V noci jsem snil, že jsem motýlem

Mezi pěticí malířů konce XIX. století jež jsem si dovolil zařadit mezi své duchovní spřízněnce, působí jméno Claude Moneta poněkud rušivě, protože jeho dílo narozdíl od Vincenta van Gogha, Paula Gauguina, Henriho Toulouse-Lautreca a Edvarda Muncha působí vyrovnaným harmonickým dojmem. Jeho dítě, impresionismus, se stalo nejvlivnějším i nejoblíbenějším malířským směrem a jeho reprodukce patří vedle děl mladšího žáka Vincenta, k těm nejžádanějším. Ba, jako jeden z mála malířů XIX. století se i dožil své slávy. Přesto má tato známá Monetova tvář několik vad, které jej povyšují mezi mé oblíbené společenské vyděděnce, protože genialita znamená se dřív nebo později rozejít s majoritním a vládnoucím ale duchovně zakrnělým lidským společenstvím. Monetův boj trval téměř třicet let odříkání, hladu, smrti manželky i pokusu o smrt vlastní, než byl nakrátko přizván na pomyslné výsluní soudobého umění, ale vzápětí byl odvržen jako překonaný, nic neříkající ba až podbízející se tak, že k uznání a docenění jeho skutečných kvalit muselo uběhnout několik dalších desetiletí.

 

Tomáš V. Odaha - 5. října 2004