16. Květen 2008
William Seward Burroughs, americký spisovatel, básník a nekorunovaný vůdce beatníků, se narodil 5. února 1914 v St. Louis, stát Missouri, v rodině, jež svůj původ odvozovala od Jižanského vrchního generála Robert E. Lea. V osmi letech napsal první rozsáhlejší dílo desetistránkovou Autobiografii vlka, ve třinácti letech jej doživotně ovlivnila kniha bývalého tuláka a vyvržence do svobodného světa Jacka Blacka Nemůžete vyhrát.
Po absolvování Harvardské univerzitě, kde studoval antropologii, srovnávací lingvistiku a anglickou literaturu (jeho profesorem byl i T. S. Eliot), začal od roku 1936 cestovat. Ve Vídni jeden semestr studoval medicínu, navštívil Budapešť a Prahu, kde se chtěl napojit na protifašistický odboj, ale z muže, jež měl být jeho spojkou, se vyklubal podvodník. Formálně se oženil s německou židovkou, aby získala americký pas a v roce 1937 se vrací do Ameriky, aby dokončil doktorát z antropologie, ale namísto toho jej zlákal skutečný život. Vystřídal několik nejpodřadnějších zaměstnání. V roce 1939 krátce studoval u polského lingvisty a tvůrce obecné sémantiky Alfreda Korzybského, jehož ideje se promítají celým pozdějším Burroughsovým dílem.
Od roku 1944 se stal na patnáct let těžce drogově závislým. V téže době se seznámil s Jackem Kerouacem a Allenem Ginsbergem, které zasvětil do současné literatury, filozofie i umění, což se promítlo v jejich dalším díle. Jack Kerouac Burroughsovi prorokoval, že se z něj stane skvělý spisovatel a svou první knihu nazve Nahý oběd, což se také později stalo. S Ginsbergem vedl velmi rozsáhlou korespondenci, spoludedikoval Ginsbergovo Kvílení a obcházel nakladatele s Kerouacovými rukopisy.
Ať již nešťastnou náhodou či záměrně, aby se tak sám vysvobodil, Burroughs zastřelil v roce 1951 v Mexico City svou druhou ženu Joan, když na ní předváděl svou střeleckou zručnost a lá Vilém Tell. Joanina smrt jej však v každém případě vyvedla ze světa drog, problémů se svou homosexualitou a dokončil rozepsanou knihu Feťák.
Vydání Nahého oběda (1959) jej i přes odpor a snahu o cenzuru ze strany oficiálních úřadů velmi rychle proslavilo. V letech 1958-60 se usadil v Paříži, kde společně s malířem Brionem Gisenem vytvořil techniku střihů, jež spočívala v rostříhání libovolných textů, jež se složily, sestavily do archů a načisto přepsaly. Tato díla měla nečekané básnické kvality, ale i pomocí vynechání asociačních vazeb dovolovaly, aby se čtenář vymanil z diktátu jazyka a mohl se sám a svobodně rozhodnout o konečném významu.
„V Nahém obědě a Hebké mašince jsem diagnostikoval chorobu, a v Lístku, který explodoval a Nova Express je nabízen léčebný prostředek. V tomto díle se snažím vytvořit novou mytologii pro kosmický věk. Mám pocit, že staré mytologie se definitivně zhroutily a naprosto neodpovídají současnosti. V této mytologii pracuji s konspirací Novy, policií Novy a zločinci Novy. Láska hraje v této mytologii malou roli, protože jde o mytologii války a konfliktu. Mám pocit, že to, co označujeme za lásku, je ve velké míře klam - směs sentimentu a sexuality, která byla potenciálem viru systematicky degradována a vulgarisována. V mé mytologii existuje nebe a peklo. Peklo nastává pokud padneme do rukou nepříteli, do rukou moci viru, nebe se rovná tomu, když se nám podaří z této moci osvobodit, když získáme vnitřní svobodu a zbavíme se libovolného formování. […] Smyslem mého psaní je odhalit a zatknout zločince Novy. V Nahém obědě, Hebké mašince a Nova Express se ukazuje, kdo vlastně jsou, co dělají a co by provedli, pokud by nebyli zatčeni. Zbývají jen minuty… […] Moc viru se manifestuje mnoha způsoby. V konstrukci atomových zbraní, prakticky ve všech politických systémech, jež jsou zaměřeny na okleštění vnitřní svobody, to znamená na kontrolu a ovládání. Manifestuje se v extrémní pustotě všedního života na Západě. Manifestuje se v ohyzdnosti a hrubosti, se kterými se setkáváme na všech stranách, a samozřejmě se projevuje i ve skutečném virovém onemocnění. Na druhé straně jsou ale všude partyzáni všech národností a ras. Partyzána lze jednoduše definovat jako člověka, který si nepřítele uvědomuje, zná jeho metody a aktivně se zapojuje do boje proti tomuto nepříteli.“[1]
Ale experimenty přesahovaly rámec literatury. Snažil se proniknout za hranice všedních existencí nepřetržitým dvacetčtyři hodin díváním se do zrcadla. Experimentoval ale i s magnetickými páskami, kdy se pokoušel znovuvyvolávat prožité nálady.
Stejně jako Kerouac, Buroughs odmítal hnutí hippies jako hnutí davů a ačkoliv byl prohlášen za „feťáckého kněze“ (alespoň jak se objevil ve filmu Dragstórový kovboj Guse Van Santa), jako jeden z prvních odmítal halucinogeny, s nimiž se v roce 1961 seznámil v tehdejší novince LSD, ke kterému se dostal pomocí jeho velkého propagátora Timothyho Learyho. Uvědomil si totiž velmi záhy, že za zdánlivým osvobozením širokých mas je skryto jejich zotročení: „Jejich drogy jsou jedy, vyvinuté tak, aby směřovaly k Orgasmické smrti a do Pecí Novy - … - Spláchněte ty jejich drogové rozšupy do hajzlu - Otravují a monopolizují halucinogenní drogy - naučte se toho všeho dosáhnout bez té jejich chemické veteše…“[2]
V dalším období se Burroughs věnuje i experimentální malbě (např. brokovnicové obrazy, jež vznikají rozstřílením plechovek s barvou), ale i hudbě, kde mu vyšlo i několik CD, na kterých je při čtení hudebně doprovázen.
Širokou veřejnost Burroughs šokoval ve filmové verzi Nahého oběda, ale hrál i v několika dalších filmech.
Burroughs umírá 2. srpna 1997 v Lawrence, stát Kansas, a i když celý svůj život bojoval za svobodu a proti zotročování, v jedné ze svých posledních knih Ohyzdný duch (1991) přiznává, že tento boj je již navždy ztracen.
Použitá literatura:
- William Seward Burroughs, Nahý oběd, Maťa: Praha, 2003.