21. Prosinec 2013
Nad lesy, úvaly, nad moři, nad jezery,
nad vysočinou hor, nad hradbou oblaků,
až někam ke slunci, éteru bez mraků,
až někam v zámezí samotné hvězdné sféry,
vznášiš se, duše má, mrštná a mrštnější,
jak plavec, jenž se rád s divokou vlnou snoubí
a brázdí vesele tu nekonečnou hloubi
s opojnou mužností, nesdílnou rozkoší.
Pryč z chorých výparů odlétej výš a výše,
očisť se ve vzduchu závratných prostorů,
napij se čistého božského likéru,
plamenů průzračné, krišťálů vzdušné říše.
Šťasten, kdo od nudy a nekonečných muk,
jež člověk, mlžný stín, už málem neunese,
rozmachem křídel svých do výšek odtrhne se,
do záře světelných a nestřísněných luk;
ten, jehož myšlenky jak skřivani v svém letu
hned ranní obloze svobodne vystoupí,
kdo krouží nad světem a snadno pochopí
řeč věcí beze slov a jazyk němých květů.
Verze pro tisk- Přidat komentář
- 5454x přečteno
Zaslat e-mailem
