V noci jsem snil, že jsem motýlem

Vlastní biografie obvykle přichází jako završení celoživotního díla a lze ji často chápat jako ukončení aktivní spisovatelské dráhy. - Graham Greene svou biografii napsal ve svých šestašedesáti letech, kdy měl před sebou ještě celých deset plodného období, ve kterých mimo napsal jeden ze svých nejlepších románů Honorární konzul, psychologický román s tématem tajné služby z doby studené války Lidský faktor a dále oblíbený humoristický román Doktor Fišer ze Ženevy aneb Večírek s třaskavinou.

Autobiografii Kus života, jež mapuje prvních třicet let Greeneova života, pak více než jako bilancování úspěšného, ba jednoho z nejúspěšnějších autorů 20. století, lze charakterizovat jako relativizování vlastní osobnosti, kdy Greene sám sebe nepopisuje jako génia či rebela vzpouzejícímu se pravidlům většinové společnosti, ale spíše jako trosečníka, kterému se díky souhře šťastných okolností nakonec podařilo prorazit a obohatit světovou beletrii.

Greeneovy vzpomínky začínají ve věku čtyř až pěti let, ale pro obdivovatele Greeneova díla, které mnohdy a mnohými čtenáři i recenzenty díky mnoha paralelám s životními osudy autora považováno za autobiografické a osoba vypravěčů za jeho alter ego, je zajímavější období dospívání, ve kterém se Greene stal obdivovatelem literatury ale i divadla zejména díky faktu, že často chodil za školu, podnikal tajné výpravy do Londýna, či jeho nevázané období studií v Oxfordu, kde se více než rozvinutí vědomostí věnoval přísunu enormního množství alkoholu tak, že se stal vůči účinkům alkoholu zcela imunní až do konce svého života, či období duševní prázdnoty a nudy, ze které se Greene vytrhával tím, že s bratrovým revolverem hrál sám se sebou ruskou ruletu. V tomto období se Greene na krátké období stal členem britské komunistické strany či se snažil stát německým špionem.

Pro pochopení Greeneovy tvorby je důležié i jeho období tápání, kdy začínal jako vychovatel, měl odcestovat jako účetní do čínského Šanghaje, či několik let pracoval jako novinář. Avšak klíčový je zejména Greeneovo rozhodnutí stát se katolíkem, kdy Greenea jakožto bezvěrce a ateisty katolicismus, kdy v protestantské Anglii má katolická církev velmi okrajové, ne-li dokonce opovrhované, postavení, fascinovaly a postupně obrátily filozofující hovory s jedním myšlenkově velmi otevřeným katolickým knězem.

Greeneovy vzpomínky končí u vydání jeho tří prvních, již v době svého vydání velmi špatných a dnes zcela neznámých románů Člověk v člověku (1929), Smysl činu (1930) a Co se šeptá po setmění (1931), kdy po vydání prvního románu odešel z relativně dobře placeného místa v deníku Times.