Vzlétání

Kategorie

21. Prosinec 2013

Nad lesy, úvaly, nad moři, nad jezery,

nad vysočinou hor, nad hradbou oblaků,

až někam ke slunci, éteru bez mraků,

až někam v zámezí samotné hvězdné sféry,

vznášiš se, duše má, mrštná a mrštnější,

jak plavec, jenž se rád s divokou vlnou snoubí

a brázdí vesele tu nekonečnou hloubi

s opojnou mužností, nesdílnou rozkoší.

Pryč z chorých výparů odlétej výš a výše,

očisť se ve vzduchu závratných prostorů,

napij se čistého božského likéru,

plamenů průzračné, krišťálů vzdušné říše.

Šťasten, kdo od nudy a nekonečných muk,

jež člověk, mlžný stín, už málem neunese,

rozmachem křídel svých do výšek odtrhne se,

do záře světelných a nestřísněných luk;

ten, jehož myšlenky jak skřivani v svém letu

hned ranní obloze svobodne vystoupí,

kdo krouží nad světem a snadno pochopí

řeč věcí beze slov a jazyk němých květů.

V noci jsem snil, že jsem motýlem