„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Absurdní divadlo

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek, proslul zejména jako zakladatel, umělecký šéf a ředitel Pražského komorního divadla, jež ve svém vrcholném období v letech 2002 až 2012 působilo v prostorách Divadla komedie. Ale Pařízek je proslulý i jako divadelní režisér, dramaturg či scénograf, kdy bohužel pro českého diváka krom domovského Pražského komorního divadla, jež proslulo uvádím divadelních her i dramatizací děl literárních německých a rakouských moderních autorů, notně působí za jižními a západními českými hranicemi a to ve Vídni, Kolíně nad Rýnem, v Curychu, Düsseldorfu či Brémách. Jednou z mála příležitostí shlédnout Pařízkovu inscenaci je pak asi nejočekávanější a současně i nejoceňovanější inscenace této sezóny a to představení Zahradní slavnost, které Pařízek nastudoval ve Stavovském divadle, činoherní scéně Národního divadla v Praze.
Nosorožec

Nosorožec

Národní divadlo, respektive její činoherní nová scéna, se dle vlastní koncepce snaží o uvádění moderního dramatu - a příspěvkem k této snaze je i uvedení 55 let staré hry Nosorožec od francouzsky píšícího dramatika rumunského původu Eugène Ionesco. Současnost a určitou světovost mělo představení dodat i mezinárodní složení uměleckého týmu v čele s rumunským režisérem inscenace Gáborem Tompa, návrh scéna pochází od německého scénografa rumunského původu Helmutha Stürmera, kostýmy navrhla rumunská kostymérka Carmencita Brojboiu, masky vytvořila maďarská návrhářka Ilona Varga Járó a autor hudby je rumunský skladatel Vasile Sirli. Světovost však ale narušuje herecké obsazení, ve kterém se vsadilo na osvědčené tváře a členy činoherního souboru Národního divadla v čele s Davidem Prachařem, Václavem Postráneckým a Ondřejem Pavelkou.
Ladislav Smoček: Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho

Ladislav Smoček: Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho

1966

Dr. Zvonek Burke se po několika měsíčním pobytu v lázních vrací do svého milovaného pokojíku v bytě paní Outěchové. Avšak její dcera Svatava se má vdávat a Dr. Burke tak musí po více než dvacetiletém pobytu pokojík opustit. Burke však sdělení paní Outěchové o nadcházejícím sňatku neporozumí a snaží se ošklivou a poněkud již přestárlou Svatavu nabídne za manželku svému vědeckému kolegovi Tichému. Tichý zpočátku odmítá, Burke se mezitím snaží Svatavě vymluvit svatbu s panem Václavem a Svatava omdlívá ve skříni poté, co se nadýchala par z čištěného svatebního závoje. - Burke potom omylem přiškrtí i kolegu Tichého, zavře do skříně i omdlelou paní Outěchovou a paličkou omráčeného pana Václava. Burke, který se považuje hned za čtyřnásobného vraha, zamkne pokoj a spolkne klíč. Avšak domněle zavraždění přijdou po chvíli k sobě, Burke ve zmatku opouští byt a budoucí manželé v pokoji zasedají k pečené huse.