Kategorie
28. Červen 2012
Satirická komedie Václava Havla Žebrácká opera vznikla v roce 1972, ale pomineme-li před policií utajené představení, jež v roce 1975 uskutečnilo Divadlo na tahu v režii Andreje Krobota - konkrétně 1. listopadu 1975 v hospodě U Čelikovských v Horních Počernicích, kdy se StB o představení dověděla až šest dnů poté - měla hra svou oficiální premiéru až v červnu roku 1990, kdy ji v režii Jiřího Menzela uvedl Čihoherní klub. A právě Jiří Menzel se o rok později chopil i režie filmové verze, jež z této veleúspěšné divadelní inscenace - byla na repertoáru divadla mezi 14. červnem 1990 a 13.&květnem 1994 a dosáhla 180 repríz - do velké míry čerpá a sdílí s ní i řadu herců:
V divadelní i filmové verzi se tak objevili Josef Abrhám jako Mack, šéf zlodějské organizace a Nina Divíšková jako Elizabeth Peachumová, manželka konkurenční zločinecké organizace. V dalších rolích pak Jiří Zahajský, Barbora Leichnerová, Jana Břežková, Veronika Freimanová, Kateřina Frýbová, Libuše Šafránková, Jana Švandová, Mahulena Bočanová, Rudolf Hrušínský ml., Oldřich Vízner a Ondřej Vetchý. Do role Wiliama Peachuma Menzel namísto Jiřího Kodeta obsadil Mariána Labudu a do role Billa Lockita, velitele policie, namísto Petra Nárožného Rudolfa Hrušínského.
Filmová verze ale již zdaleka nedosáhla kvality ale i divácké úspěšnosti verze divadelní a to již proto, že se nejednalo o plnohodnotně natočený film, jako spíš o filmovou verzi divadelního představení, kdy však platí, že to co funguje na divadelním jevišti, již nefunguje na filmovém plátně. Tuto chybu si ostatně zopakoval i sám Václav Havel, jenž se v roce 2011 chopil režie filmové verze svého dramatu Odcházení z roku 2007. Možná poněkud paradoxně je tak ve filmové verzi absolutním vrcholem výkon Rudolfa Hrušínského v roli policejního šéfa Lockita, kdy Hrušínský jako jeden z mála herců nehrál i v inscenaci Čihoherního klubu. A naopak jednoznačným zklamáním je ve filmu herectví Josefa Abraháma, jenž ve filmu působí velmi mdle a bez života, tedy jako naprostý opak své postavy Macka, jenž je nelítostným vrahem ale i neodolatelným svůdníkem.
Původní námět Žebrácké opery vychází z lidové opery Johna Gaye z roku 1728, který svůj opus pojal jako satirický protiklad ke kýčovitým operám italským, a jako přeobraz svého námětu si vzal poměry soudobého Londýna se všudypřítomnou korupcí, ale i žebráky a zloději. Dnes je ale mnohem slavnější operetní částečně jazzová verze, kterou v roce 1928 pod názvem Třígrošová opera napsal Bertolt Brecht. (Brecht pak v roce 1934 svou operetu rozšířil do literární formy Třígrošového románu.) Ale dalších intepretací původní Gayovy opery bychom napočítali desítky a to včetně hned několika verzí filmových, kdy však jak verze dramatická Václava Havla, tak verze filmová Jiřího Menzela rozhodně nepatří mezi ty nejpovedenější.
Žebrácká opera, Československo 1991, 94 min.
námět: John Gay, Václav Havel
režie: Jiří Menzel
scénář: Jiří Menzel, Václav Havel
kamera: Jaromír Šofr
hudba: Jan Klusák
kostýmy: Zuzana Máchová, Věra Linhartová, Irena Seidlová
hrají:
Josef Abrhám … šéf podsvětí kapitán Macheth zvaný Mack,
Marián Labuda … William Peachum, Mackův konkurent,
Nina Divíšková … Elizabeth Peachumová,
Libuše Šafránková … prostitutka Jenny,
Rudolf Hrušínský … policejní velitel Bill Lockit,
Veronika Freimanová … Lockitova dcera Lucy,
Barbora Leichnerová … Polly, dcera Peachumových,
Jiří Zahajský … kapsář Harry Filch,
Oldřich Vízner … Jim, Mackův komplic,
Ondřej Vetchý … Jack, Mackův komplic,
Jeremy Irons … vězeň,
Jana Břežková … Mary Lockitová,
Kateřina Frýbová … majitelka vykřičeného domu Diana,
Jana Švandová … prostitutka Betty,
Mahulena Bočanová … prostitutka Vicky,
Naďa Kotrčová … prostitutka Ingrid,
Miloslav Štibich … četník,
Rudolf Hrušínský ml. … četník John,
Jiří Lír … vévoda z Glosteru,
Pavel Zedníček … zloděj / slepý žebrák
John Gay (30. června 1685 –
John Gay (30. června 1685 – 4. prosince 1732) byl anglický básník a dramatik. Jeho nejznámějším dílem je parodická hra Žebrácká opera (The Beggar’s Opera, 1728), zhudebněná Johannem Christophem Pepuschem, v českém prostředí známá díky adaptacím Bertolda Brechta (s hudbou Kurta Weilla) a Václava Havla a také díky následné filmové adaptaci Jiřího Menzla.
Submitted by Kdokoliv (bez ověření)
on Ne, 05/03/2017 - 08:33