„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Sbírka povídek

Rozinky a mandle

Rozinky a mandle

Rozinky a mandle, 1968

V roce 1968 učinilo nakladatelství Odeon velmi významný literární počin a vydalo antalogii povídek nejvýznamnějších autorů v jidiš a to v novém překladu Jakuba Markoviče, který stál i za konkrétním výběrem zastoupených autorů. - Ve výboru je tak zastoupeno jednadvacet autorů a necelých padesát povídek.
Tennessee Williams: Louka modrých dětí

Tennessee Williams: Louka modrých dětí

The Knightly Quest: a Novella and Four Short Stories, 1966

Tennessee Williams je proslulý jako jeden z nejvýznamnější dramatiků 20. století, kdy je autorem více než 50 divadelních her, nichž mnohé jsou synonymem moderního psychologického dramatu (z těch nejznámějších jsou to například Skleněný zvěřinec - 1944, Tramvaj do stanice Touha - 1947, Kočka na rozpálené střeše - 1955). Méně známý, ba v českém překladu takřka neznámý, je Tennessee Williams co by spisovatel, jenž je autorem dvou velmi úspěšných románů (Římské jaro paní Stoneové - 1950 a Moise a svět rozumu - 1973) a dále celé řady povídek.
Stefan Zweig: Amok

Stefan Zweig: Amok

Amok, 1922

Rakouský spisovatel Stefan Zweig patřil v době svého vrcholného tvůrčího období ve 20. a 30. letech, kdy světu vládl Sigmund Freud a psychoanalýza, jež mu byly velkou inspirací, mezi vůbec nejznámější a nejvydávanější spisovatele. Dnešní čtenář jej ale bude znát zejména prostřednictvím dvou knih a to sbírky povídek Amok z roku 1922 a románu Netrpělivost srdce z roku 1939.
Witold Gombrowicz: Naše erotické drama

Witold Gombrowicz: Naše erotické drama

1944–1945

Dílo jednoho z nejvýznamnějších polských spisovatelů a dramatiků 20. století, Witolda Gombrowicze, se k českému čtenáři začalo v dávkách dostávat až po roce 1990. Jeho nejvýznamnější díla díla à la Ferdydurke, Trans-Atlantik, Pornografie či Kosmos, pak dokonce byla do češtiny přeložena až v posledních několika letech. Jako perlička pro polanisty či zaryté milovníky Gombrowicze pak bylo vydání souboru Naše erotické drama, jež shrnuje 8 Gombrowiczových článků, které Gombrowicz ve stavu finanční nouze publikoval ve španělsky psaném argentinském časopise Aquí Está a to v letech 1944–1945.
Leo Rosten: Pan Kaplan má stále třídu rád

Leo Rosten: Pan Kaplan má stále třídu rád

Leo Rosten sice vystudoval filozofii a ekonomii, ale po svém absolutoriu počátkem 30. let nemohl vzhledem k hospodářské krizi získat práci ve svém oboru a proto po několik let vyučoval angličtinu na večerní škole pro přistěhovalce. Své zážitky poté zhmotnil v sérii povídek v prestižním časopise The New Yorker. Aby ale tyto humoristické črty nebyly spojovány s jeho badatelským dílem a neohrozily tak jeho vědecké stipendium, vydával je pod pseudonymem Leonard Q. Ross.
Hector Hugh Munro - Saki

Hector Hugh Munro - Saki

The Best of Saki, 1950

Hector Hugh Munro, známější pod svým pseudonymem Saki, je typický představitel suchého anglického humoru, ve kterém laškuje zejména na účet příslušníků vyšší střední třídy, kteří sní o tom, stát se členem tříd nejvyšších. Zkráceně tedy toho typů lidí, které bychom dnes nazývali maloměšťáckými. Munroův humor však mnohdy zmrazí úsměv na čtenářových rtech tím, že je příliš autentický a přes vtipnou pointu se nelze nevyvarovat pocitu, že vychází z vlastní autorovy zkušenosti.
Graham Greene: Smíme si půjčit vašeho manžela?

