„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Rakouská literatura

Publikumsbeschimpfung, 1966

„vy chataři, vy Češi, vy špinaví cikáni, vy čumilové, vy Mongolové, vy hovada…“
Peter Handke: Spílání publiku

Peter Handke: Spílání publiku

8. června 1966 byla v rámci akce zvané Týden experimentálního divadla ve frankfurtském divadle Theater am Turm uvedena hra začínajícího autora Petera Handkeho Spílání publiku, jež krom předpokládané provokace s následným pobouřením veřejnosti znamenala i jeden z revolučních okamžiků v dějinách moderního divadla. - Spílání publiku nebyla zdaleka první divadelní provokace, kdy již ve 20. letech 20. století probíhaly dadaistické divadelní performance, kdy se například zhasl divadelní sál a namísto divadelního představení herci házeli mezi překvapené diváky kuličky, či již v roce 1948 Eugène Ionesco napsal surrealistickou antihru s parodováním textu z učebnice angličtiny Plešatá zpěvačka. Handke však oproti všem podobným pokusům přinesl novou koncepci v tom, že jeho hra, či snad lépe antihra, se neobrací k diváku s jakýmkoliv sdělením a herci mají „zakázáno“ hrát - Handke proto herce nenazývá herci ale spíkry, či v českém překladu mluvčími.
Stefan Zweig: Amok

Stefan Zweig: Amok

Amok, 1922

Rakouský spisovatel Stefan Zweig patřil v době svého vrcholného tvůrčího období ve 20. a 30. letech, kdy světu vládl Sigmund Freud a psychoanalýza, jež mu byly velkou inspirací, mezi vůbec nejznámější a nejvydávanější spisovatele. Dnešní čtenář jej ale bude znát zejména prostřednictvím dvou knih a to sbírky povídek Amok z roku 1922 a románu Netrpělivost srdce z roku 1939.
Robert Musil: Muž bez vlastností

Robert Musil: Muž bez vlastností

Der Mann ohne Eigenschaften, 1930, 1943

Rakouský spisovatel Robert Musil napsal pouhé dva romány, několik sbírek povídek a dále též přispíval do novin svými eseji. Jeho dílo nezaznamenalo nijak závratný rozruch tak, že se takřka po celou svou literární kariéru potýkal s chudobou a dle legendy, se jeho pohřbu v Ženevě roku 1942, kam Musil emigroval po nacistickém záboru Rakouska, zúčastnilo osm lidí a vdova poté rozprášila jeho popel v opuštěné zahradě a prázdnou urnu hodila do řeky. Dnes Robert Musil sice také nemá dlouhé zástupy čtenářů, ale pro svůj vytříbený styl, smysl pro detail, intelektuální hloubku a celkové literární kvality je pokládán za jednoho z nejlepších spisovatelů 20. století a jeho vrcholný román Muž bez vlastností, na kterém pracoval více než dvacet let (od roku 1921 až do své smrti v roce 1942) je pokládán vedle Hledání ztraceného času Marcela Prousta, Oddysea Jamese Joyce či Procesu a Zámku Franze Kafky za vůbec nejklíčovější literární dílo minulého století.

Das Vermächtnis Kains, Teil 1.: Die Liebe - Venus im Pelz, 1870

Leopold von Sacher-Masoch: Venuše v kožichu

Leopold von Sacher-Masoch: Venuše v kožichu

Když Leopold von Sacher-Masoch v roce 1870 vydal spis Láska, který měl tvořit první část plánovaného šestidílného cyklu Kainovo dědictví, vzbudil velmi příznivý ohlas jak u čtenářů tak u soudobých recenzentů a Sacher-Masoch se konečně etabloval jako úspěšný spisovatel. A byť byla součástí románu i novela Venuše v kožichu, která je dnes považována na bibli sexuální deviace masochismu, nevzbudilo to žádné pohoršení ani ze strany soudobých velmi konzervativních čtenářů, natož pak reakci jinak velmi přísné rakousko-uherské cenzury. - To, že německý psychiatr Richard von Krafft-Ebing ve svém spisu z roku 1886 Psychopathia Sexualis označil Venuši v kožichu jako typické dílo typu sexuální deviace, kterou po autoru novely nazval masochismus, se sice zasloužilo o nesmrtelnost této novely i samotného autora, současně to však Sacher-Masocha vyřadilo ze všech veřejných knihoven, ale i dějin literatury.