„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

William Shakespeare

29. Prosinec 2008
Svět se mění, nicméně William Shakespeare zůstává a každá generace se s ním musí po svém vypořádat a zařadit do kontextu své doby tak, že jeho dílo nejen nerezaví, ale právě Shakespearovi náleží primát nejhranějšího dramatika vůbec. A byť v Jitru kouzelníků z pera Romana Sikory nezůstal z původního Shakespearova Macbetha kámen na kameni, nelze jej neporovnat, a to dodejme hned úvodem, s mnohem vydařenější Shakespearovskou interpretací na motiv Večera Tříkrálového (úvodní představení letošního absolventského ročníku JAMU) či dokonce s loňským Hamletem v podání HaDivadla, ke kterému má svou volností i nejblíže.
A Šejkspír, byl dobrej básník?[1]
Letní Shakespearovské slavnosti mají za sebou již docela bohatou historii a od prvního představení Snu noci svatojánské (tehdy s vynikajícím Milošem Kopeckým) k letošnímu Romeu a Julii je už s čím srovnávat. Z účelové akce umělecky i lidsky, oživit Pražský hrad, se stala monumentální slavnost, jež je s napětím očekávána celou divadelní sezónu - letos hostovala již ve třech městech a nenechal si ji ujít ani průměrný konzument televizních zpráv. S přibývajícím počtem diváků však postupně klesá nabídka, a z původní myšlenky Slavností - představit Shakespearovo dílo v podání hned několika divadelních souborů, víceméně zůstává již jen hlavní letošní představení Romea a Julie a opakování loňského Hamleta.
Hamlet

Hamlet

Hamlet. To není pouhá hra. Hamlet je současně i divadelní normou. Divadlo, jež by neuvedlo Hamleta, není skutečným divadlem. - Tedy alespoň v této asociaci se mi jeví letošní premiérové uvedení Hamleta v rámci brněnského divadla Husa na provázku. V nastudování bez hlubších souvislostí, bez vyřčených otázek, bez odpovědí. Neboli Hamleta pro Hamleta, ale zejména pro své zviditelnění, kdy jako by se Huse zkrátil dech a tak na diváka vytáhla ten nejtěžší kalibr.
Večer tříkrálový aneb Co kdo chce

Večer tříkrálový aneb Co kdo chce

Jana Janěková se přes relativně značný počet televizních, filmových ale i divadelních rolí zapsala do povědomí širší divácké obce zejména svým hereckým „výkonem“ v někdejším pokusu televize Nova o americký sitcom v českém hávu, Nováci. Méně známé je pak již v posledních letech dominantnější specializace, co by divadelní režisérky a příležitostné dramaturgičky, kdy krom scén regionálních moravských divadel působí zejména jako vedoucí pedagožka, potažmo umělecká vedoucí, ateliéru muzikálového herectví divadelní fakulty JAMU v Brně.
Dvě divadelní premiéry her od stejného autora, v podání stejného režiséra a navíc v rozmezí jednoho měsíce, by bylo i přes zvuk jmen svých autorů, a to ať již Williama Shakespeara na straně dramatika, Oxany Smilkové jako režisérky, tak tvůrčího prostředí divadelního Studia Marta, smrtící kombinací, kdy se Hra na Leara s premiérou 4. září s Komedií omylů s premiérou 1. října opravdu překrývá.
První premiéra sezóny v mnohém předesílá, kudy a kam se bude divadlo odebírat. V případě Studia Marta v Brně má pak tato premiéra punc zcela zásadní, protože se pro většinu zúčastněných, tedy členů absolventského ročníku divadelní fakulty JAMU, jedná o de facto první veřejné krůčky po divadelních prknech a jednak má toto první představení charakter určité výkladní skříně, protože je velmi zdůkladna studováno a cvičeno takřka celý předchozí školní rok.
23. Prosinec 2008
Večer tříkrálový

Večer tříkrálový

Jako zjevení na divadelním nebi se jeví letošní premiérová inscenace Studia Marta v Brně Večer tříkrálový Williama Shakespeara, která s plnohodnotným zachováním originálních slovních přesmyček (scénář byl vytvořen s přihlédnutím k překladům Martina Hilského a Aloise Bejblíka) převedla původní středověký děj do nedaleké současnosti (přesněji do 30. let 20. stol.) tak, že společně se značným osekáním děje hra získala nejen žhavou aktuálnost, ale společně s komediální přímočarostí i podtext červené sexuální linie.
Král Lear

Král Lear

William Shakespeare se nedá ošidit a tak jako lze v jeho stínu dobýt svět, tak si mnoho herců v jeho plamenech popálilo svá z falešné slávy narostlá křídla. Jiří Pecha v hlavní roli Leara, na níž Shakespearovo nejlepší drama Král Lear stojí i padá, měl pak svou úlohu navíc ztíženu s neodbytným
18. Prosinec 2008
Hamlet

Hamlet

HaDivadlo v Brně již několik roků hledá svou vlastní tvář a i když se pohybuje na rozmezí experimentálního a tradičně laděného divadla, není ve skutečnosti ani jedním z nich. Divadlu dlouhodobě chybí silná vůdčí osobnost, jež by jasně vyprofilovala uměleckou koncepci a schází ji i osobnost na straně režie a dramaturgie. Ránou z milosti pak byl v uplynulých letech postupný odchod herecké výkladní skříně HaDivadla v osobách Pavla Lišky či Tomáše Matonohy a dalších.
21. Květen 2008
Marná lásky snaha

Marná lásky snaha

Mladý navarský král a jeho tři přátelé se rozhodnou založit akademii, kde budou po tři roky bez vnějších radostí a žen zejména studovat umění, vědu a filozofii. Avšak krátce po slavnostním slibu přijíždí na navarský dvůr francouzská princezna se svými třemi společnicemi, které jsou nejen krásné, ale i vtipné a především zcela neodolatelné tak, že je zaděláno na klasickou komedii plnou vtipných zápletek a slovních přestřelek. Autorem není nikdo jiný než klasik tohoto žánru nejpovolanější, William Shakespeare, a inscenaci nastudovalo královéhradecké Klicperovo divadlo.
Romeo a Julie

Romeo a Julie

Kníže jako uklízečka, Kapulet a Montek sledují dechovku Josefa Zímy, Romeo se podroušený potácí z non-stop baru, Julie potají kouří ve svém pokojíčku a konečně scéna tvořená řadou překližkových skříní, které se proměňují v domy, v pokoje, ale slouží i jako průchozí dveře. - To vše jsou vnější kulisy inscenace klasického příběhu Williama Shakespeara Romeo a Julie, který dvacetisedmiletá režisérka Anna Petrželková rozbila na kusy, aby z něj znovuposkládala originální podobu nejznámějšího příběhu lásky, jež je namísto renezanční Verony umístěn do současnosti mezi paneláky někde na okraji města.