„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Had, který tančí

Rád vídám, lenivko má sladká,
svítit bělostí
tvou kůži jako lesklá látka
hebkou nahostí.
 
Z hloubky tvých vlasů stoupá hoře
vůně svíravé,
jsou vonné, nepokojné moře,
modře-hnědavé;
 
na němž jak loď, která se vzbouzí
z noční únavy,
má duše do nebes se hrouží
širé dálavy.
 
Tvé oči, z nichž se nedívají
slzy ani smích,
jsou tvrdé šperk, zlato spájí
s ocelí se v nich.
 
Když rytmicky jdeš po chodníku,
chladně spanilá,
ty hádě hůlky kouzelníků,
jak bys tančila!
 
A pod nákladem lenivosti
hlava dítěte,
ta kolébá se s loudavostí
chůzí slůněte.
 
Trup houpe se a protahuje,
jako loď se chví,
jež z boku na bok ponořuje
do vod ráhnoví.
 
Jak vlna, která táním vzrůstá
morén ledových,
když slina naplní tvá ústa
k břehu zoubků tvých,
 
mně je, že české víno piji,
hořce vítězné,
tekuté ráje, které sijí
hvězdy v srdce mé.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 2 (1 hodnocení )