V noci jsem snil, že jsem motýlem

„Materiál pro rodáky jsem sbíral dlouho, vlastně už od roku 1946. Scénář jsem napsal na rozmezí let 1966 a 1967. Postavy jsou inspirovány skutečností, ale také mou fantazií. Bude to spíš elegie, elegický příběh i jakási kronika (moravského městečka od roku 1945 až po naše časy) nebo snad pasionól. Exteriéry natáčíme na Vysočině - v městečku Bystré a jeho okolí. Obyvatelé si tam zachovali svoji osobnost, nepodlehli stereotypům téhle civilizace. Mohli jsme z místních občanů vybrat řadu výborných typů, u kterých je ještě živý a neformální vztah k přírodě. Jejich „hraní" sladíme s profesionálními představiteli, kteří však také mojí své kořeny na venkově. Hlavní roli vytváří Rodek Brzobohatý, ten vyrostl právě na Valašsku. Vladimír Menšík pochází z Vyškova na Hané. Václav Lohniský - ten je zase z Krkonoš. A Bróďa? (VI. Brodský) Ten umí ještě po valašsku mluvit. Nebo Ilja Prachař - moravčisko! Kapitolou pro sebe je Waldemar Matuška - veliká člověčina, člověk posedlý hudbou a také rytíř, ať se to vzalo, kde se vzalo. Budu vyprávět o střetávání světů rodáků, ale i světa zvířat a přírody se světem lidským. Já věřím po svém na paralelní světy. A dimenze všech těch světů by se měly v Rodácích prolnout, dát něco vyššího, údernějšího, emocionálnějšího, než je jen primární pohled na život. K tomu všemu mně musí pomoci kontrapunkt, paralela a řada dalších prostředků. Obrovskou roli v tom bude hrát kamera Jaroslava Kučery, který umí tyhle dimenze dobře udělat - třeba jeho stromy, to jsou stromy jako živé bytosti. Všichni dobří rodáci jsou filmem mého srdce, jsou i mým návratem ke kořenům. Já v Rodácích dělám to, co mně bylo souzeno, co začal můj otec, matka a moji sousedé. A dělám to rád."

„Kořeny tohoto filmu bych hledal až někde u »Touhy«. První povídka o chlapci vyústila v Kocourovi, povídka o mamince a Anděla předpověděly Rodáky. Já jsem na tento film totiž myslel už v roce 1956, ještě než jsem »Touhu« točit. Samozřejmě, že dnes ho dělám jinak, než bych ho dělal tetkrát Jsem starší, zkušenější, chtěl bych, aby se v něm snoubila jistá nostalgie s velkou bujarostí. Ten začátek filmu po válce je přece velká sranda, všichni jsme chtěli bohatě žít, všechno se v nás uvolnilo. Na a pak přichází rok 1948... Ne, nechci sledovat politický vývoj, ale osudy sedmi kamarádů a Veselé vdovy, ty jsou hlavní v mém fílmu."

„Podstatné situace byly jiné, jenom mnohá fakta odpovídala skutečností. Bertin byl zastřelen diverzantem, Veselá vdova taková byla, Zášínek zemřel na rohu býka, Jařka Pyřk byl taky, i s tou smrtí, jenom František ještě žije, ačkoliv ve filmu se nedočká lepší doby. Nedá se tedy mluvit o přesném dodržování životní reality."

„Zdejší krajina v podstatě odpovídá svým charakterem okolí Kerče, náměstíčko je také podobné, jenže tady je to přece jiné, řekl bych výhodnější pro natáčení. A i když ve filmu nebude kopírován život obce, přece jenom bych se tam v Kerči cítil vázán lidmi, prostředím. Tady mohu snáze dosáhnout onoho nutného povýšení až do zjednodušení charakterů lidí, osudů i doby."

„Všechno tu bude spojeno s barevným vyjádřením, které vychází z prudkých změn ročních období a je ve vztahu k osudům a událostem. Barevná skladba jde do důsledku ve všech záběrech a scénách. V tomto filmu je záležitostí tří lidí. Ester Krumbachová vypracovala barevný scénář, kterého se kameraman Jaroslav Kučera drží. V kostýmech i v přírodních záběrech... je to těžká práce. Barva tu má svůj filmový grunt. Třeba: po radostném nástupu svěží zeleně těsně po válce přichází střetání, které se projeví v barvě."

„V Kocourovi byl barevný princip jiný, tady je spojen s filosofickým dosahem, se snahou zvýraznit osudy lidí a země. Jiná barva je ve chvílích veselí, jiná ve chvílích umírání či smrtí. Myslím si, že moderní film se v budoucnu bez barvy neobejde. U nás jsme v tom poněkud pozadu, ale stále víc se barva stává nutným funkčním prvkem.

To chce ovšem naprosto jiný způsob střihu, barevný film se nedá skládat jako černobílý. Ale ve střižně jsem rád, uvědomím si tam vždy mnoho věcí a chtěl bych, aby byl střihač spolutvůrcem. Je to další člověk, který přichází k filmu nezatížen, neunaven, má čerstvé oči, nový pohled a může proto mnoho pomoci."