„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Životopis Egona Schieleho

Kategorie
06. Říjen 2013
Egon Schiele - vlastní portrét, 1910

Egon Schiele - vlastní portrét, 1910

Egon Schiele dnes neodmyslitelně patří do každé antalogie moderního umění 20. století, je považován za předního představitele expresionismu a společně s Gustavem Klimtem a Oskarem Kokoschkou patří mezi tři přední malíře, kteří na na počátku 20. století pozvedli Vídeň mezi nejpřednější světová centra výtvarného umění. Avšak zatímco Klimt a Kokoschka dosáhli světové věhlasu již za svého života, Schieleho dílo bylo doceněno až dlouhá desetileté po jeho smrti. - Schieleho vrcholné období, jež spadá mezi roku 1911 až 1818, spadá jednak do období I. světové války a jednak po roce 1918 a rozpadu Rakousko-Uherské říše, se Rakousko propadlo do naprosté bezvýznamnosti a Schiele byl z pohledu vývoje moderního umění dlouho považován za čistě provinční záležitost.
Krom místa pobytu ve Vídni, příslušnosti k secesnímu výtvarnému směru, od kterého se však jak Kokoschka tak Schiele odpoutali, pojí tyto malíře i české kořeny - otec Gustava Klimpta, Ernest, pocházel z Travčic u Litoměřic, Oskar Kokoschka za svého pobytu v Praze v letech 1934 až 1938 poznal svou českou manželku Oldu Palkovskou a konečně matka Egona Schieleho, Marie, rozená Soukupová, pocházela z Českého Krumlova. A město Český Krumlov bylo pro Schieleho významnou inspirací a namaloval zde klíčovou část svého vrcholného díla.
Egon Schiele se narodil 12. června 1890 v rakouském Tullnu, kde jeho otec Eugen působil jako přednosta stanice. Otec však začal trpět duševní poruchou, kterou pravděpodobně způsobila neléčená sifilis, a zemřel v roce 1905 po letech dlouhých psychických muk. Patnáctiletého Schieleho se po jeho smrti ujímá jako poručník strýc ze strany matky Leopold Čiháček, jenž si nechal své jména poněmčit na Czihaczek a působil u drah jako inspektor.
Avšak Schieleho nejvíce vychovávaly jeho dvě starší sestry, o sedm let starší Elvírou a o čtyři roky starší Melanií. Ty společně s další sestrou Gertrudou (domácky Gerti), jež byla o tři roky mladší než Egon, měly na Schieleho nejenom značný vliv, ale Egona též vychovávaly jako mazánka a zacházely s ním jako s holčičkou. Nejbližší vztah však měl Schiele s Gerti, kterou například Schiele v šestnácti letech doslova unesl do Terstu, kde spolu stráví noc. Celoživotní vztah s Gerti tak byl mnohem více než sourozenecký a měl erotický náboj. Gerti byla rovněž častým modelem Schieleho aktů. Po Schieleho smrti v roce 1918, se Gerti stala největší opatrovnicí jeho díla.
Schiele byl v rámci rodiny nejen mazánek, ale rovněž i pedant, kterému se celá rodina v mnohém přizpůsobovala. - Poté co v roce 1906 začal Schiele studovat malířství na Akademii krásných umění, co do Vídně přestěhovala i celá rodina. (Shodou okolností se v témže roce již podruhé pokoušel o přijetí na Akademii i Adolf Hitler).
Schieleho profesorem na akademii byl Christian Griepenkerl, který svou třídu vedl v přísně konzervativním duchu s důrazem na malířský styl 1. poloviny 19. století.
V roce 1907, kdy si Schiele najímá ateliér v Kurbauergasse, se spřátelil s Gustavem Klimtem, prezidentem vídeňské secese, jenž měl na Schieleho zásadní vliv, ba dá se říci, že Schiele byl Klimtův nepřímý žák a celé jeho dílo na Klimtovi do značné míry spočívá.
