„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Duben 2012

Julio Medem: Chaotická Ana

Julio Medem: Chaotická Ana

Banální a hloupá, ale též mystická a hlubokomyslná - snímek španělského filmového samouka Julia Medema z roku 2008 Chaotická Ana rozděluje své díváky právě do těchto dvou neslučitelných skupin, z nichž ta první s velkou pravděpodobností ani neshlédne film do konce, zatímco v té druhé zanechá dlouhodobou intenzivní vzpomínku. V každém případě, Julio Medem je velmi nadaný režisér, jenž má velký talent zaujmout diváky, současně však ve svých filmech nepřináší nic nového a jeho vyprávěné příběhy jsou ve své snaze o hledání vyššího metafyzického principu až naivně dětinské. Dokáže to ale zabalit do krásného obalu a do hlavních rolí obsadit ty nejrásnější herečky soudobé španělské generace tak, že jeho filmy lze bez pojorativního dvojsmyslu označit na krásné kýče. Přesto ale jeho snímky sklízí úspěch jak u diváků, tak jsou ověnčeny mnoha cenami ze světových filmových festivalů.
Josef Škvorecký: Lvíče

Josef Škvorecký: Lvíče

1969

Satiricky pojaté novele Lvíče dal Josef Škvorecký podtitul Koncové detektivní melodrama s tím, že jak zůrazňuje úvodem, všechny postavy i jejich charaktery jsou zcela smyšlené a novela samotná není nic jiného než pouhou brakovou detektivkou. Ale Josef Škvorecký je znám nejen jako jeden z nejlepších českých spisovatelů 2. poloviny 20. století, či jako výborný vypravěč i pozorovatel, ale již od své prvotiny Zbabělci (z let 1948-49 vydáno ale až roku 1958) proslul svým ironií prodchnutým humorem. Detektivní zápletka Lvíčete, jež je pro své filmové ztvárnění i anglický překlad novely též známa pod názvem Flirt se slečnou Stříbrnou, je v příběhu jaksi navíc, a tvoří v něm jen pointu přidanou právě jen proto, aby novela mohla být nazvána detektivní variací na nevážné téma. Škvorecký ale opět proslul tím, že vnější háv takřka humoristicky laděného díla, je u něj pouhou zástěnou, za kterou se skrývá nejenom satira ale i velmi trefně pojatá kritika tak, že i nebýt faktu, že v roce 1969 emigroval do Kanady, byla takřka po celé období mezi léty 1948 až 1989, krom krátkého mezidobí v 2. polovině 60. let, drtivá část jeho díla zakázána.
Josef Škvorecký: Prima sezóna

Josef Škvorecký: Prima sezóna

1975

Nedávno zesnulý Josef Škvorecký byl v okruhu svých známých přezdíván jako Danny Smiřický a to po svém literárním alter egu, jenž jako postava prochází napříč hned několika Škvoreckého klíčovými romány -Zbabělci (1948-49), Tankový prapor (1954), Mirákl (1972) a Prima sezóna (1975), které však s výjimkou Zbabělců vydaných v roce 1958, byly poprvé publikovány až v Škvoreckého exilovém nakladatelství v Torontu '68 Publishers a k českému čtenáři se tak dostaly až po roce 1989.
Milan Šteindler: O život

Milan Šteindler: O život

Milan Šteindler proslul zejména v 80. letech jako jeden ze zakladatelů a vůdčích osobnosti slavného divadla Sklep, či jako protagonista neméně slavné televizní satiry Česká soda z raných 90 let. Krom toho je znám prostřednictvím mnoha filmových rolí či v neposlední řadě i jako filmový režisér.
Ubu se baví

Ubu se baví

Inscenace divadla Na Zábradlí Ubu se baví se svým názvem odkazuje na slavné drama zakladatele patafyziky i žánru absurdního dramatu Alfreda Jarryho - Ubu králem. Ale již osobnost režiséra a autora koncepce Jiřího Havelky dává znát, že Ubu se baví nebude variací na Krále Ubu, ale hra si Ubuvo jméno pouze vypůjčuje pro zdůraznění absurdnosti svého námětu i provedení.
Vojtěch Jasný: Všichni dobří rodáci

