21. Prosinec 2013
Rád vídám, lenivko má sladká,
svítit bělostí
tvou kůži jako lesklá látka
hebkou nahostí.
Z hloubky tvých vlasů stoupá hoře
vůně svíravé,
jsou vonné, nepokojné moře,
modře-hnědavé;
na němž jak loď, která se vzbouzí
z noční únavy,
má duše do nebes se hrouží
širé dálavy.
Tvé oči, z nichž se nedívají
slzy ani smích,
jsou tvrdé šperk, zlato spájí
s ocelí se v nich.
Když rytmicky jdeš po chodníku,
chladně spanilá,
ty hádě hůlky kouzelníků,
jak bys tančila!
A pod nákladem lenivosti
hlava dítěte,
ta kolébá se s loudavostí
chůzí slůněte.
Trup houpe se a protahuje,
jako loď se chví,
jež z boku na bok ponořuje
do vod ráhnoví.
Jak vlna, která táním vzrůstá
morén ledových,
když slina naplní tvá ústa
k břehu zoubků tvých,
mně je, že české víno piji,
hořce vítězné,
tekuté ráje, které sijí
hvězdy v srdce mé.
Verze pro tisk- Přidat komentář
- 4995x přečteno
Zaslat e-mailem
