„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Salman Rushdie: Satanské verše

Salman Rushdie: Satanské verše

Salman Rushdie: Satanské verše

Pro průměrného obyvatele Evropy, jež má za sebou staleté boje o náboženskou toleranci, jsou události kolem Satanských veršů (název je odvozen od poněkud sporné původní verze 53. sútry Koránu Sarat-annajim {Sútra Hvězdy}, ve které měl Prorok oslavovat tři předislámské bohyně al-Lát a al-´Uzzá a Manát, ale verše později jako dílo ďáblovo zavrhl) zcela nepochopitelné, byť pro tolik liberální západní myšlení byla satira na účet Ježíše Krista ještě před několika málo desítkami let přísné tabu (viz Moje zápisky Leonida Andrejeva).
Krátce po svém vydání v září 1988 Satanské verše vyvolaly velkou kontroverzi v celém islámském světě - již 5. října byla kniha zakázána v Indii, 24. listopadu v Jihoafrické republice a krátce na to i v Pákistánu, Saúdské Arábii, Egyptě, Somálsku, Bangladéši, Súdánu, Malajsii, Indonésii a Kataru. 14. ledna 1989 byly její výtisky protestantivně páleny v anglickém Bradforu, 12. února bylo při veřejných protestech v Islámábádu policií zabito pět lidí, 14. února Ruholláh Chomejní, duchovní vůdce Iránu, vyhlásil na Rushdieho fatwu, protože se nejen provinil proti islámské víře, kdy se v Satanských verších mnohokrát vyznává ze svého bezvěrectví, ale navíc Muslimy urazil i svou satirou proroka Muhammeda. 24. února pak za smrt Rushdieho Chomejní vyhlásil odměnu 3. mil. dolarů. Téhož dne bylo policií při protestech před Britskou ambasádou v Bombaji usmrceno 12 lidí. Další lidé zemřeli v Egyptě ale i na mnoha dalších místech. Kniha byla též mnohokrát veřejně pálena. V roce 1991 byl v Tokiu ubodán její japonský překladatel, pobodán italský překladatel v Miláně, v roce 1993 pak zastřelen překladatel do norštiny. 37 hotelových hostů uhořelo při veřejných protestech proti tureckému překladateli.
„Tímto dávám na vědomí všem horlivým muslimům na celém světě, že autor knihy s názvem Satanské verše - která byla napsána, vytištěna a publikována jako útok na Islám, Proroka a Korán – jakož i všichni, kdo se podíleli na jejím vydání a jsou zodpovědní za její obsah, jsou odsouzeni k smrti.
Vyzývám všechny horlivé muslimy, aby je popravili rychle, tam kde je naleznou, takže už se nikdo další neodváží napadat muslimské svátosti. Boží vůlí je, kdokoli by byl zabit na této cestě, stává se mučedníkem.“
Ajatolláh Chomejní, 1988
Pro západní svět jsou Satanské verše verše symbolem boje umění proti zpátečnictví a náboženskému fanatismu, avšak Islám za sebou nemá staletí náboženské nesvobody, metod inkvizice i církevního boje o světskou nadvládu, proto není víra v Boha a jeho proroka Muhammeda projevem nevzdělanosti, jak by se mohlo z pohledu průměrného Evropana zdát, ale životní názorem, zatímco naše sekularizace a ateismus zase nejsou ani tak doprovodným jevem myšlenkového pokroku a civilizace, ale přetrháním železných okovů, jež však vzhledem k odlišnému vývoji nemají v Islámu paralely.
A Salman Rushdie si byl nucen vzhledem ke svému muslimskému původu být vědom, že Satanské verše budou brány jako provokace i urážka a nelze se tedy nedomnívat, že Rushdie není zdaleka tím nevinným umělcem, jak se snaží prezentovat a jak je ostatně i v Západním světě zcela nekriticky přijímán, ale Satanské verše byly prvoplánově zamýšleny jako obchodní artikl, jenž díky předpokládané kontroverzi a protestům dodá zboží reklamu a potažmo prodejnost. - Tento obchodní model si Rushdie vyzkoušel již v roce 1980 na knize Půlnoční děti (Midnight’s children), pro kterou byl sice donucen emigrovat z Indie, ale kniha se díky této reklamě setkala s nebývalým zájmem ze strany západních čtenářů a z Rushdieho se stal přes noc celosvětově známý spisovatel.
V roce 1990 se Rushdie sice pokusil o jednostranný dialog ve formě svého eseje V dobré víře (In Good Faith), ve kterém se omluvil z urážky vůči Islámu a Prorokovi, což učinil i mnohokrát poté, ale současně přívržence svého bývalého náboženství dále provokoval v otevřených zpovědích, ve kterých se vyznával z praktikování černé magie a alchymismu i z přátelství s poněkud kontroverzními okultisty v čele s Antonem LaVey, autorem Satanské Bible.
Nicméně po smrti Ajatolláha Chomejního v roce 1989 se pod politicko-ekonomickými tlaky ze strany Evropské Unie a Velké Británie postupně zmírňoval postoj Iránu tak, že Iránský prezident Mohammed Chatamí v rozhovoru pro New York Times prohlásil, že Iránská vláda se Rushdiem již nijak nezabývá. V roce 1993 mluvčí Íránského parlamentu Nateq Nouri prohlásil, že Írán nemá a nikdy neměl v úmyslu Rushdieho usmrtit, nicméně nejvyšší státní prokurátor Morteza Moqtadie v den 10. výročí vyhlášení fatwy zopakoval, že je nutné Rushdieho zabít:
„Prolití krve tohoto muže je povinnost. Každý muslim, který slyší urážku Proroka, musí usmrtit tu osobu, která spáchala tu urážku. Nejlépe je, aby se ho pokusili nejdříve usmrtit ti lidé, kteří jsou mu nejblíže.“[1]
V roce 1999 vypsala jedna íránská organizace za Rushdieho hlavu odměnu ve výši 2,8 mil. dolarů a roce letošním (tj. 2005) Chomejního fatwu potvrdil Nejvyšší iránský duchovní vůdce Ajatoláh Chameneí s tím, že fatwu může zrušit jen smrt odsouzeného či duchovní ve stejně vysokém postavení jako Ruholláh Chomejní.

Použitá literatura:

  1. Featured Author: Salman Rushdie, With News and Reviews From the Archives of The New York Times.
  2. Salman Rushdie: The Satanic Verses, from Wikipedia - the free encyclopedia.

Pavučina:

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 3.9 (9 hlasů)