„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Vzlétání

Nad lesy, úvaly, nad moři, nad jezery,
nad vysočinou hor, nad hradbou oblaků,
až někam ke slunci, éteru bez mraků,
až někam v zámezí samotné hvězdné sféry,
 
vznášiš se, duše má, mrštná a mrštnější,
jak plavec, jenž se rád s divokou vlnou snoubí
a brázdí vesele tu nekonečnou hloubi
s opojnou mužností, nesdílnou rozkoší.
 
Pryč z chorých výparů odlétej výš a výše,
očisť se ve vzduchu závratných prostorů,
napij se čistého božského likéru,
plamenů průzračné, krišťálů vzdušné říše.
 
Šťasten, kdo od nudy a nekonečných muk,
jež člověk, mlžný stín, už málem neunese,
rozmachem křídel svých do výšek odtrhne se,
do záře světelných a nestřísněných luk;
 
ten, jehož myšlenky jak skřivani v svém letu
hned ranní obloze svobodne vystoupí,
kdo krouží nad světem a snadno pochopí
řeč věcí beze slov a jazyk němých květů.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 3.3 (3 hlasy)