„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Paul Gauguin

Kategorie
05. Březen 2008
Povím-li vám, že jsem po přeslici potomkem jednoho z aragonských Borgiů, místokrále peruánského, řeknete, že to není pravda a že jsem domýšlivý. Povím-li vám však, že je tato rodina rodinou stokařů, pohrdnete mnou.
Povím-li vám, že se strany mého otce se všichni nazývali Gauguini, shledáte mě zcela naivním: budu-li to rozvíjet, abych vysvětlil, že nejsem nemanželský, skepticky se usmějete.
Nejlépe by bylo mlčet, avšak máme-li chuť mluvit, mlčení nás tíží. Jedni v životě cíl mají, druzí ne. Už mi dlouho vtloukají do hlavy ctnost; znám ji, ale rád ji nemám.
Život je sotva zlomkem vteřiny.
Za tak krátkou dobu si připravit Věčnost!!!
Chtěl bych být prasetem; jen člověk může být směšný.
Kdysi velké šelmy řvaly; dnes jsou vycpány. Včera jsem byl z devatenáctého, dnes jsem z dvacátého století a ujišťuji vás, že vy ani já nespatříme jednadvacáté. Pro samé žití sníme o odplatě a musíme se spokojit snem. Ale sen uletěl, holub také, jsou to hříčky.
Nejsem z těch, kteří mermomocí pomlouvají život. Trpěli jsme, ale také jsme si užili, a jakkoli je toho málo, přece jen na to vzpomínáme. Mám rád filosofy, ne však příliš, nudí-li mě a jsou-li pedantští. Ženy mám také rád, jsou-li neřestné a tučné. Když mají ducha na mne příliš jemného, vadí mi to. Vždycky jsem toužil po tlusté milence a nikdy jsem žádnou nenašel. Aby mě dopálily, mají vždy malé.
To neznamená, že mě krása nedojímá, ale smysly si ji nežádají. Jak je vidět, nevím, co je láska, a k tomu, abych vyřkl: miluji tě, museli by mi vyrazit všechny zuby. Dal jsem vám na srozuměnou, že nejsem básník. Básník bez lásky! ! ! A protože jsou ženy bystré, uhadují to : a tak se jim nelíbím.
Nestěžuji si a jako Kristus dím: "Tělo je tělo a duch je duch." Dík tomu je mé tělo za několik drobných ukojeno a můj duch setrvává v klidu.
Představil jsem se tedy veřejnosti jako zvíře všeho citu prosté, neschopné prodat svou duši za kopretinu. Nebyl jsem Wertherem, nebudu Faustem. Kdož ví? Luetici a alkoholici jsou možná lidmi budoucnosti. Připadá mi, že morálka i vědy a vše ostatní směřuje k morálce zcela nové, která snad bude opakem morálky dnešní. Připadá mi, že manželství, rodina a spousta dobrých věcí, které mi troubí do uší, povážlivě cestují v rychlém parostroji.
A vy chcete, abych s vámi souhlasil…? Souložení je velká věc.
Největším paroháčem v manželství je milenec, jak se říká ve hře v PalaisRoyal: "Nejšťastnější ze tří."
Koupil jsem v Port Saidu několik fotografií Spáchaný hřích, ab ores, visely bez okolků u mne v alkovně. Smáli se tomu muži, ženy i děti; vlastně téměř všichni; trvalo to chvilku a už na to nikdo nepomyslel. Jen lidé, kteří si říkají slušní, mě nenavštěvovali a jen ti na to mysleli po celý rok.
Důstojný pán se porůznu při zpovědi poučoval; i několik sester bledlo stále víc, kruhy pod očima.
Rozjímejte o tom a viditelně si přibijte na dveře neslušnost: slušní lidé, nejnesnesitelnější osoby, jež Bůh kdy stvořil, dají vám od té chvíle pokoj.
Jednoho večera vytlouk dav okna v hotelu starého Thierse. Otec Thiers osvětlil, jak nejvíce mohl, okno a vystrčil z něho zadek. Vyjevený dav se neodvážil poslat mu kámen do zadnice. Ostatně s blbci se nemá rozumovat; dá se jen říci: "Serete mě."
Dověděl jsem se, jako každý se to doví: dvě a dvě jsou čtyři. Od konvence, od intuice k porozumění je daleko: podřizuji se a říkám se všemi "dvě a dvě jsou čtyři", ale nudí mě to a ruší to mnoho mých úvah. Tak proč ku příkladu vy, který připouštíte jako něco jistého a co jinak nejde, že dvě a dvě jsou čtyři, proč připouštíte, že Bůh je tvůrcem všech věcí? Třeba jen na okamžik! Bůh snad nemohl jinak?
Podivný Všemocný.
To vše, abychom promluvili o pedantech. Známe i neznáme.
Pana Berthelota pobuřuje Kristův svatý rubáš; jako chemik má snad Berthelot pravdu, avšak jako papež . . . Jen se podívejme, rozmilý Berthelote, co byste dělal, kdybyste byl papežem, mužem, kterému líbají nohy. Tisíce blbců žádá o požehnání všemožných lží. Ale jsme papežem a papež musí žehnat svým věrným a uspokojovat je. Všichni nejsou chemiky; já sám tomu vůbec nerozumím, a možná, že kdybych měl jednou hemeroidy, dělal bych všechno možné, abych získal kus onoho svatého rubáše a mohl si jej někam strčit v přesvědčení, že se uzdravím.

 

Paul Gauguin, Noa - Noa
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 3.5 (11 hlasů)