V roce 1909 je založena Neukunstgruppe, jež byla klíčová pro vznik moderního rakouského umění. Neukunstgruppe měla svou první výstavu v témže roce a to v galerii Pisko na Schwanzenbergském náměstí. - Zde se nabízí srovnání Neukunstgruppe s českou skupinou Osma, jež byla založena a vystavovala již v roce 1907. Osma v tomto srovnání vychází jako mnohem progresivnější a více reagující na soudobý vývoj, kdy řada členů Osmy maluje ve stylu kombinující kubismus a expresionismus. Zatímco Neukunstgruppe je následovníkem Gustava Klimta a k expresionismu v ní má zatím nejblíže jen Oskar Kokoschka.
V letech 1908 a 1909 byly ve Vídni uspořádány dvě velké secesní výstavy, kterých se zúčastní i mezinárodní obsazení a to včetně zástupců post-impresionismu (Vincent van Gogh, Paul Gaugain), fauvismu (Henri Matisse, Maurice de Vlaminck), symbolismu (Edvard Munch) a dalších. Mimo jiné jsou zde pravděpodobně na přímluvu Klimta poprvé vystaveny i obrazy Schieleho.
Český Krumlov Schiele poprvé dlouhodobě navštívil v roce 1910 (přijíždí sem 12. května) a to společně Erwinem Dominikem Osenem, který byl sice o rok mladší, avšak nepoměrně umělecky vyspělejší.
Podruhé do Krumlova přijíždí o rok později (přesně 13. května 1911) a to se svou přítelkyní Wally, jež byla dříve Klimtovou modelkou a milenkou. Wally byla pravděpodobně českého původu. S Wally pak Schiele žil až do svého sňatku s Editou Harmsovou v roce 1915. Wally v témže roce nastupuje k Červenému kříži a umírá dne 23. prosince 1917 v Splitu.
Schiele Krumlov navštívil již několikrát, ale vliv na jeho tvorbu měl až jeho pobyt v roce 1911, kdy si Schiele začíná vytvářet svůj osobitý malířský styl a zcela zbavuje se vlivu impresionismu. - Klíčovým obrazem z tohoto pobytu je jeho obraz Mrtvé město. Současně je v jeho stylu vidět vliv kuboexpresionismu vynalezeným malíři pražské Osmy.
Český Krumlov musel Schiele nakonec opustit, protože maloval malé děti v erotických a často i pornografických pozicích.
V Neulenbachu, kam se Schiele přemístil po nuceném odchodu z Krumlova, je dne 13. dubna 1912 Schiele odsouzen ke třem dnům vězení a to pro nemravnost a únos. Schiele však ve vězení strávil celkem 24 dnů.
U Schieleho lze celkem nepochybně dedukovat pedofilní sklony, fetišismus, ale i další perverzní záliby, kdy sice na počátku 20. století byla Vídeň v mnohém tolerantní, na jednom ze svých vrcholů zde byla i pornografie, ale Schiele se jakožto rozmazlené a zhýčkané dítě odvažoval jít mnohem dále.
Schiele jako umělec vystoupal na vrchol, co se týče uznání ze strany široké veřejnosti, v roce 1915, tedy v době kdy většina jeho malířských kolegů buď narukovala nebo zemřela v bojích I. světové války. Avšak i Schiele v roce 1915 narukoval do armády a dne 21. června slouží v Praze. Většina mužstva je zdd tvořena Čechy a ač Schiele nebyl žádný nacionalista či militant, velmi mu vadí místní rusofilství a švejkovské tendence - opakovaně si na to stěžuje ve svých dopisech z Prahy. 2. srpna 1916 pak byl Schiele převelen do administrativy ve Vídni, kde zůstane až do konce války.
V roce 1918 Schiele uspořádá jakožto vůdčí osobnost - Klimt zemřel v únoru a Kokoschka účast odmítl - 49. výstavu vídeňské secese. Schiele zažívá svůj životní vrchol, dostavují se mu i mezinárodní ohlasy, ale jeho manželka, jež pracovala jako ošetřovatelka, se nakazí španělskou chřipkou a Schiele ji nedlouho poté dne 31. října následoval - pohřben byl 3. listopadu.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.7 (6 hlasů)