V noci jsem snil, že jsem motýlem

Václav Kaplický je snad vedle Aloise Jiráska vůbec nejplodnější český autor historického románu, nicméně snad jen krom slavného Kladiva na čarodějnice z roku 1963 zdaleka nepřekročil stín své doby.

Do literární historie Kaplický vstoupil zejména díky svému autobiografickému svědectví z ruských legií Gornostaj, ve kterém popisuje podmínky v československém internačním táboře na ostrově Gornostaj nedaleko Vladivostoku, kde byli díky lsti československého vedení takřka rok zadržováni vůdci vzpoury, kteří nesouhlasili s rozhodnutím Tomáše Garrique Masaryka a Rastislava Štefánika podřídit se velení francouzské armády.

Lze dokonce říci, že žánr historického románu, v Kaplického podání krom inkvizičního Kladiva na čarodějnice jen velmi nemastných a neslaných kvalit, je dán právě důsledky své někdejší kritiky potažmo své legionářské minulosti vůbec, kdy jedině středověká témata byla uznána jako zcela neškodná i pro enfant terrible Václava Kaplického.

Život alchymistův je Kaplického vůbec poslední dílo, které napsal, avšak v žádném ohledu v něm nevykročil ze stínu svých několika desítek dalších obdobných dílek. Ba, Kaplického naivita, mnohá a to nejen historická zkreslení, ale i neznalost mnoha dalších paralel v okultních hnutích, zaráží zvláště v přímém srovnání s Kladivem na čarodějnice, které Kaplický zpracoval mnohem pečlivěji s tím, že je do velké míry podložené na pravdivých historických událostech.