„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Zoufání stařeny

Malá scvrklá stařena se cítila velice potěšenou, vidouc to krásné dítě, jemuž se každý podivoval, jemuž se každý chtěl líbit; ta hezká bytost, tak křehká jako ona, ta malá stařenka, a právě jako ona bez zubů a bez vlasů.
I přiblížila se, hodlajíc se s ním pomazlit a ukázat mu přívětivou tvář.
Ale zděšené dítě zle se vzpíralo laskání té dobré, sešlé ženy a naplňovalo dům svým ječením.
Tu dobrá ta stařenka uchýlila se ve věčnou samotu a plakala v koutku, pravíc k sobě: “Ach! pro nás, nešťastné staré samičky, minul čas, kdy jsme se líbily i nevinným, a působíme hrůzu malým dětem, jež chceme milovat!“
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (1 hodnocení )