V noci jsem snil, že jsem motýlem

Právě pro zcela nezpochybnitelné literární kvality Ladislava Fukse, jehož známost, dosah i význam spadají daleko za hranice české prózy, by bylo možné sbírku Fuksových lehce groteskních povídek Smrt morčete označit za literární křeč snad hodnou jedině mladého začínajícího autora. Nicméně chabé kvality povídek s ústřední Smrtí morčete by bylo možné přejít bez hlubšího zastavení se, nebýt jak Fuksova dosavadního díla, kdy jej román Pan Theodor Mundstock či volný cyklus Mí černovlasí bratři ve velmi krátkém období proslavily po celém světě, tak posledního příspěvku v této sbírce - co do rozsahu novely Cesta do zaslíbené země.

Se jménem Mircea Eliade bývá nejčastěji asociován přívlastek „nejznámější Rumun“. Do studia religionistiky (vědy o náboženství) či filozofie zasvěcenější vášnivý čtenář připojí asi i výčet jeho celosvětově známých děl Dějiny náboženského myšlení, Pojednání o dějinách náboženství či Mýtus o věčném návratu, nicméně Eliadeho záběr je nepoměrně širší a mimo jiné patří jeho próza balancující na hraně mezi literaturou a mytologií, ke které, co do literární kvality, bohužel často sklouzává.

Ač je Anton Pavlovič Čechov považován za zakladatele moderního dramatu a Čechovovo dílo je dnes synonymem pro jeho nejslavnější divadelní hry, není jeho cesta k základům a současně vrcholům dramatu 20. století zdaleka tak jednoznačná. - Veškeré Čechovovy dramatické pokusy, od první celovečerní hry Ivanov v roce 1887 až po Racka o devět let později, skončily jako naprosté propadáky, a snad dokonce i na smetišti dějin, nebýt toho, že Racka v roce 1898 znovu uvedlo Moskevské umělecké divadlo, jenž do historie světového divadla vstoupilo pod svou zkratkou MCHAT (Moskovskij chudožestvennyj těatr), které jako první dokázalo rozpoznat Čechovovu dramatickou genialitu a zachovalo jej tak pro další divadelní generace.

Povídkové dílo Gustava Meyrinka stojí sice proti jeho románům, jež jej proslavily, poněkud v pozadí, ale zatímco si čtenář u Golema plně uvědomuje autorovu fikci a fantazii položenou v reálných kulisách pražského židovského ghetta, může být při čtení povídek velmi zmatený, protože se v nich míchají autobiografické prvky, ale i celé životní příběhy autora s okultními či náboženskými tématy, jenž jsou přetaveny do brilantní literární podoby.