„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Vincent van Gogh

Kategorie
08. Březen 2008
(Před) Zima 86.
Začíná padat sníh, je zima; ušetřím vás rubáše, je to prostě sníh. Chudí lidé trpí. Domácí páni tomu často nerozumějí.
Tedy toho prosincového dne v ulici Lepic našeho dobrého města Paříže spěchají chodci víc než obvykle a nemají chuť chodit procházkou. Mezi nimi spěchá jeden zimomřivec, nápadný svým ustrojením, na vnější bulvár. Je zabalen do kozí kůže, má kožešinovou čepici, asi králičí, zježený rusý vous. Takový skoták.
Nebuďte polovičatým pozorovatelem, a přestože je zima, nechoďte svou cestou, aniž si pečlivě prohlédnete bílou a ladnou ruku, tak jasné, tak dětské modré oko. Je to jistě nějaký ubohý chuďas.
Jmenuje se Vincent van Gogh.
Vstupuje spěšně do obchodu s divošskými šípy, starým železem a levnými olejomalbami.
Ubohý umělče! Když jsi maloval plátno, jež právě prodáváš, vložil si do něho kus své duše.
Je to malé zátiší, růžové krevety na růžovém papíru.
"Můžete mi za to plátno dát trochu peněz, které by mi pomohly uhradit nájem?"
"Můj Bože, příteli, zákaznictvo je stále náročnější, žádá levné Millety: a pak, víte," dodává obchoďník, "vaše malování není zvlášť veselé, renesance leží dnes na bulvárech. Konečně, máte prý talent a chci pro vás něco udělat. Tady máte sto suváků."
Na pultě cinkl kulatý peníz. Van Gogh jej bez reptání vzal, poděkoval obchodníkovi a vyšel. Těžce stoupal ulicí Lepic; když došel ke svému bytu, usmála se na malíře ubožačka propuštěná ze Saint-Lazare, toužící po zákazníkovi. Krásná bílá ruka se vysunula z pláště, van Gogh byl čtenář, pomyslel na děvku Elisu, a už jeho pětifranková mince patřila ubohé. Rychle, jako by se styděl za svou dobročinnost, prchal s prázdným žaludkem.

 

(Po)
Přijde den, a já už ho vidím, jako by byl tady. Vstupuji do místnosti číslo devět v aukčním domě; odhadce vydražuje sbírku obrazů, vstupuji: "400 franků Růžové krevety, 450, 500 franků. Nu, pánové, mají větší cenu." Nikdo neříká ani slovo. Růžové krevety Vincenta van Gogha přiklepnuty.

 

Paul Gauguin, Před a po.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 3.9 (11 hlasů)