otevřenou podporou Spojených Států, které Duvaliera hodnotily jako přímý protiklad „komunistického satana“ z Kuby Fidela Castra, až do své smrti v roce 1971 a po něm vládu převzal, opět s finanční i vojenskou podporou Spojených Států, jeho devatenáctiletý syn Jean-Claude Duvalier, jenž byl sice nakonec v roce 1986 nucen z Haiti emigrovat, ale přitom si nezapomněl vzít značnou část haitského národního pokladu. - Bez ohledu na úspěch Greenova románu, jenž byl v roce 1967 i úspěšně zfilmován s Elizabeth Taylorovou v jedné z hlavních rolí, se za třicet let vlády Duvalierů z Haiti stala jedna z nejchudších a nejzaostalejších zemí na světě.

Hlavní postavou a vypravěčem románu je asi šedesátiletý celoživotní dobrodruh Brown, jenž je díky dědictví po své matce majitelem luxusního hotelu Trianon v Port-au-Prince. Román však začíná na holandské nákladní lodi Medea, která veze i několik pasažérů. Krom Browna, jenž se na Haiti vrací poté, co se mu v New Yorku nepodařilo svůj hotel prodat, dále dva zapřísáhlé vegetariány pana a paní Smithovi, kteří chtějí na Haiti založit vegetariánskou osvětovou společnost. - Pan Smith s vegetariánstvím jakožto politickým programem dokonce kandidoval v roce 1948 na amerického prezidenta, ovšem kandidátku podal jen v jednom z amerických států a získal tak jen deset tisíc hlasů. Dalším spolucestujícím je major Jones, kterému však jeho vojenskou hodnost na lodi nikdo nevěří a je s výjimkou Smithových všemi považovat za podvodníka. - Jak se později ukáže, vše, co kolem sebe šířil, byly lži a na Haiti přijel proto, aby haitskému diktátorovi podvodem prodal neexistující zbraně.

Z Port-au-Prince utekli všichni turisté, řada vzdělanějších a bohatších Haiťanů emigrovala a Brownův hotel - pro který byl mimochodem předobrazem Hotel Oloffson, ve kterém Greene s oblibou bydlel - je zcela prázdný poté, co utekl i jeho personál. Brown se tak namísto hotelu věnuje především své milence, manželce jednoho jihoamerického ambasadora, Martě, se kterou však neustále jen vyvolává hádky.

Román nakonec končí tím, že se Brown pokusí provést Jonese, jenž neustále práší, jak bojoval v Barmě proti Japoncům, k povstalcům na severní straně ostrova, ale po přestřelce s haitskou tajnou policií zvanou Tonton Macoute, jen nucen emigrovat do Dominikánské republiky na sousední části ostrova. Jones je zastřelen policií poté, co pro své ploché nohy, nedokáže držet krok s povstaleckou skupinou, a Marta i s manželem odjíždí na jinou diplomatickou štaci.

Hlavní ingredience z Komediantů, to jest milostná zápletka a prostředí exotické země, se prolíná napříč celým Greenovým díle v čele s jeho vrcholnými romány Jádro věci z roku 1948 a Tichý Američan z roku 1955. A tedy nejen co do tématu, ústřední zápletky, notně vykonstruovaného příběhu, nevěrohodných postav, ale i absence originality či nečekaného vývoje, je tento román jeden z nejslabších z celého Greeneho díla.