Kategorie
05. Březen 2008
Prolegomena
Paul Gauguin bezesporu patří mezi nejvýznamnější ale i nejznámější a nejoblíbenější světové malíře, přesto však bylo jeho přijetí a uznání velmi komplikované, a dovolím si tvrdit, že tento stav trvá doposud, byť je to paradox s výše uvedenými superlativy. Mezi svými nejvýznamnějšími současníky Vincentem van Goghem, Henrim de Toulouse-Lautrecem, Claude Monetem, Edgarem Degasem, Paulem Cézannem, Camillem Pissarem a Augustem Renoirem byl spíše černou ovcí. Jeho uzavřená a navenek chladná povaha již zdaleka odrazovala případné přátele. Je velmi těžké přijmout jeho rozhodnutí stát se malířem v době, kdy veřejnost vedla urputné tažení proti novátorskému impresionismu, zvláště když živil svou početnou rodinu a jeho tvrdohlavá ale cílevědomá povaha mu nedovolila slevit nic, ze svých uměleckých zásad tak, aby se dokázala více zavděčit svému diváku a kupci. Jeho urputnost stát se velkým malířem se v tomto ohledu zdá být velmi sobecká a skutečně taková i byla, ale trpěla-li rodina, kterou opustil, nouzí, trpěl Gauguin dvojnásob: nemocemi, jež ho pronásledovaly již od prvního pobytu v tropech v Panamě a později na Martinikách; nouzí, věčnými dluhy a hladem; nepřijetím svého díla, ale i výčitkami svědomí, že nezvládl se postarat o svou rodinu.
Korespondence, již vedl především se svou ženou Mette a jedním z mála svých přátel, Emilem Schuffeneckerem, je plna stížností a výčitek, přesto však ač několikrát bojoval se svými nemocemi o život, nikdy ani na okamžik nelitoval svého rozhodnutí vzdát se úspěšné a vynášející dráhy burzovního makléře a stát se dalším z mnoha malířů, jež dennodenně bojovali o holé přežití.
Ze všech svých současníků byl Gauguin jednoznačně intelektuálně nejvýše a jeho dílo tak obsahuje i jiné složky než jen genialitu, jež se s přirozeností jako by sama dívala pod povrch věcí a vynášela je ven v jiném světle, zabarvení, souvislostech i významu.
Ovšem podívat se pod povrch samotné Gauguinovy malby je nesrovnatelně těžší úkol a tak se obdiv k Gauguinovi vesměs soustřeďuje jen na zářivé barvy, exotické náměty z tropů ale i srozumitelnou symboliku, již v některých dílech používal. Svým dílem ovlivnil další vývoj moderního umění a přímo z Gauguina vychází fauvismus, expresionismus ale i secese.