28. Září 2011
Česká literatura
05. Červen 2011
Na základě dávné vzpomínky odkudsi z novin spolu sepsali spisovatel Josef Škvorecký a filmový režisér Evald Schorm scénář o kostelníkovi, který se kdesi v zapadlé vesničce v horách po několik měsíců vydával za kněze a byl nakonec odhalen biskupem shodou okolností v předvečer dne, kdy se jej jakožto reakcionáře a štváče chystala zatknout tajná policie.
04. Červen 2011
Gesammelte Werke in Einzelausgaben, 1997
Podívám-li se seznam vydání díla Egona Erwina Kische za posledních 40 let, nemůžu se ubránit dojmu, že Kisch u nás upadl v takřka zapomnění. Zatímco v němčině patří mezi nejčastěji vydávané autory vůbec, v češtině můžeme počet vydání jeho díla během uplynulých čtyř dekád spočítat na prstech jedné ruky. Ba, jako čtenáři jsme stále odkázáni na překlady z konce 40. až 60. let, které trpí značnými cenzorskými úpravami, ač Kisch, na rozdíl od svého blízkého známého a soukmenovce, Franze Kafky, nikdy neupadl do oficiální nemilosti a naopak přes dobrou znalost skutečných poměrů v bolševickém Sovětském Svazu nikdy nezradil svou příslušnost v komunistické straně (členem Komunistické strany Rakouska se stal v roce 1919)
01. Červen 2011
1966
Řekne-li se jméno Jiří Brdečka, asi každému se jako první vybaví asociace s filmem Limonádový Joe z roku 1964, ve kterém Brdečka figuruje jako autor námětu a scénáře. Leckdo další pak dodá i asociaci s knižní podobou tohoto námětu, či dokonce pak i jeho původní divadelní stvárnění. Snad jen pro úplnost se sluší dodat i verzi loutkovou. - Již množství forem, do kterých Brdečka dokázal tento námět převést, naznačuje, že Brdečka byl nadčasovou renezanční osobností. A tento dojem potvrzuje jen pouhý výčet filmů, u kterých se podepsal jako dramaturg či scénárista: Císařův pekař a pekařův císař, Byl jednou jeden král, Až přijde kocour, Baron Prášil, Vlčí jáma, Adéla ještě nevečeřela, Pric a veřernice, Obušku z pytle ven! a mnoho dalších. A co do věhlasu jeho filmové části by se jistě mohla vyrovnat i jeho literární tvorba, kde krom zmíněného Limonádového Joa je pro své filmové ztvárnění režii Věry Chytilové proslulá povídka Faunovo značně pokročilé odpoledne.
30. Květen 2011
1926
Je již dějinným paradoxem, že jeden z nejlepších českých psychologických románů, Hlídač č. 47 Josefa Kopty, který byl již kráce po svém vydání v roce 1926 přeložen do všech hlavních světových jazyků, a v roce 1937 se i dočkal poměrně zdařilého filmového zpracování a to v režii Josefa Rovenského, je dnes znám více ze zcela nepodařené filmové adaptace v režii Filipa Renče z roku 2008, kterou v přímém srovnání s kvalitami původní Koptovy předlohy nemůžeme nazvat jinak jež jako jednou z „nejprasáčtějších“ literárních adaptací, jež byly kdy natočeny.
Kategorie
15. Říjen 2010
1921
1920
Kategorie
14. Říjen 2010
1937
14. Říjen 2010
1936
Kategorie
14. Říjen 2010
1929
JAK SE ZAKLÁDAJÍ ZAHRÁDKY
Zahrádky je možno zakládati několikerým způsobem; nejlepší je
ten, že se na to vezme zahradník. Zahradník vám tam nasází všelijaké hůlky,
proutí a košťátka, o kterých tvrdí, že jsou to javory, hlohy, bezy, vysokokmeny,
polokmeny a jiné přírodní druhy; potom se ryje v hlíně, zobrací ji naruby a zase
ji uplácá, udělá ze škvárů cestičky, nastrká tu a tam do země jakési zvadlé
lupení, o němž prohlašuje, že to jsou pereny, naseje na příští trávník semínko,
jež nazývá anglickým jílkem a psinečkem, psárkou, poháňkou a bojínkem, a potom
odejde, nechávaje za sebou zahrádku hnědou a holou, jako byla dne prvého o
stvoření světa; jen vám klade na srdce, abyste tu všechnu hlínu země denně
pečlivě kropili, a až vzejde tráva, abyste si nechali přivézt na cestičky písek.
Nu dobře.
Kategorie
28. Září 2010
Vladimír miloval periférii, miloval stále rozkopané ulice, z jejichž útrob bylo vyrváno potrubí, elektrické vedení a telefony, všechny ty černé a vzduté pruty, které objímají svými chapadly zděšené konvenční chodce jako hadi Laokoonovo sousoší, Vladimír miloval vysypané čerstvě pálené cihly a dlaždice jen tak pohozené na hromadách surové hlíny… tu odhalenou metodu vnitřností velkoměsta a přirovnával ty rozkopané ulice ke své grafice, nacházel vždy ve zmatku tvůrčí postupy, takže podle Vladimíra by bylo nejlepší sice spravit všechny ty kanalizace a elektrické vedení, všechna ta potrubí a spoje, ale všechno pak nechat jen tak, jen tak přemostěné fošnami a narychlo sbitými mostky, zrovna tak, jak je to pod katedrálou svatého Víta, když se objeví další rotunda, další kostelík. Vladimír se nikdy nemohl dosyta vynadívat na tu odhalenou krásu, ve které chaos má řád.
Kategorie
28. Září 2010
Řetěz vyleštěný od dělnických rukou, článek za článkem se blyštěl ve slunečních mašlích a páskách, které pramenily ze žaluzií větracích věží cáglágru, ve kterém u stropu stál jeřáb, a v gondole toho jeřábu dřímala jeřábnice, měla nataženou bílou ruku a v lokti odbarvenou hlavu, a tu ruku a hlavu odtínal sluneční pruh.
- « první
- ‹ předchozí
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- …
- následující ›
- poslední »