V noci jsem snil, že jsem motýlem

Za vnější fasádou hovorového jazyka ulice s oslavami chlastu, šoustání, sraní, střídání zaměstnání, žen i podnájmů můžeme objevit skutečnou osobnost Charlese Bukowského s jeho permanentními pocity méněcennosti, společenského podřadnosti ale i přes proklamovanou chlapáckost i hlubokou citlivostí, empatií a bystrým úsudkem. To co však činí z Charlese Bukowského originálem vysoko čnějícím nad zástupy svých napodobitelů a literárních plagiátorů je desetiletá zkušenost životního dna a osobní destrukce, kterou Bukowski opatřil patřičným nadhledem, sebeironií a velmi originálním smyslem pro humor. To vše ruku v ruce s pěstěním pocitu vlastní výjimečnosti ať již jako člověka tak jako spisovatele a zneuznaného následovníka Ernesta Hemingwaye a Francise Scotta Fitzgeralda.