Graham Greene: Smíme si půjčit vašeho manžela?

May We Borrow Your Husband? (and Other Comedies of the Sexual Life), 1967

Souborné dílo Grahama Greena čítá celkem na padesát svazků od mladických básnických výlevů, přes dobrodružné a detektivní romány, vrcholné psychologické opusy, pro které se Greenovi přezdívá spisovatel svědomí, až po eseje, scénáře, divadelní hry a cestopisy. A k tomu všemu se Greene ve volných chvilkách a prvoplánovitě spíše pro vlastní pobavení pokouší proniknout i do čistě humoristického žánru.
Jan Novák: Komouši, grázlové, cikáni, fízlové & básníci

Jan Novák: Komouši, grázlové, cikáni, fízlové & básníci

Commies, Crooks, Gypsies, Spooks & Poets, 1995

Jan Novák pronikl do povědomí širší čtenářské veřejnosti až v souvislosti s oceněním svého dokumentárně laděného románu Zatím dobrý jakožto nejlepší knihy roku 2005 v rámci nejprestižnější české literární ceny Magnesia Litera.
Julio Cortázar: Ten, kdo chodí kolem

Julio Cortázar: Ten, kdo chodí kolem

Alguien que anda por ahí y otros relatos, 1977

V 60. letech 20. století se započal zcela nevídaný rozmach latinskoamerické literatury, kdy pod přímým vlivem díla Jamese Joyce, Williama Faulknera, Virginie Woolfové ale i Franze Kafky, se na literárním nebi vyrojila celá plejáda původních autorů, kteří do vínku moderní světové literatury přinesli novátorské postupy založené na experimentu s překračováním hranic zažitých pravidel ale i na zcela nových literárních postupech.
Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy

Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy

Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy, 1929

Karel Čapek je co do kontextu české prózy brán jako jedna z největších osobností a je u nás i v zahraničí čten s neměnnou intenzitou bez ohledu na změnu režimů, které se v minulosti Čapka pokusili častovat nejrozmanitějšími nálepkami.
logo-kniha.jpg

logo-kniha.jpg

Apokryfy, 1932 (Kniha apokryfů, 1945)

Bylo by velkým nedoceněním snižovat osobnost Karla Čapka na pouhého, byť celosvětově proslulého, spisovatele. Naopak, jeho dílo, poselství i význam dalece přesahují původní literární hranice nejen směrem k humanistické filozofii, ve které byl Čapek společně s Tomášem Garrigue Masarykem jednou z předních představitelů, ale Čapka lze položit za vůdčí osobnost, jež udávala krok ale i morální a intelektuální úroveň celé soudobé společnosti.
Leonid Nikolajevič Andrejev: Propast a jiné povídky

Leonid Nikolajevič Andrejev: Propast a jiné povídky

Sbírce povídek Leonida Nikolajeviče Andrejeva Propast a jiné povídky tak, jak ji vydalo v roce 1996 nakladatelství Maťa, co do kvality i věhlasu jednoznačně vévodí slavná Fixní idea z roku 1902, která se k českému čtenáři dostala již za příspěvku nakladatelství Votobia z téhož roku, anebo v podobě několika divadelních dramatizací, ať již v podání Divadla Dialog v Plzni z roku 2006 nebo brněnského Divadla U stolu s premiérou v březnu 2007.
Eugène Ionesco: Fotografie plukovníka

Eugène Ionesco: Fotografie plukovníka

La photo du colonel, 1962

Jen ostudou, kulturní zaostalostí i dluhem vůči modernímu divadlu lze nazvat ignorance s jakou česká divadla zcela opomíjejí dramatické dílo absurdního dramatu jakožto dominantního směru divadla 20. století, Eugèna Ionesca, kdy české divadlo stále nesplatilo svůj dlouholetý dluh a Ionescově nastudování se ostentativně vyhýbá.