Vojtěch Jasný: Všichni dobří rodáci

Nejslavnější snímek jednoho z nejslavnějších českých režisérů Vojtěcha Jasného, Všichni dobří rodáci, je ve své vnější podstatě jen kronikou jedné malé moravské vesnice a to z období mezi roky 1945 až 1957. Proměny společenských vztahů po nástupu komunistické diktatury v únoru 1948, s následnou nucenou kolektivizací s následným terorem všech dle hesla „kdo nejde s námi jde proti nám“ jsou ilustrovány na osmici hlavních postav, původně kamarádů, jejichž vzájemné vztahy se postupně rozklížily tak, že se stali nesmiřitelnými nepřáteli.
Robert Musil: Muž bez vlastností

Robert Musil: Muž bez vlastností

Der Mann ohne Eigenschaften, 1930, 1943

Rakouský spisovatel Robert Musil napsal pouhé dva romány, několik sbírek povídek a dále též přispíval do novin svými eseji. Jeho dílo nezaznamenalo nijak závratný rozruch tak, že se takřka po celou svou literární kariéru potýkal s chudobou a dle legendy, se jeho pohřbu v Ženevě roku 1942, kam Musil emigroval po nacistickém záboru Rakouska, zúčastnilo osm lidí a vdova poté rozprášila jeho popel v opuštěné zahradě a prázdnou urnu hodila do řeky. Dnes Robert Musil sice také nemá dlouhé zástupy čtenářů, ale pro svůj vytříbený styl, smysl pro detail, intelektuální hloubku a celkové literární kvality je pokládán za jednoho z nejlepších spisovatelů 20. století a jeho vrcholný román Muž bez vlastností, na kterém pracoval více než dvacet let (od roku 1921 až do své smrti v roce 1942) je pokládán vedle Hledání ztraceného času Marcela Prousta, Oddysea Jamese Joyce či Procesu a Zámku Franze Kafky za vůbec nejklíčovější literární dílo minulého století.
Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj

Воскресение, 1899

Lev Nikolajevič Tolstoj je jedním z nejznámějších a nejuznávanějších spisovatelů celé literární historie a to přesto, že napsal pouhé 3 romány (přirozeně krom desítek dalších povídek, novel, dramat, traktátů, pohádek či pedagogických děl). Tolstoj rovněž proslul jako jedna z nejhumanističtějších osobností, ale též jako pedantický autor, jež svá díla domýšlel do nejmenších detailů, několikrát je přepisoval či část díla, jež nebyla zcela v souladu s jeho pozdějším světonázorem, potlačoval a odmítal je po několik desítek let vydat tak, že byla publikována až po jeho smrti. - Román Vojna a mír psal v průběhu šesti let mezi roky 1864 až 1869, Annu Kareninu pět let mezi roky 1873 až 1877 a například slavná novela Hadži Murat, kterou Tolstoj psal osm let mezi roky 1896 až 1904 čekala na své první vydání v roce 1912, tedy rok po Tolstého smrti, dlouhých osm let.
August Strindberg: Tanec smrti

August Strindberg: Tanec smrti

Švédský básník, dramatik, prozaik ale i malíř August Strindberg napsal několik desítek básnických sbírek, divadelních her, románů a povídkových souborů, jež dodnes patří mezi živá a často vydávaná i uváděná díla. Přesto je dnes Strindberg více než pro své dílo více proslulý jako nepřítel manželství či dokonce i jako nepřítel žen. Je jisté, že Strindberg byl maniakální osobnost, kdy období horečného tvůrčího zápalu střídal s obdobími plných depresí. Současně se Strindberg hned třikrát oženil a zase rozvedl. Přesto bychom v jeho osobním životě jen stěží hledali pro tuto pejorativní nálepku nepřítele manželství a manželek nějaké reálné opodstatnění.
Oskar Roehler: Elementární částice

Oskar Roehler: Elementární částice

V pořadí druhý román dnes čtyřiapadesátiletého spisovatele Michela Houellebecqa Elementární částice vzbudil po své vydání v roce 1998 veřejné pobouření a kontroverzi u generace starších, ale i literární senzaci a kultovní záležitost u čtenářů generace mladší a to tím, že významně posunul hranice uměleckého estetického vnímaní na území, které bylo před jeho románem zasvěceno čistě pornografické literatuře. Ale stejně či spíše více kontroverzní jsou další z jeho doposud šestice publikovaných románů, kdy například pro ten třetí v pořadí, Platforma z roku 2001, byl Houellebecq obžalován z podněcování rasové nenávisti.