„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Lev Nikolajevič Tolstoj: Dětství, chlapectví, jinošství

Lev Nikolajevič Tolstoj: Dětství, chlapectví, jinošství

Lev Nikolajevič Tolstoj: Dětství, chlapectví, jinošství

Детство (1852), Отрочество (1854), Юность (1856)

Po přečtení volné trilogie Lva Nikolajeviče Tolstého Dětství, Chlapectví a Jinošství by se chtělo vykřiknout, toť vrcholné dílo jednoho z největších humanistů, jež se kdy narodil. Dílo, ve kterém zúročil své celoživotní poselství a uplatnil to nejlepší ze svého uměleckého vyjádření. Avšak tato trilogie není počinem zasloužilého a obdivovaného spisovatele, ale je prvotinou, prvním literárním pokusem.
Všechny tři části volného cyklu Tolstoj zvěřejnil v soudobém prestižním literárním časopise Sovremennik (Современник). První část Dětství publikoval v roce 1852 pod pseudonymem „L.N.„, ale po obrovském úspěchou, kterou tato novela zaznamenala jak u čtenářů a kritiky ale i u předních spisovatelů té doby v čele s Ivanem Sergejevičem Turgeněvem, již další části - Chlapectví v roce 1854 a Jinošství v roce 1856 - zveřejnil pod vlastním jménem.
V celé trilogii Tolstoj míchá vzpomínky a reálné události z vlastního života s fikcí a uměleckou nadsázkou, avšak dokonale ztvárnění osoby vypraveče - alter ega Tolstého - Nikolaje, ale i důraz na jeho vnitřní svět, kdy je příběh vyprávěn prostřednictvím nálad, pocitů a emocí, dává čtenáři zapomenout na to, že čte pouhý román a naopak v něm vzbuzuje dojem vniknutí do velmi intimní sféry autentického Tolstoje.
V prvé části Dětství, která je vyprávěna v časovém rozmezí jednoho roku, je vypravěči 10 let. Seznamuje nás s reáliemi rodinného statku, o svém vztahu k otci, matce, bratrovi Voloďovi, německému učiteli Karlu Ivanoviči, ale i nejbližším služebným. Vlastní příběh začíná v předvečer svého odjezdu do Moskvy, kam odjíždí společně s otcem a bratrem, aby se mu dostalo společenského vychování. Po půl roce matka, která zůstala na statku, onemocní a krátce po jejich spěšném návratu i umírá. Vypravěčova citová vazba se tak z matky přesouvá na o dva roky staršího bratra Voloďu, protože s otcem, vášnivým hazardním hráčem, jenž si navíc udržoval řadu milenek, měl jen čistě uctivý vztah.
V druhé části Chlapectví je vypravěči okolo 15 let. V tomto období zažívá své první platonické lásky, zařazuje se do společnosti tím, že se zúčastní prvního tanečního bálu, ale jeho život se točí především kolem přípravy na přijímací zkoušky na univerzitu. Starý a bodrý rodinný učitel Karl Ivanovič, kterého měli oba chlapci od raného dětství, byl nahrazen škrobeným francouzským vychovatelem St.-Jerôme, se kterým Nikolaj prožívá své první období vzdoru.
V třetí části Jinošství se s vynikajícím prospěchem z přijímacích zkoušek stává nejprve studentem bratr Voloďa, o rok později i sedmnáctiletý Nikolaj. Jako studijní obor si vybral matematiku, ale školu navštěvuje spíše kvůli přátelům a nově nabytým společenským stykům. Vlastní přednášky neposlouchá a není tedy velkého divu, že je na konci školního roku vyhozen.
V tomto období také umírá vypravěčova babička, jež díky svým stykům společensky povznášela celou rodinu na úrověň nejvyšších společenkých kruhů. Celý její majetek je odkázán Nikolajevově mladší sestře, aby se snad nedostal do rukou otce, který již značnou část rodinného majetku prohrál v kartách. Otec se ožení s nepříliš vzdělanou ženou z vedlejší vesnice, celá rodina tak zažívá strmý pád ze své společenské prestiži. Ale jak Nikolaj tak jeho bratr se již de facto emancipují a žijí samostatné životy.
Avšak vlastnímu příběhu je zcela nadřazena rovina citová, kdy by se často nezřízené emoce hlavního hrdiny daly krájet, a českému čtenáři se tak často vytane příměr často používaný například u Dostojevského - ruská duše.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.3 (3 hlasy)