„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Smolař

Unes bych tíži, přešel sráz,
jenom mít sisyfovské síly!
Co s odvahou, co platno chci-li?
Umění dlouhé, krátký čas.
 
Ne k pyšné mramorové arše,
k hřbitúvku někde za městem
jde srdce, flórem potažen
bubínek, v rytmu traurmarše.
 
- Tak mnohý zahalený skvost
je zapomenout na věčnost
z dosahu olovnic a lopat;
 
a mnohý květ i s vůní svou,
nasáklý sladkou záhadou,
se do hlubokých samot propad.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (3 hlasy)