„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Duben 2013

Friedrich Dürrenmatt: Podezření

Friedrich Dürrenmatt: Podezření

Verdacht, 1951

Umělecké počátky dnes nestora švýcarské německy psané literatury Friedricha Dürrenmatta nebyly jednoduché. Jeho první divadelní hra Psáno jest, kterou napsal v letech 1945/46 byla uvedena v roce 1947, první věhlas mu přinesla dvojice detektivních novel Soudce a jeho kat z roku 1950 a Podezření z roku 1951, jež vycházely na pokračování v časopise Der Schweizerische Beobachter. Ale první velký finanční úspěch mu zajistila až série rozhlasových her z let 1952 až 1954, které psal na objednávku pro německý rozhlas. - Některé z nich později přepracoval i pro divadelní provedení - nejznámější je Herkules a Augiášův chlév z roku 1954.
Friedrich Dürrenmatt: Soudce a jeho kat

Friedrich Dürrenmatt: Soudce a jeho kat

Der Richter und sein Henker, 1950

Friedrich Dürrenmatt je zařazován mezi klasiky německé literatury a dramatu, ale oceňována je zejména raná část jeho tvorby, konkrétně pak jeho dvě detektivní novely Soudce a jeho kat z roku 1950 a Podezření z roku 1951, a dále pak divadelní komedie Návštěva staré dámy z roku 1956. Obecně je Dürrenmattovo dílo vyzdvihováno pro svůj satirický podtext ale i filozofické přesahy. Díky mnoha paralelám - díla psaná v němčině, pobyt ve Švýcarsku, malý generační rozdíl i orientace na epické divadlo - bývá Friedrich Dürrenmatt srovnáván s politicky ale i divadelně angažovaným německým dramatikem Bertoltem Brechtem, který však na rozdíl od Dürrenmatta zaujímal mnohem radikálnější postoje, působil nejen jako autor ale i jako režisér ba dokonce i jako divadelní ředitel, ale zejména divadlo pojímal jako způsob osvěty.
U nás si tykáme, miláčku

U nás si tykáme, miláčku

Autorský snímek Marca Meyera U nás si tykáme, miláčku působí jako námět z absurdního dramatu. - Osamělý Oliver těsně před Vánoci unese několik dalších lidí, zazdí se s nimi v nejvyšším patře paneláku kdesi ve východním Berlíně a ráno jim prostě oznámí, že je pokládá za svou novou rodinu. - On sám je nyní otec, sedmdesátiletá Maya babička, asi pětatřicetiletá Sofie jeho manželka a matka trojice dětí: dvacetileté tulačky Edny, desetiletého astmatika Ennia a kojence, kterého Oliver vytáhl z baby boxu. Rodinu pak ještě završí squaterský souded Horst jakožto dědeček.
Bertolt Brecht - Život Galileiho

Bertolt Brecht - Život Galileiho

Jako druhou premiéru letošní sezóny 2012/2013 uvedlo pražské Divadlo Na zábradlí hru Bertolta Brechta Život Galileiho a to v upravené režijní koncepci Davida Czesanyho, jenž hru zkrátil, zeštíhlil o několik vedlejších postav a zejména pak převedl děj z renezanční Padovy a Florencie do současné hi-tech reality.
Edgar Lawrence Doctorow: Světová výstava

Edgar Lawrence Doctorow: Světová výstava

World’s fair, 1985

Edgar Lawrence Doctorow staví svůj autorský styl na kombinaci reálně podaného příběhu, jehož autentičnost podporuje tím, že děj umisťuje do všeobecně známých míst, anebo do něj v okrajových úlohách vkládá známé historické postavy, a čisté autorovy fikce. A nejinak je tomu u jeho románu Světová výstava z roku 1985, který navenek, a to díky mnoha paralelám s autorovými biografickými údaji, navíc budí dojem vzpomínkové autobiografie.
Michail Bulgakov: Bílá garda

Michail Bulgakov: Bílá garda

Белая гвардия, (napsán 1924, prvně publikován 1966)

Drtivá část díla Michaila Bulgakova neprošla za jeho života cenzorským dohledem sovětské propagandy a byla publikována či veřejně uvedena až s odstupem několika desítek let od svého vzniku, respektive po Bulgakovově tragické smrti z uštvání a vyčerpání. A nejinak tomu bylo u v případě prvního románu Bílá garda, který Bulgakov dopsal již v roce 1924, ale poprvé byl vydán až v době relativního uvolnění totalitní cenzury v roce 1966.
Isaac Asimov: Já, robot

Isaac Asimov: Já, robot

I, Robot (1950)

Autorem pojmu „robot“, ale i prvního literárního díla o robotech - konkrétně divadelního dramatu z roku 1920 R.U.R. (Rossum's Universal Robots), jež slavilo obrovský celosvětový úspěch ve 20. a 30. letech - je sice Karel Čapek (samotné slovo „robot“ vymyslel jeho bratr Josef), ale za skutečného vynálezce a objevitele moderní robotiky je považován až americký spisovatel Isaac Asimov, jenž již v roce 1942 ve své povídce Hra na honěnou poprvé definoval tři základní a dodnes v robotickém průmyslu poplatné zákony robotiky:
Francoise Saganová: Tři romány o lásce

Francoise Saganová: Tři romány o lásce

Dans un mois, dans un an (1957)
Aimez-vous Brahms... (1959)
Un certain sourire (1956)

Françoise Saganová vstoupila do dějin francouzské literatury ve svých osmnácti letech v roce 1954, kdy v prestižním nakladatelství Reného Julliarda vydala román Dobrý den smutku, jenž byl velmi dobře přijat jak kritikou, tak zejména čtenáři. Pro vydání své prvotiny si Saganová, skutečným občanským jménem Françoise Quoirez, zvolila umělecký pseudonym Sagan, který si vypůjčila od postavy Princesse de Sagan z díla Hledání ztraceného času Marcela Prousta.

Maus: A Survivor's Tale, My Father Bleeds History (1986)
Maus: And Here My Troubles Began (1991)

Art Spiegelman: Maus

Art Spiegelman: Maus

Je takřka nemožné spočítat obrovské množství literárních, výtvarných ale i filmových uměleckých děl, které nějakým způsobem reflektují holokaust jakožto jednu z nejsmutnějších epoch v dějinách lidstva. Ba naopak, vlivem neustálého opakování, rozmělňování, používání mnohých klišé ale i tabuizace nechtěných faktů, se umělecké ztvárnění holokaustu stalo synonymem nudy, povrchnosti i vyčpělosti. Téma holokaustu, koncentračních táborů a systematické vyhlazování celých národů na základě rasistické ideologie bylo zopakováno tolikrát a v tolika různých formách, že jako nosné téma již nemá nejenže co říci, ale pro drtivou část lidstva se stalo prázdným pojmem.
A podobně vyprázdněným pojmem se mohlo stát i téma komunismu, o kterém opět vzniklo nesčetné množství literárních děl, jež se snaží s větší či menší objektivitou naklonit jazýček vah čtenářova názoru na tu či onu stranu, ale k pochopení podstaty si postačí přečíst útloučké bajkové podobenství Farma zvířat George Orwella a „Nullum est iam dictum, quod non dictum sit prius“ (a tím bylo řečeno vše).
Kategorie
24. Duben 2013