21. Prosinec 2013
Příroda, to je chrám s živými pilíři,
jež někdy zmateně svou řečí promlouvají;
člověk tam lesem jde a bloudí jinotaji,
les si ho důvěrně a známě prohlíží.
Jak dlouhé ozvěny, které se z dálky mísí
v jediný hluboký a z temnot jdoucí hlas,
rozlehlý jako noc a širý jako jas,
tak vůně, barva, tón vždy odpovídají si.
Jsou vůně svěžejší než těla děťátek,
sladké jak hoboje, jak stepi zelenavé,
vítězné, bohaté a - shnilé nazpátek,
jak věci bez hranic, tak prudce rozpínavé,
jsou z ambry, z pryskyřic, jsou z pižma,
z kadidel,
zpívají nadšení - jak duší, tak i těl.
Verze pro tisk- Přidat komentář
- 5963x přečteno
Zaslat e-mailem
